ECLI:CZ:NS:2000:5.ND.300.2000.1
sp. zn. 5 Nd 300/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený rozhodl v právní věci navrhovatelky B. H., proti odpůrci České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová č. 25, o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Ca 300/97 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 Cao 101/2000, o námitce podjatosti vznesené navrhovatelkou vůči soudcům Vrchního soudu v Olomouci JUDr. L. V., JUDr. M. T. a JUDr. V. N. takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. L. V., JUDr. M. T. a JUDr. V. N. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 2 Cao 101/2000.
Odůvodnění:
V rámci odvolacího řízení u Vrchního soudu v Olomouci ve výše uvedené právní věci sp. zn. 2 Cao 101/2000 vznesla navrhovatelka při jednání dne 27. 7. 2000 námitku podjatosti proti celému odvolacímu senátu. Důvody podjatosti spatřuje navrhovatelka v tom, že tento senát nesprávně rozhodl ve věci 2 Cao 100/2000 ohledně návrhu, který nikdy nepodala, přičemž soudci JUDr. V. N. a JUDr. M. T. rozhodovali i ve věci jejího otce. Navrhovatelka rovněž konstatovala, že tento senát nechce v žádných věcech.
K námitce podjatosti se písemně vyjádřili soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. L. V., JUDr. V. N. a JUDr. M. T., kteří podle rozvrhu práce mají ve stejném složení rozhodovat jak ve věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 Cao 101/2000, tak i ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 2 Cao 100/2000, ve kterých je účastníkem řízení navrhovatelka. Jmenovaní soudci shodně uvedli, že k účastníkům řízení, k zástupci navrhovatelky ani k právní věci navrhovatelky nemají žádný vztah a navrhovatelku jinak než z úřední činnosti neznají.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
V projednávané věci však žádný z těchto důvodů podjatosti zjištěn nebyl. Poukaz navrhovatelky na způsob rozhodnutí v jiné její věci či ve věci jejího otce je značně hypotetický a sám o sobě nestačí k tomu, aby vylučoval členy senátu, vůči nimž námitka podjatosti směřuje, z možnosti nezávislého a nestranného posouzení věci a z rozhodnutí o odvolání. Samotnou skutečnost, že senát odvolacího soudu rozhodl v jiné věci téhož účastníka řízení, zákon nepovažuje bez dalšího za důvod, který by bránil soudcům - členům tohoto senátu v nepodjatém rozhodnutí o podaném odvolání (srov. §14 odst. 2 o. s. ř. a contrario). K tomu by proto musela přistoupit nějaká další okolnost, která by - případně i ve spojitosti s uvedeným rozhodnutím - zcela zjevně svědčila o nežádoucím poměru soudců k věci, k jejich účastníkům nebo k jejich zástupcům a vyvolávala tak důvodnou pochybnost o nepodjatosti soudců ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř. Žádná taková další okolnost však zjištěna nebyla a navrhovatelka ji ani neuvádí, když důvody podjatosti opírá jen o jiné rozhodnutí senátu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §14 odst. 1 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu jinému, je nutno chápat jako postup rozhodně nestandardní a zcela výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Navrhovatelkou tvrzené důvody, jak bylo výše uvedeno, nejsou tohoto charakteru a pochybnost o nepodjatosti kteréhokoli člena senátu Vrchního soudu v Olomouci, jenž má rozhodovat v dané věci o odvolání, nelze dovodit ani z vyjádření těchto soudců, v kterých potvrzují, že k věci ani k účastníkům a jejich zástupcům nemají žádný osobní vztah. O případné podjatosti uvedených soudců pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise. Pro úsudek o podjatosti soudce a o nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení navrhovatelky. Proto Nejvyšší soud rozhodl o námitce podjatosti tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2000
JUDr. František P ú r y
předseda senátu