ECLI:CZ:NS:2000:5.TVO.70.2000.1
sp. zn. 5 Tvo 70/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. července 2000 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného JUDr. B. G. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2000, č. j. 4 To 13/2000-651, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 60/97, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného JUDr. B. G., CSc., z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2000, č. j. 4 To 13/2000-651, bylo rozhodnuto tak, že podle §30 odst. 1 tr. ř. soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. B. K., JUDr. H. K. a JUDr. J. V. nejsou vyloučeni z projednávání věci obžalovaného JUDr. B. G., CSc., vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 60/97.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný včas stížnost, jíž se domáhá, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil a trestní stíhání obžalovaného zastavil. Stížnost odůvodnil tím, že pochybnosti o podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze má z těch důvodů, které uvedl v návrhu na vyloučení soudců. Dále namítl promlčení trestního stíhání, poukázal na to, že na čin se vztahuje amnestie prezidenta republiky a navíc společenská nebezpečnost jednání je tak nízká, že nebránila jeho zápisu do seznamu advokátů od 1. 6. 1996, přičemž jako advokát pracuje dosud.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že stížnost obžalovaného není důvodná.
Námitka podjatosti obžalovaného v jeho podání na č. l. 596-597 spisu není blíže konkretizována a směřuje proti rozhodnutí soudců Vrchního soudu v Praze, kteří rozhodli usneseními ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 4 To 99/98, a ze dne 5. 1. 1999, sp. zn. 4 To 99/98, proti nimž obžalovaný podal ústavní stížnosti, o nichž údajně dosud Ústavní soud nerozhodl.
Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje se závěrem Vrchního soudu v Praze, že ani jednoho ze soudců, kteří se na rozhodování v daném případě podíleli, neexistuje ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. takový poměr k věci, obžalovanému nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činném v trestním řízení, pro nějž by tu byly pochybnosti, že pro tyto okolnosti by nemohli nestranně rozhodovat. Takovou okolností není ani to, že obžalovaný nesouhlasí s rozhodnutími Vrchního soudu v Praze a podal proti nim ústavní stížnosti.
Nejvyšší soud z obsahu stížnosti obžalovaného dovodil, že obžalovaný se stížností domáhal zrušení napadeného usnesení, přestože obžalovaný ve stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení změnil a jeho trestní stíhání zastavil. K tomu Nejvyšší soud podotýká, že v tomto řízení může rozhodovat jen o stížnosti obžalovaného proti rozhodnutí o vyloučení soudců a nikoliv ve věci samé (v meritu věci).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud nedůvodnou stížnost obžalovaného JUDr. B. G., CSc., zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. července 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek