ECLI:CZ:NS:2000:5.TVO.103.2000.1
sp. zn. 5 Tvo 103/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. září 2000 stížnost obžalovaného J. M., proti usnesení Vrchní soudu v Praze ze dne 3. 8. 2000, sp. zn. 3 Ntv 2/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 28 T 50/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2000, sp. zn. 3 Ntv 2/2000 byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného J. M. do 31. 12. 2000, neboť jsou dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný J. M. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost. Namítá, že nejsou splněny zákonné podmínky pro prodloužení vazby nad lhůtu stanovenou v §71 odst. 3 tr. ř. Předně nesouhlasí s tím, že trestní stíhání nebylo možné ve stanovené lhůtě skončit pro obtížnost věci. V této souvislosti poukazuje na časové souvislosti ohledně podání obžaloby, nařízení hlavního líčení a důvody jeho odročování. Zdůrazňuje, že se sice jedná o věc, která je poměrně složitá, avšak se nevymyká charakteru a rozsahu věcí běžně projednávanými krajskými soudy v prvním stupni. Devět dnů, po které celkem probíhalo hlavní líčení, by mělo být dostačující pro projednání a skončení věci. Obžalovaný dále uvádí, že nelze akceptovat názor vrchního soudu, pokud jiné závažné důvody ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. spatřoval v opatřování dalších listinných důkazů, v nekázni svědků a v onemocnění obhájkyně. Konstatuje, že sám jednání soudu nezdržoval. Obžalovaný rovněž nesouhlasí s rozšířením vazebního důvodu o ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Samotná hrozba výší trestu nemůže odůvodňovat existenci tohoto důvodu vazby. Nebyly shledány žádné konkrétní skutečnosti, vztahující se k jeho osobě a způsobu života, které by odůvodňovaly obavu, že v případě propuštění na svobodu uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání vyhnul a tak ohrozil nebo zmařil dosažení účelu trestního řízení. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl zamítnut návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci na prodloužení vazby u jeho osoby.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného není důvodná.
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud předně zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného byl vrchnímu soudu doručen dne 28. 7. 2000, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 věta první tr. ř., neboť dvouletá lhůta trvání vazby podle §71 odst. 3 věta první tr. ř. skončí dnem 9. 9. 2000. Návrh podala předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
Obžalovaný J. M. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 9. 1998, sp. zn. 6 Nt 1307/98 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. 10. 1998, sp. zn. 28 To 231/98 z důvodů §67 písm. b), c) tr. ř. (v tehdy platném znění), přičemž k omezení jeho osobní svobody zadržením došlo dne 9. 9. 1998 v 12,50 hod. V průběhu trestního stíhání zanikl u obžalovaného koluzní důvod vazby, jak vyplývá z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 11. 1. 2000, sp. zn. 28 T 50/99.
Krajský státní zástupce v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podal dne 8. 9. 1999 na J. M. obžalobu pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák., spáchaný dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a pro trestný čin zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle §125 odst. 1 tr. zák., vše ve znění zák. č. 290/1993 Sb. Předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci po prostudování trestního spisu nařídila dne 8. 12. 1999 ve věci hlavní líčení na dny 21. 2. - 24. 2. 2000, kdy byl proveden výslech obžalovaného, svědků a byly provedeny i jiné důkazy. Z důvodu neúčasti některých svědků a potřeby opatřit další listinné důkazy bylo hlavní líčení několikrát odročeno, přičemž v jednání bylo pokračováno ve dnech 19. 4. - 20. 4. 2000, 13. 6. - 14. 6. 2000 a 19. 7. - 20. 7. 2000. V posledně uvedeném termínu nemohlo být hlavní líčení konáno z důvodu onemocnění obhájkyně obžalovaného JUDr. A. S. V odročeném hlavním líčení bude pokračováno ve dnech 19. 9. - 20. 9. 2000.
V napadeném usnesení vrchní soud správně konstatoval, že u obžalovaného J. M. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Lze připomenout, že obžalovaný je stíhán pro rozsáhlou trestnou činnost, které se měl dopouštět po dobu jednoho a půl roku řadou dílčích útoků a různým způsobem jednání. V tomto období neměl jiný zdroj obživy. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že v případě propuštění obžalovaného z vazby na svobodu by v trestné činnosti pokračoval. V tomto směru ani stížnost napadenému usnesení nic nevytýká.
Vrchní soud v Praze také u obžalovaného J. M. oprávněně shledal důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obžalovaný je stíhán pro velmi závažnou úmyslnou trestnou činnost, kdy rozsáhlým jednáním podvodného charakteru měl způsobit škodu nejméně 3 603 288,- Kč, přičemž hrozil i vznik škody ve výši 14 428 784,- Kč. Pokud bude uznán vinným a odsouzen, tak mu hrozí podle §148 odst. 3 tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb., uložení vysokého trestu. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že v případě propuštění na svobodu obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul.
Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby vyplývajících z ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného J. M. nebylo skončeno v rámci dvouleté zákonné vazební lhůty, stalo se tak zejména z důvodu obtížnosti věci. Ta vyplývá nejen z rozsahu spisového materiálu, ale především z potřeby provést u hlavního líčení řadu důkazů, zejména výslechy svědků. Je skutečností, že se nepodařilo zajistit účast všech předvolaných svědků u hlavního líčení, např. z důvodu jejich nemoci, nemožnosti jim předvolání doručit, nedostavení se bez omluvy a pod. Předsedkyně senátu přitom použila k zajištění účasti některých svědků i tak důrazné prostředky jakými jsou pořádková pokuta a předvedení. Určitý průtah v řízení byl způsoben i onemocněním obhájkyně obžalovaného. Naproti tomu Nejvyšší soud neshledal u soudních orgánů takové okolnosti, které by bylo možno označit jako nedůvodné průtahy v řízení.
V případě propuštění obžalovaného na svobodu rovněž hrozí ve smyslu §71 odst. 3 věta druhá tr. ř., že bude zmařeno nebo alespoň podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k povaze projednávané trestné činnosti a způsobu, jakým měla být spáchána, je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaného je nezbytné, protože z hlediska §1 odst. 1 tr. ř. to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení a zamezování trestné činnosti.
Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného J. M. prodloužil, lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby krajský soud mohl dokončit dokazování u hlavního líčení a učinit ve věci meritorní rozhodnutí.
Protože se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obžalovaného J. M. a shledal výrok napadeného usnesení správným jak z hlediska existujících zákonných důvodů vazby i zákonných důvodů pro její prodloužení (viz výše), tak musel stížnost jmenovaného podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítnout.
Závěrem je nutno konstatovat, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci by měl, při respektování všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, zejména organizačně urychlit řízení tak, aby mohl učinit meritorní rozhodnutí ve věci v co nejkratší době.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 6. září 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k