ECLI:CZ:NS:2000:4.TZ.158.2000.1
sp. zn. 4 Tz 158/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 6. září 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 11 To 683/98, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 249/96, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 11 To 683/98, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. Ž.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 4 T 249/96, v odsuzující části, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Hradci Králové se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 4 T 249/96, byl obviněný J. Ž. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (bod I výroku rozsudku) a za tento trestný čin a dále za trestné činy podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2, §257 odst. 1 a §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. 1 T 37/97, ze dne 17. 6. 1997 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 12 To 468/97, ze dne 9. 10. 1997 mu byl podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit majiteli firmy S., s. r. o., H. K., Ing. S. S., škodu ve výši 212 484,20 Kč a firmě CCS, s. r. o., Ch. 5, P. 8 škodu ve výši 32 970,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený Ing. S. S. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jičíně, sp. zn. 1 T 37/97, ze dne 17. 6. 1997 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 12 To 468/97, ze dne 9. 10. 1997 a všechna rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu.
Trestné činnosti pod bodem I výroku citovaného rozsudku se obviněný J. Ž. měl dopustit tak, že v době od 1. 7. 1994 do 4. 7. 1994 v N. B., J., M. B., R., B. n. J., P., M., T., H., L., Č. L., B. p. B., V., Č. L., Ú. n. O., R. n. K., N. M. n. M. a D. K. n. L. za použití univerzální platební karty CCS, která mu byla na základě dohody o hmotné odpovědnosti svěřena jako řidiči firmy S., s. r. o., H. K., postupně sám nebo prostřednictvím nezjištěných osob fakticky nebo fiktivně odebral pro svou potřebu pohonné hmoty a maziva a způsobil tak firmě S., s. r. o., Z. 898, H: K. škodu ve výši 212 484,90 Kč a firmě CCS, s. r. o., Ch. 8, P. 8 škodu ve výši 40 820,- Kč. tejným rozsudkem v části pod bodem II výroku rozsudku byli obviněný J. Ž. a obviněný P. U. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni v plném rozsahu obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Na základě odvolání obviněného J. Ž. do odsuzujícího výroku pod bodem I rozsudku ve věci jednal Krajský soud v Hradci Králové, který usnesením ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 11 To 683/98, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Ž. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §254 odst. 1 a §256 tr. ř.
Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že za usvědčující důkazy byly vzaty obsahy zápisů o výpovědích sepsaných se svědky J., K. a S. pořízené před sdělením obvinění J. Ž. pro výše uvedenou trestnou činnost. Takový postup je zcela nepřijatelný, neboť minimálně v době, kdy policejní orgány prováděly poznávací řízení formou fotorekognice se svědky J. a S., byly již známy skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu obviněným J. Ž., kterému tedy mělo být sděleno obvinění. Nemohlo proto jít o neodkladné úkony. Z těchto důkazů nebylo možno vycházet i proto, že J., K. a S. nebyli poučení jako svědci podle §101 tr. ř.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení stejně jako rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 4 T 249/96, v odsuzující části a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. protokol o výpovědi svědka se při hlavním líčení přečte tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a taková osoba se odchyluje v podstatných bodech od své dřívější výpovědi.
Především je třeba přisvědčit názoru vysloveném ve stížnosti pro porušení zákona, že soudy obou stupňů pochybily, pokud za usvědčující důkazy o vině obviněného J. Ž. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. považovaly v odůvodnění svých rozhodnutí zápisy o výpovědích J. J., J. K. a K. S. Tyto zápisy o výpovědích byly s J., K. a S. pořízeny před sdělením obvinění J. Ž. a neobsahují poučení svědků podle §100 a §101 tr. ř. Tito pozdější svědci v nich na základě předložených fotografií poznali obviněného J. Ž. jako osobu, který u nich na předmětnou platební kartu CCS v kritické době odebrala pohonné hmoty či maziva. Uvedené zápisy o výpovědích byly při hlavním líčení svědkům J., S. a K. přečteny a ti prohlásili, že z fotografií předložených jim policisty obviněného J. Ž. poznali, nyní by ho již nepoznali.
Je nutno zdůraznit, že podle §160 odst. 2 tr. ř. neodkladné nebo neopakovatelné úkony může vyšetřovatel provádět před sdělením obvinění pouze způsobem uvedeným v hlavě čtvrté a páté trestního řádu. V případě výslechu svědka tedy v souladu s ustanoveními §97 až §104 tr. ř. Pouze takto provedenou výpověď svědka lze pak při hlavním líčení přečíst podle §211 odst. 2, odst. 3 tr. ř. Rekognice je zařazena do hlavy páté trestního řádu a je upravena v §93 odst. 2 tr. ř., §103 tr. ř. odkazuje na toto ustanovení, jestliže je poznávací osobou nikoliv obviněný, ale svědek.
Z výše podaného je zřejmé, že soud I. stupně při hlavním líčení nemohl podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. číst svědkům J. J., J. K. a K. S. zápisy o jejich výpovědích pořízené v době před sdělením obvinění J. Ž. a neobsahující poučení svědků podle §100, §101 tr. ř.
V neposlední řadě Nejvyšší soud upozorňuje na to, že nutnost provedení neodkladného úkonu v přípravném řízení podle §160 odst. 4 tr. ř. neznamená, že je tento důkaz možné provést před sdělením obvinění, jestliže je osoba, která má být obviněna, známa, a sdělit jí obvinění je možné (§160 odst. 1, 2 tr. ř.). Musí však být dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala určitá osoba. I k prověření dostatečné odůvodněnosti takového závěru je možné provádět neodkladné úkony, přičemž je však nezbytné vždy pečlivě vážit hranici náležité odůvodněnosti takového závěru. V daném případě pouze v časovém pořadí první výpověď svědka spojená s rekognicí a poznáním J. Ž. jako osoby, která v kritické době na předmětnou platební kartu CCS odebrala zboží, by mohla být považována za neodkladný úkon podle §160 odst. 4 tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §211 odst. 2 písm. b) tr. ř., neboť Okresní soud v Hradci Králové chybně při hlavním líčení přečetl shora popsané zápisy o výpovědích, tyto hodnotil v neprospěch obviněného J. Ž. a vycházel z nich při zjišťování skutkového stavu věci. Odvolací soud porušil ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř., neboť řádně nesplnil svou přezkumnou povinnost a pochybení soudu I. stupně nenapravil, nýbrž důvodně podané odvolání zamítl. Zákon byl porušen v neprospěch obviněného J. Ž.
Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové v odsuzující části, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž bude vázán právními názory, které shora vyslovil Nejvyšší soud.
Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2000
Předseda senátu:
JUDr. J. P.