ECLI:CZ:NS:2000:4.TZ.124.2000.1
sp. zn. 4 Tz 124/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. B., proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem, ze dne 1. 12. 1999, ČVS:OVV-452/20-99, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek podle §272 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem, ze dne 1. 12. 1999, ČVS:OVV-452/20-99, a v řízení, jež mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněného J. B.
Citované usnesení se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem, se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem, ze dne 1. 12. 1999, ČVS:OVV-452/20-99, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. B. pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák., pro který mu bylo vyšetřovatelem sděleno obvinění dne 8. 4. 1999.
Tohoto trestného činu se měl obviněný dopustit tím, že dne 8. 4. 1999 v době kolem 02.00 hod. v objektu a v okolí svého domu na S. v. v Ú. n. L., který stojí osamocen v blízkosti televizního převaděče, několikrát vystřelil z perkusního revolveru zn. F. Lli Pietta, model Colt 1851, ráže 36, na L. F., který se mu vloupal do objektu společně s dosud neustanoveným spolupachatelem, kdy L. F. následně zemřel na následky střelných poranění a v němž byl spatřován trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. Důvodem vydání zastavovacího usnesení byl závěr vyšetřovatele, že se obviněný tohoto jednání dopustil v nutné obraně podle §13 tr. zák. Citované usnesení nabylo právní moci dne 7. 12. 1999.
Proti němu podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného J. B. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní, že vyšetřovatel porušil svým usnesením zákon v ustanoveních §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §13 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle názoru ministra spravedlnosti bylo napadené usnesení vydáno na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a proto je přinejmenším předčasné. Vyšetřovatel zcela nekriticky akceptoval obhajobu obviněného o jeho fyzickém napadení dvěma pachateli vloupání do objektu a o použití nejprve vlastní plynové pistole a posléze v průběhu fyzického konfliktu s útočníky nalezeného perkusního revolveru k obraně vlastního života a zdraví, aniž by provedl všechny důkazy, kterými bylo možno věc plně objasnit, a nevypořádal se ani s důkazy, jimiž je obhajoba obviněného zpochybňována. V další části stížnosti pro porušení zákona je pak konkrétně poukázáno na již opatřené důkazy, které odporují verzi udávané obviněným. Jde např. o nenalezené stopy po násilí na tělech obviněného i poškozeného, ačkoli mezi nimi mělo dojít k souboji, o obviněným uváděný způsob střelby z perkusního revolveru, o polohu nalezených nábojnic z plynové pistole obviněného, o stopy ze zástřelů a průstřelu v těle poškozeného v souvislosti s projektily nalezenými v jeho těle, případně mimo něj a údaji obviněného o místě a průběhu střelby z perkusního revolveru, o rozpor mezi závěrem znalců, podle něhož místem nálezu poškozeného bylo i místem jeho smrti a nalezenými krevními stopami označenými č. 10 a 11. Dále je stěžovatelem namítáno, že vyšetřovatelem nebyly některé zjištěné důkazy využity, případně že nebyly opatřeny i důkazy jiné, aby mohla být obhajoba obviněného potvrzena či vyvrácena. Jde zejména o neprovedení zkoumání povýstřelových zplodin, ačkoli stěry z rukou obviněného i poškozeného byly odebrány. Znalci se nevyjádřili k možnosti zasažení poškozeného střelbou zezadu venku před budovou. Vyšetřovatel se nedostatečně vypořádal s výpovědí svědka M., když z vyšetřovacího spisu ani nevyplývá žádný poznatek, zda byl učiněn alespoň pokus o ustanovení muže jménem „V.\". Součástí vyšetřovacího spisu se nestaly plánky domu obviněného, jeho nejbližšího ale i širšího okolí, z něhož by bylo patrné, kde měl mít obviněný zaparkovaný svůj automobil, kudy jezdil v době mezi incidentem a jeho ohlášením na policii.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen ve prospěch i v neprospěch obviněného J. B. a to v podstatě v těch směrech a z těch důvodů, jak na ně poukazuje ministr spravedlnosti v mimořádném opravném prostředku.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaví vyšetřovatel trestní stíhání, není-li skutek, pro který se trestní stíhání vede, trestným činem a není důvod k postoupení věci.
Těmito zákonnými ustanoveními se ale vyšetřovatel při svém postupu a rozhodování důsledně neřídil. Zastavit trestní stíhání z důvodu obsaženého v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. lze pouze tehdy, pokud věc byla dostatečně objasněna v rozsahu nezbytném pro toto rozhodnutí a při splnění podmínek, že stíhaný skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. V daném případě je třeba souhlasit s námitkami stěžovatele v tom směru, že vyšetřovatel ve věci nezjistil skutkový stav, aniž by o něm nebyly důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.). Některým důkazům, které v průběhu vyšetřování byly zajištěny, nebo je bylo možné zajistit a prověřit, přičemž mohly přispět k potvrzení či naopak k vyvrácení verze obviněného, nebyla věnována patřičná pozornost a vyšetřovatel tak ke svému rozhodnutí nemohl dospět na základě takového hodnocení důkazů, jak to požaduje zákon (§2 odst. 6 tr. ř.). V usnesení, jímž vyšetřovatel trestní stíhání obviněného zastavil, se dostatečně nevypořádal s přetrvávajícími rozpory ve verzi udávané obviněným, kterou bezvýhradně akceptoval, a zároveň nedal odpovědi na otázky, které na základě dosud shromážděného důkazního materiálu zůstaly nezodpovězeny.
Obviněný J. B. setrval na své výpovědi o tom, že byl v objektu domu fyzicky napaden dvěma muži, kteří se dovnitř vloupali a že při vzájemném souboji s nimi vystřelil 2x ze své plynové pistole. Z lékařské zprávy ze dne 8. 4. 1999 (č. l. 104 spisu) je ale patrné, že na těle obviněného nebyly nalezeny žádné stopy po násilí, které by odpovídaly jím udávanému zápasu se dvěma muži. Z protokolu o ohledání místa činu a k tomu pořízené fotodokumentace (č. l. 142, 174 spisu) lze zjistit, že vystřelené nábojnice, pocházející z plynové pistole obviněného, byly nalezeny na místě, kam nemohly dopadnout při poloze zbraně v okamžiku výstřelu, jak o tom vypovídal obviněný ve své výpovědi a demonstroval to i při uskutečněné rekonstrukci. Z výpovědi obviněného (č. l. 98 spisu) a z jeho tvrzení učiněného v rámci rekonstrukce (č. l. 7 spisu) vyvstává neodstraněný rozpor ohledně místa před domem, ze kterého měl obviněný 2x vystřelit proti poškozenému L. F. z perkusního revolveru a zda těmto jeho dvěma výstřelům předcházel výstřel uskutečněný poškozeným z jeho plynového revolveru. V prvém případě obviněný uvedl, že venku mimo objekt na schodišti asi 2x vystřelil, přičemž se o předchozím výstřelu z plynového revolveru poškozeného nezmínil. Při rekonstrukci ale tvrdil, že ze schodů před domem skočil, běžel za tím mužem (poškozeným) a v okamžiku dopadu uslyšel před sebou výstřel z místa, kde byl muž (poškozený). Zásadním rozporem v tvrzení obviněného, který byl zjištěn již v rámci provedeného vyšetřování, ale jenž nebyl dán do souvislosti s jinými poznatky, je způsob střelby z perkusního revolveru, jak jej popisuje obviněný. Z odborného vyjádření PČR, Správy Severočeského kraje, Odboru kriminalistické techniky a expertiz (č. l. 26 - 27 spisu) vyplývá, že k provedení dalšího výstřelu z předmětného revolveru je vždy nutno natáhnout bicí kohout do zadní polohy, tím také pootočit válec s nábojovými komorami a poté stisknout spoušť. Způsob střelby jak jej popisoval a demonstroval obviněný, že při střelbě uvnitř domu i mimo něj pouze 2x zmáčkl spoušť, čímž pokaždé došlo k výstřelu, balistik v podstatě označil za technicky nemožný. Další nesrovnalost vyplývá z výpovědi obviněného o tom, že na poškozeného nejprve vystřelil 2x z perkusního revolveru v domě a poté co se poškozený i on sám ocitli před domem, vystřelil na něho z téhož revolveru opět dvě rány. V rámci dokazování bylo zjištěno, že poškozený byl zasažen celkem třikrát, přičemž dva výstřely byly vypáleny zezadu ze vzdálenosti menší než jeden metr (zástřel do zad a průstřel stehna v oblasti třísla). Poslední zásah byl uskutečněn zepředu do hrudníku, přičemž k výstřelu došlo ze vzdálenosti 1,5 až 2 m a jednalo se o zásah, jenž poškozenému přivodil smrt. Ostatní dvě střelná poranění nebyla podle soudních lékařů vážná a život ani zdraví poškozeného by neohrozila. Střely ze zástřelů na pření straně hrudníku a na zádech poškozeného byly nalezeny při pitvě. Třetí, po nárazu na pevnou překážku silně zdeformovaná střela se zbytky tkáně, která byla při ohledání místa činu nalezena v blízkosti těla poškozeného (č. l. 141, 171 p. v. foto č. 27, 28 spisu), pak musela pocházet z průstřelu stehna poškozeného. K jejímu vystřelení ale potom nemohlo dojít v rámci zápasu obviněného s útočníky v chodbě domu, jak to převedl při rekonstrukci obviněný a jak to také připustili znalci - soudní lékaři ve svém posudku na č. l. 64 spisu. Hypotéze o tom, že obviněný mohl v chodbě domu poškozeného zasáhnout pouze jedním ze dvou výstřelů odporuje skutečnost, že při ohledání místa činu nebyla v chodbě domu ani v přilehlých prostorech nalezena žádná stopa po střele. V uvedených souvislostech pak bylo třeba uvažovat i o možnosti zasažení poškozeného střelbou zezadu venku před budovou, čímž se žádná z expertiz ani znalecký posudek nezabývaly. Nepovšimnutým též zůstal rozpor ohledně místa smrti poškozeného a případné manipulace s jeho tělem vyplývající z výpovědi obviněného a závěrem znalců - soudních lékařů na jedné straně a zajištěnými krevními stopami označenými č. 10 a 11 (viz č. l. 141 a 170, 171 spisu). Zmíněné krevní stopy, nacházející se mezi tělem poškozeného a vjezdem do objektu a jednak před samotným vjezdem do objektu na přístupové komunikaci, byly biologickou expertízou (č. l. 83 - 85 spisu) ztotožněny s krví poškozeného. Tím zůstalo nevysvětleno, jak se tyto krevní stopy v těchto místech mohly ocitnout, když obviněný tvrdí, že po pádu poškozeného na zem s tímto nemanipuloval a znalci - soudní lékaři označili polohu těla poškozeného za polohu, v níž zemřel a zároveň i vyloučili možnost přesunu jeho těla (viz č. l. 65 spisu).
Při existenci všech výše uvedených rozporů a mezer v provedených důkazech neměla zůstat, tak jak se to stalo, stranou pozornosti svědecká výpověď J. M. Podle jím uváděných údajů se celý incident měl odehrát jinak, než jak to popisoval obviněný. Svědek M. mimo jiné uvedl, že od L. F. věděl, že tento se spolu s dalšími dvěma muži chystá vniknout do jednoho domu na S. v., kde si již dříve připravili k odvozu některé věci. Kritické noci kolem druhé hodiny mu telefonoval jeden z mužů doprovázejících F., a jehož znal pouze pod pojmenováním „R.\", a z jeho hovoru pochopil, že po nich střílely dvě osoby. J. M. se vzápětí kolem třetí hodiny měl dostavit na místo činu s cílem vyhledat poškozeného F. Na místě, kde byl poškozený později nalezen orgány Policie ČR, ale ani nikde v blízkosti tělo L. F. neobjevil. Naopak vyslechl rozhovor obviněného s dalším mužem, který probíhal v domě, a jehož obviněný oslovil „V.\" a vyzýval jej, aby z domu odešel, že se o všechno postará. V tento okamžik začal štěkat pes doprovázející J. M. a ten proto utekl směrem k vysílači do lesíka, kde objevil zaparkovaný osobní automobil tov. zn. VW Passat světlé barvy z teplickou státní poznávací značkou, kterou si poznamenal. S tímto vozidlem krátce na to odjel muž, jehož popis svědek učinil do protokolu o své výpovědi. Dalšího dne se mu opět telefonicky ozval „R.\" a podrobně mu vyprávěl průběh celého vloupání. Uváděl, že zatímco sám čekal venku, ti dva cikáni šli dovnitř do domu. Po chvíli zaslechl dva výstřely. Běžel proto nahoru směrem k vysílači a odtud pozoroval, co se bude dít. Vzápětí vyběhl poškozený, jehož viděl kousek od domu, jak zakopl a spadl na zem. Bylo to v místech ve směru dolů od vysílače a tam zůstal ležet. Toho druhého cikána viděl vyběhnout krátce za poškozeným a ten utíkal rovně od vysílače dolů. Mezitím ale vyběhl obviněný a utíkal za ním, přičemž třikrát po něm vystřelil z plynové pistole. Obviněný byl od domu vzdálen asi 50 m směrem k vysílači. Po výstřelech jej obviněný již nepronásledoval a když se otočil, viděl, že z domu vybíhá ještě jeden mladší muž a poté slyšel jeden výstřel. Po něm slyšel zařvat poškozeného a z toho usoudil, že se jednalo o ostrou zbraň. V té chvíli poškozeného neviděl, ale ta střelba šla od místa, kde L. F. před tím zakopl. On sám potom z místa utekl a telefonoval J. M. domů z budky v T. Ohledně celkové střelby ještě upřesnil, že obviněný kromě střelby po jeho osobě vystřelil ještě před tím tři rány z pistole hned, když vyběhl z domu.
Z úředních záznamů založených ve spise vyplývá, že orgány kriminální policie prováděly bezúspěšně šetření ke ztotožnění osob obou spolupachatelů vloupání do domu obviněného, jehož se měli dopustit společně s L. F. a neuspěly ani při pokusu vyžádat výpis tel. hovorů z mobilního telefonu, na který měl tzv. „R.\" telefonovat J. M. Rovněž bylo zjišťováno jaká vozidla vlastní, případně provozují, obviněný i jeho syn R. B. Přesto je nutné konstatovat, že některé úkony, jejichž provedení se při nemožnosti opatření určitých důkazů nabízelo, provedeny nebyly a některé podstatné údaje, ohledně nichž šetření prováděno bylo, ve spise nejsou obsaženy.
Jedná se v prvé řadě o vozidlo tov. zn. VW Passat, o němž se zmiňoval svědek J. M. Podle jeho popisu v úředním záznamu na č. l. 123 spisu by se mohlo jednat o vozidlo obviněného J. B. Z příslušných záznamů policie ale nelze zjistit, jakou mělo jeho vozidlo státní poznávací značku a zda tato případně souhlasí s tou SPZ, kterou si J. M. zaznamenal (č. l. 124 spisu). Pokud nesouhlasila, tak ze spisu není patrné, zda orgány policie prověřily, jaké vozidlo bylo opatřeno SPZ TPK 22-39, kterou si J. M. zaznamenal, komu toto vozidlo patřilo, kde se nacházelo v noci ze 7. na 8. 4. 1999, event. kde se v té době zdržoval jeho majitel či provozovatel. Dále není jasné, proč nebyl ve věci jako svědek vyslechnut P. M., jehož mobilní telefon zřejmě v kritické době užíval J. M. a to za účelem ověření, zda tomu tak skutečně bylo, případně ke zjištění totožnosti osob, s nimiž udržoval styky poškozený L. F., pokud je znal. Z vyšetřovacího spisu nevyplývá ani žádný poznatek, že by byl činěn pokus o ustanovení muže jménem „V.\", o němž vypovídal a jehož popis upřesnil J. M. Každopádně v dané rozporné důkazní situaci bylo povinností vyšetřovatele prověřit i další možnou verzi skutkového děje, která vycházela z výpovědi svědka J. M., byť se v části jednalo o zprostředkované svědectví osoby pod označením „R.\". Mělo proto dojít k rekonstrukci té části děje, jehož bezprostředním svědkem měl být J. M. a k vyšetřovacímu pokusu ohledně té jeho části, o níž měl být zpraven tzv. „R.\". V této souvislosti měla být věnována pozornost zejména reálnosti učiněných tvrzení, s důrazem na uváděné vzdálenosti, světelné a viditelnostní poměry, s cílem dopracovat se závěru, zda tato druhá verze vypovídající o další osobě, která měla na poškozeného vystřelit, se opírá o objektivní skutečnosti či nikoli.
Zcela nepochopitelným se pak jeví nevyužití některých zajištěných stop, když z odborných vyjádření Policie ČR, Správy Severočeského kraje, Odboru kriminalistické techniky a expertiz v Ústí nad Labem na č. l. 160 a 161 spisu vyplývá, že tyto stopy po dohodě s vyšetřovatelem nebyly podrobeny dalšímu zkoumání. Jednalo se přitom o stěry z rukou a obličeje obviněného J. B. a stěry z rukou poškozeného L. F. Z těchto bylo možné minimálně zjistit, zda a případně jaké povýstřelové zplodiny na jejich rukou, případně obličeji, ulpěly a tudíž i kdo a z jaké zbraně v kritické době event. vystřelil. Tím mohl být získán významný poznatek k určení, která z obou existujících verzí skutkového děje je pravděpodobnější a to i pokud jde o případný závěr, zda obviněný J. B. jednal v nutné obraně podle §13 tr. zák. Obdobně nevyužitá zůstala biologická stopa v podobě tří lidských vlasů, zajištěná na černé plátěné čepici „kšiltovce\" nalezené v křoví u silnice před vjezdovou bránou do objektu obviněného, ačkoli byla při provedené expertize označena za vhodnou k dalšímu zkoumání (viz č. l. 162 spisu). K jejich morfologickému porovnání s kontrolními vzorky vlasů relevantních osob přesto nedošlo. Součástí vyšetřovacího spisu se nestaly ani podrobnější plánky domu a jeho okolí, kde se skutek stal, ale ani těch městských částí, kde měl mít obviněný zaparkovaný automobil a kudy se s vozidlem pohyboval, než celou věc ohlásil policejním orgánům.
Na základě všech výše uvedených zjištění Nejvyšší soud konstatoval, že důkazy, tak jak byly shromážděny v průběhu dosavadního vyšetřování, nedovolují učinit ty skutkové a právní závěry, jak je vyšetřovatel vyslovil ve svém usnesení. Nebylo zatím spolehlivě zjištěno, jak se celý skutkový děj po vloupání L. F. a jeho společníků do objektu patřícího J. B. odehrál. Nebyly zejména zodpovězeny otázky jako např., zda obviněný v domě hlídal sám a nebo zda s ním mohla být i další osoba, která z přítomných osob, v jakém sledu, situaci a místech a z jaké zbraně vystřelila, zda s tělem L. F. bylo manipulováno, ale i otázky další, jak byly naznačeny již výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání obviněného J. B., z důvodu, že jednal v nutné obraně, bylo proto třeba označit za minimálně předčasné. Nejprve bude nutné provést všechny dosud neopatřené důkazy, jak se o tom vyjádřil Nejvyšší soud, pokud to bude reálně možné. Teprve po shromáždění komplexního důkazního materiálu a po jeho zákonu odpovídajícím vyhodnocení bude možné učinit závěr o tom, jak ke skutku došlo, kdo způsobil smrt L. F., zda za ni má nést trestní odpovědnost, a podle jakého ustanovení trestního zákona.
S ohledem na uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněného J. B. Ve prospěch obviněného byl porušen zákona tím, že jeho trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu, že jednal v nutné obraně, ačkoli za tohoto stavu dokazování přetrvávají důvodné pochybnosti o skutkovém stavu věci. V neprospěch obviněného došlo k porušení zákona na základě týchž skutkových pochybností, když z některých důkazů vyplývá, že poškozený mohl být usmrcen jinou osobou, než obviněným, což by mohlo založit důvod k zastavení trestního stíhání obviněného z pro něj příznivějšího důvodu /§172 odst. 1 písm. c) tr. ř./. Protože obě lhůty uvedené v ustanovení §272 tr. ř. byly zachovány a ministr spravedlnosti to ve stížnosti pro porušení zákona navrhl, bylo podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedené usnesení zrušeno a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Poté byla podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázána orgánu, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2000
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec