ECLI:CZ:NS:2000:5.TVO.81.2000.1
sp. zn. 5 Tvo 81/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. července 2000 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného F. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 5 Ntv 7/2000, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 10/98, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného F. M. z a m í t á.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 5 Ntv 7/2000 byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného F. M. do 30. září 2000.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný F. M. sám i prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě stížnost, jíž se domáhá zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu. Obhájce obžalovaného v odůvodnění stížnosti uvedl, že postup podle §71 odst. 3 tr. ř. může být uplatněn pouze ve výjimečných případech, přičemž trestní věc obžalovaného nelze hodnotit jako věc obtížnou, neboť se jedná o klasickou majetkovou trestnou činnost byť většího rozsahu. Tomuto rozsahu trestné činnosti však nemůže odpovídat délka vazby od 30. května 1997. Dobu tří let považuje obžalovaný za dostatečnou pro ukončení věci, přičemž podle jeho názoru soud v této době mohl vyslechnout všechny svědky, případně je předvést. Okolnost, že se soudu nepodařilo za čtyři měsíce doručit opisy rozsudku všem poškozeným, nemůže jít podle jeho názoru na vrub obžalovaného. Dále poukázal na to, že má prostředky k obživě, dlouhodobá vazba působí negativně na jeho zdravotní stav i zdravotní stav jeho rodinných příslušníků. Proto se domáhá propuštění z vazby na svobodu s tím, aby návrh na prodloužení vazby do 30. září 2000 byl zamítnut.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo a zjistil, že stížnost obžalovaného F. M. není důvodná, neboť Vrchní soud v Praze rozhodl správně jak v otázce posouzení existence vazebních důvodů, tak i ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.
Obžalovaný F. M. byl vzat do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 5. 1997 sp. zn. Nt 172/97 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 1997 sp. zn. 44 To 836/97 z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. v tehdy platném znění. Vazba obžalovaného byla nad dvouletou lhůtu vícekrát prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2000 sp. zn. 5 Ntv 5/2000 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. dubna 2000 sp. zn. 7 Tvo 36/2000 do 30. června 2000.
Předně Nejvyšší soud zjistil, že návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze na prodloužení vazby obžalovaného byl doručen Vrchnímu soudu v Praze dne 8. 6. 2000, tedy ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2000 sp. zn. 49 T 10/98 byl obžalovaný F. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák. a za to byl odsouzen podle §247 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestnu odnětí svobody v trvání 7 roků a pro výkon tohoto trestu byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále tímto rozsudkem bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1, 229 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný F. M. ihned po jeho vyhlášení odvolání.
Nejvyšší soud České republiky se zcela ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Praze v tom, že u obžalovaného F. M. nadále trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. a v tomto směru odkazuje na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Obava, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, je zdůrazněna skutečností, že obžalovanému byl, byť nepravomocně, uložen vysoký trest odnětí svobody. Nelze ani přehlédnout, že obžalovaný se dopustil velkého množství útoků vůči majetku v situaci, kdy neměl legální zdroj příjmů. Navíc trestné činnosti se dopustil v době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 5. 1992 sp. zn. 3 T 11/92 v trvání 5,5 roku, přičemž z tohoto trestu byl propuštěn dne 4. 7. 1994 a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 6 let. Obžalovaný byl v minulosti celkem 6x soudně trestán, z toho 4x pro majetkovou trestnou činnost, naposledy zmíněným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6. Přitom je zřejmé, že ani opakovaný výkon nepodmíněných trestů odnětí svobody neměl na obžalovaného žádný převýchovný vliv. Správně za této situace Vrchní soud v Praze dovodil, že je dána důvodná obava, že by obžalovaný v případě propuštění na svobodu pokračoval v páchání trestné činnosti téže povahy.
V posuzované věci Nejvyšší soud České republiky shledal, že jsou dány i další podmínky uvedené v §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obžalovaného, neboť s přihlédnutí k charakteru trestné činnosti obžalovaného, trvajícím důvodům vazby i okolnostem případu je zřejmé, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude podstatně ztíženo nebo zmařeno dosažení účelu trestního řízení, jímž je podle §1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání jejich pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti. Přitom v trestní věci obžalovaného nebyly shledány průtahy v řízení.
Dobu do 30. září 2000 považuje Nejvyšší soud České republiky za dobu nezbytně nutnou ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. s přihlédnutím ke stadiu trestního stíhání obžalovaného, neboť uvedenou dobu si vyžádá provedení odvolacího řízení pro skončení trestního stíhání obžalovaného.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky nedůvodnou stížnost obžalovaného F. M. zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. července 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek