ECLI:CZ:NS:2000:4.TZ.107.2000.1
sp. zn. 4 Tz 107/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. července 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Antonína Draštíka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. M., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 3. 12. 1999, sp. zn. 17 Zt 362/99, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 3. 12. 1999, sp. zn. 1 Zt 362/99,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu přecházelo v ustanovení §66 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Napadené usnesení, jakož i jemu předcházející usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci ze dne 29. 10. 1999, ČVS:OVOL-563/213-99, se zrušují .
Odůvodnění:
Opatřením vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR v Olomouci ze dne 9. 8. 1999, ČVS:OVOL-563/213-99, (obviněnému doručeno 31. 8. 1999) bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. sděleno M. M. obvinění pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. V rámci vedeného trestního stíhání rozhodl vyšetřovatel usnesením ze dne 29. 10. 1999, ČVS:OVOL-563/213-99, podle §66 odst. 1 tr. ř. o tom, že se obviněnému ukládá pořádková pokuta ve výši 45 000 Kč, přičemž stížnost obviněného proti tomuto usnesení řádně a včas podaná byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 3. 12. 1999 pod sp. zn. 1 Zt 362/99 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti posledně citovanému usnesení státní zástupkyně podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. V této poukazuje na okolnosti uložení pořádkové pokuty vyšetřovatelem, když tento ji odůvodnil tím, že obviněný přes předchozí napomenutí vyšetřovatele nevyhověl výzvě a nepředložil řádnou omluvu, což mělo spočívat v tom, že obviněný se sice dostavil k výslechu, avšak výslech odmítl s poukazem na svůj zdravotní stav, přičemž jím uváděné údaje ohledně zdravotního stavu nebyly pravdivé. Z vyšetřovacího spisu vyplývá, že obviněný se na předvolání vyšetřovatele dostavil k výslechu, tomuto se ale odmítl podrobit ze zdravotních důvodů. Stěžovatel proto dovozuje, že usnesení vyšetřovatele o uložení pořádkové pokuty bylo neodůvodněné a nezákonné, neboť nebyla splněna podmínka neuposlechnutí příkazu či nevyhovění výzvě. Pokud pak odmítl vypovídat, jednalo se pouze o využití práva obviněného daného mu zákonem. Tento nesprávný postup nebyl v rámci řízení o stížnosti obviněného podané proti usnesení vyšetřovatele o uložení pořádkové pokuty napraven a taktéž státní zástupkyně podle stěžovatele rozhodla v rozporu se zákonem. Ve svém zamítavém usnesení sice argumenty obviněného ve vztahu k datu 6. 10. 1999 uznala za důvodné, ale vzhledem k postupu obviněného v jiných, v odůvodnění jejího rozhodnutí blíže rozváděných případech, označila uložení pořádkové pokuty za zákonné. Takovýto postup státní zástupkyně pokládá stížnost pro porušení zákona za nepřijatelný, když tato mohla rozhodovat pouze o zákonnosti uložení pořádkové pokuty v návaznosti na odůvodnění usnesení vyšetřovatele. Pokud tedy napadené usnesení vyšetřovatele nezrušila a naopak stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítla, porušila tím i ona zákon v neprospěch obviněného.
Proto ministr spravedlnosti v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve vztahu k §66 odst. 1 tr. ř. Poté aby napadené usnesení zrušil a postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v podstatě v tom rozsahu, jak je v podaném mimořádném opravném prostředku vytýkáno.
Podle §66 odst. 1 tr. ř. může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem, vyšetřovatelem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč ten, kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci, vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle trestního řádu.
Vyšetřovatel ve svém usnesení ze dne 29. 10. 1999, ČVS:OVOL-563/213-99, obviněnému uložil pořádkovou pokutu ve výši 45 000 Kč, neboť přes předchozí napomenutí nevyhověl výzvě a nepředložil řádnou omluvu. V odůvodnění tohoto usnesení vyšetřovatel uvádí, že obviněnému byl vyhlášen termín výslechu na den 6. 10. 1999, kdy se dostavil, avšak uvedl, že z důvodu svého zdravotního stavu není schopen výslechu. Vyšetřovatel pak telefonickým dotazem u ošetřujícího lékaře zjistil, že se obviněný dostavil do ordinace, kde mu bylo provedeno ošetření levého oka, ale na pravé oko vidí zcela normálně a jeho zdravotní stav jej nikterak neomezuje k duševním a právním úkonům. Následně bylo vyžádáno odborné lékařské vyjádření od téhož ošetřujícího lékaře, který uvedl, že zhoršení zrakové ostrosti levého oka nebylo prokázáno, udávané potíže a objektivní nález nezakládají důvod neúčasti u výslechu. Na tomto základě učinil vyšetřovatel závěr, že obviněný není neschopen účasti na trestním řízení z důvodu svého aktuálního zdravotního stavu, ale že jeho problémy jsou smyšlené, čímž se snaží vyhýbat trestnímu stíhání a rozhodl o uložení pořádkové pokuty.
V daném případě vyšetřovatel ve vydaném usnesení uvádí důvody pro uložení pořádkové pokuty, jež si navzájem odporují. Na jedné straně konstatuje, že se obviněný na předvolání ve stanoveném termínu (6. 10. 1999) k výslechu dostavil a na straně druhé uvádí, že přes předchozí napomenutí nevyhověl výzvě. Jestliže ale obviněný výzvy vyšetřovatele uposlechl a dostavil se k výslechu a tam následně odmítl vypovídat, nemůže se jednat o neuposlechnutí výzvy či příkazu, neboť obviněný pouze využil práva daného mu ustanovením §33 odst. 1 tr. ř., podle nějž není povinen vypovídat a nemusí to nikterak zdůvodňovat. Objektivnost či subjektivnost zdravotních důvodů na straně obviněného nemůže toto jeho nezpochybnitelné právo nijak modifikovat, nebo dokonce omezit. Pouze v případě zjištění, že by obviněný pod záminkou nepravdivých zdravotních problémů odmítal uposlechnout příkazů, nebo nevyhověl výzvám, jež mu je vyšetřovatel podle trestního řádu oprávněn uložit, by bylo možné uvažovat o uložení pořádkové pokuty. To se ale podle usnesení vydaného vyšetřovatelem nestalo. Postup vyšetřovatele v daném případě by s ohledem na ustanovení §92 odst. 1 tr. ř. bylo možné označit za nepřípustnou formu donucování obviněného k výpovědi. Každopádně usnesení vyšetřovatele o uložení pořádkové pokuty z těch důvodů, které jsou v něm uváděny, je v rozporu se zákonem.
Jako k takovému k němu měla přistoupit státní zástupkyně v rámci přezkumného řízení, kdy podle §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost a řízení, předcházející napadenému usnesení.
Státní zástupkyně ale své přezkumné povinnosti nedostála, nezákonné usnesení vyšetřovatele nezrušila podle §149 odst. 1 tr. ř. a naopak sama stávající nezákonnost prohloubila svým vlastním usnesením, kterým stížnost obviněného zamítla, jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Státní zástupkyně sice argumenty stěžovatele vážící se k datu 6. 10. 1999 uznala za důvodné a sama dospěla k závěru, že by se jednalo o nepřípustné donucování obviněného k výpovědi, ale s ohledem na jeho jiná jednání v této věci, kdy dvakrát bez dostatečné omluvy neuposlechl příkazu vyšetřovatele, shledala podmínky pro uložení pořádkové pokuty za splněné.
Názor zastávaný státní zástupkyní je ale v rozporu s již citovaným ustanovením §147 odst. 1 tr. ř. Podle něj byla povinna rozhodnout o zákonnosti uložené pořádkové pokuty v rozsahu skutkového vymezení a jeho právního posouzení, jak bylo učiněno ve výroku napadeného usnesení vyšetřovatele. Sama nebyla oprávněna vyhledávat důvody jiné, které toto skutkové vymezení přesahují, když zjistila, že stížnost obviněného je ve své podstatě důvodná. Takový postup je nutné označit za nepřípustný a odporující zákonu, neboť státní zástupkyně za základ svého vlastního rozhodnutí vzala skutkové okolnosti, které ve výroku napadeného usnesení obsaženy nebyly a tudíž je ani nebylo možné podrobit přezkumu ve smyslu §147 odst. 1 tr. ř.
Na základě výše uvedených zjištění a závěrů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že postupem a usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 3. 12. 1999, sp. zn. 1 Zt 362/99, byl porušen zákon v ustanovení §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §66 odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného M. M. Z tohoto důvodu podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení státní zástupkyně i jemu předcházející usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci ze dne 29. 10. 1999, ČVS:OVOL-563/213-99, zrušil. Protože obě nezákonně vydaná usnesení přestala existovat a dalšího rozhodnutí ohledně předmětné pořádkové pokuty není zapotřebí, omezil Nejvyšší soud svůj rozsudek pouze na zmíněné výroky. V trestním stíhání obviněného ve věci samotné, tj. pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., bude automaticky pokračovat vyšetřovatel Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2000
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec