ECLI:CZ:NS:2000:4.TZ.226.2000.1
sp. zn. 4 Tz 226/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 5. prosince 2000 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného ml. A. E., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 10. 1970, sp. zn. 1 T 787/70, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 10. 1970, sp. zn. 1 T 787/70, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §36 odst. 1, písm. a), c), odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněných ml. A. E. a V. T.
Napadený rozsudek se v celém rozsahu z r u š u j e.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Teplicích se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný ml. A. E. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 10. 1970, sp. zn. 1 T 787/70, uznán vinným trestnými činy poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle §136 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Podle rozsudku se těchto trestných činů dopustil tím, že společně s V. T. dne 23. 8. 1968 se zúčastnili v B. společně s dalšími třiceti až padesáti osobami, aby vyjádřili svůj nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR, ničení pomníku Rudoarmějců, a to obžalovaný E. jako první vylezl na podstavec pomníku a několikráte do něj udeřil kladivem, až odloupl kus oblečení sochy, obžalovaný T. poté, co E. ze sochy slezl, vystoupil na jeho místo a pokračoval v rozbíjení sochy, až se odštípla část hlavy, a tímto jednáním způsobili Městskému národnímu výboru v K. - B. škodu ve výši nejméně 20 000,- Kčs. Obviněný E. byl odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §79 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do první nápravně výchovné skupiny. Současně byl zrušen výrok o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 8. 1969, sp. zn. 4 T 502/69. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená organizace - Městský národní výbor v K. - B. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vzhledem k tomu, že oprávněnými osobami nebylo proti rozsudku ve vztahu k obviněnému ml. Alexandru E. ovi podáno odvolání, nabyl rozsudek právní moci dnem 2. 11. 1970.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného ml. A. E. stížnost pro porušení zákona.
Vytýká v ní celou řadu pochybení, k nimž došlo procesním postupem jak orgánů činných v trestním řízení ve fázi řízení přípravného, tak v řízení před soudem, což ve svých důsledcích vedlo tomu, že okresní soud porušil ustanovení §225 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, byl zákon porušen v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného ml. E. V přípravném řízení podal ml. E. proti usnesení o vznesení obvinění stížnost, ta však nebyla předložena prokurátorovi, aby o ní rozhodl. Ml. obviněný poté, co byl předvolán k dalšímu výslechu, sice prohlásil, že tato stížnost je asi bezpředmětná, avšak nebyl dotázán, zda tuto stížnost bere zpět, takže o ní rozhodnuto nebylo. Ml. obviněný se stíhaného jednání dopustil v době, kdy mu bylo 16 let, a i když trestní stíhání pro uvedenou trestnou činnost začalo až poté, co dovršil 18 let, nevztahovala se na něj výjimka §301 odst. 2 písm. b) tr. ř. V řízení proto měla být aplikována ustanovení trestního řádu o trestním řízení proti mladistvým.
Ml. obviněný nebyl v přípravném řízení řádně poučen o důvodech nutné obhajoby. Přesto, že měl mít obhájce již od vznesení obvinění, není z trestního spisu zřejmé, zda tak postupováno bylo, a vzniká tak pochybnost, že řada vyšetřovacích úkonů, jež poté nebyly opakovány, byla provedena v době, kdy ml. obviněný obhájce neměl.
K zhojení vad přípravného řízení však nedošlo ani v řízení před soudem, kdy dne 15. 10. 1970 proběhlo hlavní líčení, k němuž se obhájkyně obviněného ml. E. nedostavila. Není zřejmé, zda další obhájce, který zastupoval spoluobviněného, zastupoval současně i obviněného ml. E. Lze mít zato, že řízení před soudem prvního stupně probíhalo bez přítomnosti obhájce ml. obviněného, a proto k jeho výsledkům nelze přihlížet.
Další vada spočívá v tom, že nebyla náležitě objasněna výše škody. Rozsah škody nebyl v přípravném řízení náležitě zadokumentován a pro stanovení rozsahu škody sloužil pouze úřední záznam příslušníků OOVB v Krupce. Okresní soud vzal za základ svých zjištění o výši škody znalecký posudek znalce z oboru výtvarného umění - kamenosochařství, sochařské památky - F. R. Písemný dokument však nelze označit jako znalecký posudek, neboť jeho závěry, zejména pokud se týkají odhadu způsobené škody, jsou nepřezkoumatelné. Tyto pochybnosti se nepodařilo odstranit ani výslechem zpracovatele posudku. V situaci, kdy částka 20 000,- Kčs byla hraniční pro stanovení přísnější právní kvalifikace, vznikají tak o jejím užití důvodné pochybnosti.
Pochybení vzniklo i při objasňování osobních poměrů mladistvého, neboť zpráva OPD o poměrech mladistvého je zřejmě zprávou, která byla podána v předchozí trestní věci v roce 1969, přičemž z ní není patrno, jak se obviněný choval do doby dalšího trestního řízení v říjnu 1970. Nejde tak o zprávu podanou v intencích ustanovení §292 tr. ř. Vada v postupu okresního soudu je spatřována i v nedostatečném objasnění okolností pro závěr, že má být uložen souhrnný trest, případně pro upuštění od jeho uložení podle §37 tr. zák.
Vzhledem k výčtu pochybení navrhl ministr spravedlnosti České republiky, aby Nejvyšší soud vyslovil namítané porušení zákona, napadený rozsudek zrušil a věc přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Teplicích, aby o ní znovu jednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že k zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. došlo na základě usnesení Obvodního oddělení VB v Krupce, okres Teplice ze dne 25. 8. 1968, ke vznesení obvinění podle §163 odst. 1 tr. ř. proti obviněnému ml. E. poté usnesením SNB - skupiny vyšetřování VB v Teplicích, ČVS:VV-10 204/70, ze dne 4. 5. 1970. Toto usnesení bylo obviněnému sděleno ústně dne 14. 5. 1970, jak je patrno z protokolu o výslechu obviněného na č. l. 24, a to pro trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle §136 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Z obsahu téhož protokolu dále vyplývá, že obviněný v kritické době vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 8. 1969, sp. zn. 4 T 502/69. Vzhledem k tomu, že obviněný ml. E. se podle sděleného obvinění měl trestné činnosti dopustit dne 23. 8. 1968, a tedy v době, kdy dosud nedosáhl věku osmnácti let, přičemž v době, kdy mu bylo sděleno obvinění nedosáhl věku devatenácti let, bylo nutné aplikovat ustanovení hlavy devatenácté trestního řádu o zvláštních způsobech řízení, konkrétně postupovat podle §291 a násl. tr. ř. a konat řízení proti mladistvému. Ustanovení §291 tr. ř. stanovilo, že mladistvý musí mít od vznesení obvinění obhájce, který má právo zúčastnit se vyšetřovacích úkonů v rozsahu uvedeném v ustanovení §165 odst. 3 tr. ř. Okolnost, že je vedeno řízení proti mladistvému, byla současně i důvodem nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. V posuzované věci se však nadto kumulovaly i další důvody nutné obhajoby, a to jak podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., když obviněný byl v době vznesení obvinění ve výkonu trestu odnětí svobody, tak i podle §36 odst. 3 tr. ř., vzhledem k tomu, že bylo konáno řízení o trestném činu, na který zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšovala pět let. Vzhledem k tomu, že trestní sazba u trestného činu poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle §136 odst. 2 tr. zák. byla v rozpětí od jednoho do šesti let, bylo nutno zohlednit i posledně citovaný důvod nutné obhajoby.
Postupem orgánů činných v přípravném řízení však nebylo ustanovení §36 tr. ř. v rozsahu výše uvedeném respektováno, pokud byl obviněný ml. E. byl dne 14. 5. 1970 a 5. 6. 1970 opakovaně vyslýchán v procesním postavení obviněného, aniž si v té době sám obhájce zvolil či mu byl ustanoven. Okolnost, že ještě dne 5. 6. 1970 ml. obviněný obhájce neměl, vyplývá z protokolace jeho výslechu, kde vyslovuje souhlas s tím, aby mu byl obhájce ustanoven podle §39 tr. ř. Vzhledem k této skutečnosti je pak zřejmě nepravdivě uvedeno vedoucím Advokátní poradny v Teplicích, který ml. obviněnému ustanovil obhájkyni JUDr. Z. D., že k tomuto úkonu došlo dne 15. 5. 1970, a naopak pravdivý bude údaj, že k tomuto ustanovení obhájce došlo až dne 17. června 1970, který je na stejném přípise uveden v původní kolonce o datu, posléze však byl přeškrtán. Ostatně kdyby obhájkyně byla ml. obviněnému ustanovena již dne 15. 5. 1970, nepochybně by se účastnila výslechu obviněného dne 5. 6. 1970.
Když posléze byla obhájkyně ml. obviněnému ustanovena, nebyla ani ona, ani ml. obviněný vyšetřovatelem požádáni o vyjádření, zda trvají na opakování vyšetřovacích úkonů, jež byly provedeny před datem jejího ustanovení.
Obviněný ml. A. E. uvedl hned při svém prvním výslechu, že proti usnesení vznesení obvinění podává stížnost. Byť při svém dalším výslechu dne 5. 6. 1970, kdy o této stížnosti dosud nebylo rozhodnuto prokurátorem, uvedl, že asi bude bezpředmětná, nevzal svým výslovným prohlášením tuto stížnost zpět, přičemž v průběhu celého přípravného řízení nebyla předložena dozorovému prokurátorovi, aby o ní podle §174 odst. 2 písm. c) tr. ř. rozhodl.
K dalším procesním pochybením došlo i v řízení před soudem I. stupně. Ač byla obhájkyně obviněného JUDr. D. dne 5. 10. 1970 řádně a včas předvolána k hlavnímu líčení, jež se konalo dne 15. 10. 1970, k hlavnímu líčení se nedostavila. Jediným obhájcem, který se hlavního líčení účastnil, byl obhájce obviněného V. T., JUDr. D. A. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 15. 10. 1970 nevyplývá, že by tento obhájce zastupoval také obviněného ml. E. Za tohoto stavu věci pak nelze přihlížet k výsledkům řízení, jež probíhalo před soudem I. stupně, neboť to jednak neodstranilo vady přípravného řízení, naopak je ještě více prohloubilo. V důsledku těchto vad řízení nelze při rozhodování o vině ml. obviněného vycházet ani z jeho výpovědí, ani z výpovědí svědků, kteří jej z trestné činnosti usvědčovali, neboť tyto důkazy byly opatřeny procesně vadným způsobem.
Mimo konstatovaných vad řízení však soud I. stupně neprovedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byla řádně zjištěna výše škody, jež měla být trestnou činností způsobena, přičemž správně zjištěná škoda byla předpokladem pro adekvátní právní posouzení činu.
V přípravném řízení byl rozsah poškození pomníku Rudoarmějců zadokumentován pouze v úředním záznamu příslušníků OOVB v Krupce, který byl pořízen dne 23. 8. 1968. Tento popis je však zcela nedostačující, neboť obsahuje pouze lokalizaci míst, na kterých byla socha poškozena, nikoli však rozsah poškození. Z tohoto záznamu není patrno z jakého materiálu byla socha zhotovena, jaké byly její rozměry, apod. V tomto ohledu nelze vycházet ani ze svědecké výpovědi autora sochy - svědka O. S. Ten pouze uvedl, že sochu zhotovil v letech 1951 - 1954, kdy působil jako důstojník z povolání u vojenského útvaru v B., z mšeneckého pískovce, to bez nároků na honorář. K hodnotě pískovce se vyjádřit nemohl, tuto okolnost se nepodařilo zjistit ani z výpovědi svědka J. R., který byl v kritické době předsedou MěNV v Krupce.
Jak prokurátor při vypracování obžaloby, tak okresní soud vycházeli při stanovení výše škody ze znaleckého posudku znalce z oboru výtvarného umění - kamenosochařství, sochařské památky - F. R. Písemnou zprávu, která je založena ve spise a je opatřena znaleckým razítkem, v žádném případě po formální ani materiální stránce nelze pokládat za znalecký posudek, neboť velmi stručné závěry, které v ní zpracovatel uvedl, jsou jednak nepřesvědčivé, jednak nepřezkoumatelné. Pochybnosti, které o výši škody oprávněně vznikly, nebyly odstraněny ani v přípravném řízení ani v řízení před soudem I. stupně. F. R. byl v přípravném řízení poučen a posléze vyslechnut jako svědek, což je patrno z protokolu o jeho výslechu, jenž je součástí trestního spisu. Pokud byl F. R. osobně vyslechnut v řízení před okresním soudem, není zřejmé, zda a jak vlastně byl soudem poučen, v žádném případě však nebyl poučen jako znalec. Výše škody, jak byla citovaným přípisem stanovena, nemá oporu v provedených důkazech a způsob jejího stanovení zůstal neobjasněn.Vznikají tak zásadní pochybnosti o správnosti tohoto závěru, přičemž jde o vadu natolik podstatnou, která zpochybňuje oprávněnost užití přísnější právní kvalifikace a tak i závěr soudu I. stupně, že již jde o škodu značnou (podle tehdejší judikatury škodu přesahující částku 20 000,- Kčs).
Pro úplnost je třeba konstatovat, že jak v řízení přípravném, tak v řízení před soudem nebyly náležitě objasněny osobní poměry ml. obviněného. Ve spise je sice založena zpráva ONV - odboru sociální zabezpečení, oddělení péče o děti v Teplicích ze dne 18. 6. 1970, avšak porovnáním textu této zprávy se zprávou stejného oddělení, která byla podána dne 8. 7. 1969 pro potřeby trestního řízení, jež proti ml. obviněnému bylo vedeno u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 502/69, je patrno, že jde o identický text. Není tudíž nic zjištěno o chování ml. obviněného v období ode dne, kdy měl být trestný čin spáchán, tj. 23. 8. 1968 do doby vznesení obvinění 14. 5. 1970, o průběhu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců za jinou trestnou činnost a vlivu tohoto trestu na další vývoj a chování ml. obviněného. Tímto postupem nebylo plně respektováno ustanovení §292 tr. ř.
Ze všech těchto důvodů vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 10. 1970, sp. zn. 1 T 787/70, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §36 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného ml. A. E. K porušení zákona však došlo i v neprospěch obviněného V. T., ohledně něhož ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona nepodal. Nejvyšší soud však v tomto případě aplikoval zásadu beneficia cohaesionis, podle níž prospívá-li důvod, z něhož bylo rozhodnuto ve prospěch některého obviněného, také dalšímu obviněnému, rozhodne soud také v jeho prospěch. V daném případě, pak i ve vztahu k jeho osobě, vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění o výši způsobené škody a oprávněnosti užití právní kvalifikace trestného činu poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle §136 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Proto vyslovil Nejvyšší soud, že citovaným rozsudkem došlo k porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. i v neprospěch obviněného V. T. Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §270 odst. 1 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Teplicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bude na státním zástupci, aby ve vztahu k poškozené soše zjistil pokud možno přesnou výši způsobené škody nebo alespoň škodu minimální, poté případně znovu vyslechl oba obviněné k jejich účasti na tomto poškození, a podle výsledku zjištění nově vyhodnotil tyto důkazy s důkazy již existujícími ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Poté uváží, zda a jak zjištěné jednání obviněných bude právně kvalifikovat a zda ve věci podá novou obžalobu, případně zda trestní stíhání zastaví, či bude aplikovat jiný zjištěnému stavu procesně adekvátní, postup.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není řádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. prosince 2000
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á