ECLI:CZ:NS:2000:4.TZ.109.2000.1
sp. zn. 4 Tz 109/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 13. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného D. L., nar. 31. 5. 1977, proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Pp 189/99, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §271 odst. 1 tr. ř., za splnění podmínek §272 tr. ř., rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Pp 189/99, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve prospěch obviněného D. L.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, jež na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. se obviněný D. L. p o d m í n ě n ě p r o p o u š t í z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 1999, sp. zn. 10 T 167/99, pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. jako souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců, při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 14 T 93/98.
Podle §63 odst. 1 tr. zák. se obviněnému stanoví zkušební doba v trvání tří let.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozhodl usnesením dne 5.1. 2000, sp. zn. 10 Pp 189/99 tak, že podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. tehdy odsouzeného D. L. podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. uložen v trvání dvou roků rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 14 T 93/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 3 To 730/98, (v originále usnesení vadně znovu citována sp. zn. rozhodnutí soudu I. stupně). Podle §63 odst. 1 tr. zák. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání tří roků. Vzhledem k tomu, že proti tomuto usnesení nepodala žádná z oprávněných osob stížnost, nabylo právní moci dnem 5. 1. 2000
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky v lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného D. L. Napadenému usnesení vytýká, že okresní soud rozhodl na základě neúplných skutkových zjištění, neboť v době rozhodování nezjistil, že trest, uložený rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dne 3. 8. 1998, sp. zn. 14 T 93/98, byl zrušen výrokem o souhrnném trestu, který byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dne 10. 9. 1999, sp. zn. 167/99. Byť sice podmínky pro podmíněně propuštění obviněného L. z výkonu trestu byly dány, rozhodnutí je vadné v tom směru, že byl takto propuštěn z výkonu trestu, který v době rozhodování o podmíněném propuštění již neexistoval. Okresní soud v Lounech tak napadeným usnesením porušil zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §61 odst. 1 tr. zák. Ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) toto porušení zákona vyslovil, napadené usnesení zrušil a sám ve věci nově rozhodl v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že zákon porušen byl, a to z důvodů, které jsou uvedeny ve stížnosti pro porušení zákona. Nejvyšší soud mohl ve věci rozhodovat vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v ustanovení §272 tr. ř., tj. že stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného byla ministrem spravedlnosti České republiky podána do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí a Nejvyšší soud o ní rozhodoval do tří měsíců ode jejího podání.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §61 odst. 1 tr. zák. může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu po výkonu poloviny uloženého trestu odnětí svobody, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokáže polepšení a ad a) soud může očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo ad b) když soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
Je třeba konstatovat, že těmito zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Lounech důsledně neřídil. Při rozhodování o žádosti tehdy odsouzeného D. L. si okresní soud opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí o podmíněném propuštění v podobě zprávy ředitele věznice o průběhu dosavadního výkonu trestu obviněného, o jeho chování a stanovisko ředitele věznice k případnému podmíněnému propuštění obviněného. Okresní soud si rovněž vyžádal opis rejstříku trestů, jímž u veřejného zasedání provedl důkaz, nicméně z data razítka podatelny Okresního soudu v Lounech je patrno, že uvedený opis byl tomuto soudu doručen dne 31. 5. 1999. V době rozhodování okresního soudu, tedy v lednu 2000, již údaje v něm uvedené nebyly úplné a okresní soud aktualizaci tohoto opisu neprovedl. Současně pochybil, pokud nedoplnil v rámci veřejného zasedání dokazování čtením spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 14 T 93/98, na základě jehož rozsudku obviněný vykonával trest odnětí svobody, byť si tento spis od Okresního soudu v Ostravě vyžádal, a spis měl fakticky k dispozici. Pokud by totiž provedl důkaz tímto spisem, mohl zjistit, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 1998 sp. zn. 14 T 93/98 byl v rámci rozhodování o souhrnném trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen rozsudkem téhož soudu ze dne 10. 9. 1999, sp. zn. 10 T 167/99, jímž byl obviněný D. L. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 4 měsíců. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Opis tohoto rozsudku, který nabyl právní moci dne 5. 11. 1999, byl do spisu sp. zn. 14 T 93/98, založen (č. l. 171 a násl.) ještě před datem rozhodování Okresního soudu v Lounech. V důsledku tohoto vadného procesního postupu, kdy Okresní soud v Lounech neprovedl úplná skutková zjištění, o nichž nemohou být důvodné pochybnosti, došlo k pochybení, pokud obviněného propustil z výkonu trestu, který však již v době jeho rozhodování neexistoval. Z faktu, že obviněnému byl uložen souhrnný trest, vyplývá, že je třeba při aplikaci ustanovení §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. vycházet z jiných dat, která určují polovinu a konec uloženého trestu odnětí svobody, alespoň pokud jde o formální hledisko citovaného ustanovení. Uložení souhrnného trestu a vyhodnocení této okolnosti soudem, který rozhoduje o podmíněném propuštění obviněného z jeho výkonu, má také dopad na případná zjištění, zda nejde o trestný čin, který je uveden v ustanovení §62 odst. 1 tr. zák. a z toho se odvíjející úvahy o jiných zákonných podmínkách, za kterých k podmíněnému propuštění osoby vykonávající trest odnětí svobody může dojít. Toto pochybení sebou nese další důsledky, které by mohly nastat v případě, že by bylo nutné rozhodovat o tom, že obviněný bude muset vykonat zbytek trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn, pokud by se ve zkušební době neosvědčil. Pro úplnost je však třeba dodat, že v posuzované věci jinak zákonné podmínky pro podmíněné propuštění byly splněny. Obviněný D. L. k datu 5. 1. 2000 vykonal více jak polovinu nejen z původně uloženého trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dne 3. 8. 1998, sp. zn. 14 T 93/98, ale také i ze souhrnného trestu , který mu byl uložen rozsudkem téhož soudu, sp. zn. 10 T 167/99. Z obsahu zpráv ředitele věznice je zřejmé, že obviněný splnil předpoklady pro možné užití §61 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť svým chováním ve výkonu trestu a plněním povinností prokázal polepšení a lze ode něj očekávat, že v budoucnu povede řádný život.
Nejvyšší soud vzhledem k okolnostem uvedeným výše podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Pp 189/99, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného D. L. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadené usnesení zrušil, včetně všech dalších na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k okolnostem výše podrobně rozvedeným shledal Nejvyšší soud, že jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení §271 odst. 1 tr. ř., a proto rozhodl ve věci sám tak, že obviněného D. L. podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 1999, sp. zn. 10 T 167/99, pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. jako trest souhrnný v trvání dvou roků a čtyř měsíců, při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 1998 sp. zn. 14T 93/98. Podle §63 odst. 1 tr. zák. stanovil obviněnému zkušební dobu v trvání tří let. Do této zkušební doby se započítává podle citovaného ustanovení, věty druhé doba od 5. 1. 2000, kdy byl obviněný podmíněně propuštěn z výkonu trestu na základě usnesení, jež bylo stížností pro porušení zákona zrušeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 13. června 2000
JUDr. František H r a b e c
předseda senátu
vypracovala:
JUDr. Danuše Novotná