ECLI:CZ:NS:2000:4.TZ.266.2000.1
sp. zn. 4 Tz 266/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. prosince 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. Nt 2514/2000, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. Nt 2514/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §69 odst. 1 písm. a) a §70 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného J. B.
Napadené usnesení se zrušuje .
Okresnímu soudu v Chomutově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 1985, sp. zn. 1 T 54/84, ve znění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 1986, sp. zn. 4 To 77/85, uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle §132 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák., trestným činem poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle §136 odst. 1 písm. a) tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 písm. b) tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 al. 1 tr. zák., za což byl odsouzen podle §132 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti a půl roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do druhé nápravně výchovné skupiny. Podle §53 odst. 1, §54 odst. 1, 3 tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 12.000,- Kč a pro případ, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen, stanovil soud náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §4 odst. 2 a §3 odst. 1 zákona číslo 44/1973 Sb. byl odsouzenému Bendovi dále uložen v rozsahu §2 odst. 1 citovaného zákona ochranný dohled na dobu 18 měsíců.
Dne 29. 3. 1990 byl odsouzený B. podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 3. 1990, č. j. 1 PP 41/90-14, se zkušební dobou v trvání čtyř let. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 4. 1991, č. j. 1 T 54/84-963, byl uložený trest odsouzenému podle čl. II. odst. 4 zák. č. 175/90 Sb. zkrácen na trest odnětí svobody v trvání osmi let. Usnesením stejného soudu ze dne 31. 3. 1994, které nabylo právní moci dne 12. 4. 1994, bylo rozhodnuto, že se podmíněně propuštěný ve zkušební době podle §64 odst. 1 tr. zák. osvědčil. Peněžitý trest vykonal odsouzený B. zaplacením dne 23. 2. 1996.
Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. Nt 2514/2000, které nabylo právní moci 25. 7. 2000, byla podle §364 tr. ř. zamítnuta žádost obviněného J. B. o zahlazení výše uvedeného odsouzení.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §69 odst. 1 písm. a) a §70 odst. 2 tr. zák. Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že Okresní soud v Chomutově správně zjistil, že obviněný J. B. vedl řádný život nejméně 10 let po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Soud však pochybil, pokud za počátek desetileté lhůty uvedené v §69 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spojení s §70 odst. 2 tr. zák. pro zahlazení trestu vzal datum 23. 2. 1996, kdy byl uhrazen peněžitý trest.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost je důvodná.
Podle §69 odst. 1 písm. a) tr. zák. zahladí soud odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu anebo po promlčení jeho výkonu řádný život nepřetržitě po dobu nejméně deseti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu pět let, podle §69 odst. 1 písm. c) tr. zák. při odsouzení k peněžitému trestu činí tato doba pro zahlazení odsouzení 3 roky.
Podle §70 odst. 2 tr. zák. nelze odsouzení zahladit, dokud neuplyne doba pro zahlazení tohoto trestu, k jehož zahlazení tento zákon stanoví dobu nejdelší. Okresní soud v Chomutově se při zahlazení odsouzení obviněnému J. B. v dané trestní věci výše uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil. Především pominul skutečnost, že doba řádného života odsouzeného pro zahlazení odsouzení podle §69 odst. 1 tr. zák. počíná běžet při více uložených trestech u každého z takových trestů samostatně po vykonání či promlčení toho kterého trestu. Podle §70 odst. 2 tr. zák. nelze v takovém případě odsouzení zahladit, dokud neuplyne doba pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazení tento zákon stanoví dobu nejdelší, avšak opět počátek doby pro zahlazení je nutno počítat samostatně pro každý z uložených trestů. V posuzovaném případě desetiletá doba pro zahlazení trestu odnětí svobody skončila 29. 3. 2000, tříletá doba pro zahlazení odsouzení peněžitého trestu skončila 23. 2. 1999, takže podle §70 odst. 2 tr. zák. nejdelší doba pro zahlazení trestu uplynula 29. 3. 2000.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních §69 odst. 1 písm. a) a §70 odst. 2 tr. zák., podle §269 odst. 2 zrušil napadené usnesení a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při vázanosti právním názorem shora vysloveným Nejvyšším soudem (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. J. P.