ECLI:CZ:NS:2000:5.TVO.89.2000.1
sp. zn. 5 Tvo 89/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. srpna 2000 stížnost obžalovaného R. N., rozeného Z. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 6 Ntv 9/2000, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 16/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 6 Ntv 9/2000 byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného R. N. do 31. 10. 2000.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný R. N. v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce stížnost. Namítá, že odůvodnění vazebních důvodů je vágní a nekonkrétní. Při rozhodování soud nevzal v úvahu praktiky vyšetřovatele a jeho asistenta zjištěné při hlavních líčeních. Celé vyšetřování se jeví jako nevěrohodné a nedůvěryhodné, a nelze na něm postavit obžalobu. Obžalovaný se dovolává všech svých podání založených ve spise ze kterých vyplývá, jaké nedostatky již dříve vytýkal. Celé vyšetřování proti němu trpí vadami, které nelze v současné fázi trestního řízení odstranit. Těmito skutečnostmi se dosud nikdo nezabýval. Orgány činné v trestní věci jen opakovaly, že důvody vazby trvají, zákon porušen nebyl, a že prodloužení vazby nad jeden rok proběhlo řádně. Ve skutečnosti bylo právo porušeno podruhé, neboť obžalovanému bylo odepřeno právo stížnosti do rozhodnutí, kde to zákon výslovně připouští. Obžalovaný také konstatuje, že bylo porušeno jeho právo na závěr vyšetřování prostudovat spolu s obhájcem spis. Závěrem obžalovaný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a z vazby byl propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného není důvodná.
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud předně zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného byl vrchnímu soudu doručen dne 27. 6. 2000, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 věta první tr. ř. Návrh podala předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
Obžalovaný R. N. byl vzat do vazby usnesením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 3. 1998, sp. zn. 1 Nt 232/98 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 1998, sp. zn. 44 To 615/98 z důvodu §67 písm. c) tr. ř. (v tehdy platném znění) se započtením vazby od 19. 3. 1998, od 13,30 hod., kdy došlo k omezení jeho osobní svobody. U obžalovaného byla lhůta vazby nad dva roky již jednou prodloužena usnesením Vrchního soudu v Praze dne 25. 2. 2000, sp. zn. 6 Ntv 4/2000 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 4 Tvo 28/2000 do 19. 7. 2000.
Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala dne 13. 10. 1999 na R. N. obžalobu pro trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 1999, sp. zn. 42 T 16/99 byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Toto rozhodnutí však bylo v uvedeném výroku ke stížnosti státního zástupce usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 1999, sp. zn. 6 To 145/99 zrušeno a městskému soudu uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze nařídila ve věci hlavní líčení na dny 1. - 4. 2. 2000 a 8. 2. 2000. Z důvodu výslechu dalších svědků i problémům se zajištěním účasti některých z nich u hlavního líčení, bylo nutno jednání soudu několikrát odročovat, a to i z důvodu onemocnění obhájkyně obžalovaného a předsedkyně senátu, naposledy na dny 12. a 13. 9.2000.
I v současném stadiu trestního řízení trvá u obžalovaného R. N. důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Obžalovaný je stíhán pro závažnou úmyslnou majetkovou trestnou činnost, kterou měl způsobit celkovou škodu přes deset milionů Kč. V jejím páchání měl pokračovat i poté, kdy mu bylo sděleno obvinění a byl dne 11. 4. 1997 propuštěn soudem ze zadržení za současného přijetí slibu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že obžalovaný by mohl na svobodě pokračovat v trestné činnosti, pro níž je stíhán.
Také jsou dány důvody ve smyslu §71 odst. 3 věta druhá tr. ř. pro další prodloužení trvání vazby u obžalovaného R. N. nad dva roky. Délka řízení ve věci je ovlivněna především rozsahem, charakterem a složitostí trestné činnosti pro kterou je obžalovaný trestně stíhán. Nebyly zjištěny průtahy řízení, které by způsobily soudní orgány.
V případě propuštění obžalovaného na svobodu rovněž hrozí ve smyslu §71 odst. 3 věta druhá tr. ř., že bude zmařeno nebo alespoň podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k povaze projednávané trestné činnosti a způsobu, jakým měla být spáchána, je zřejmé, že další trvání vazby obžalovaného je nezbytné, protože z hlediska §1 odst. 1 tr. ř. to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti.
Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného R. N. prodloužil, lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby Městský soud v Praze mohl dokončit dokazování u hlavního líčení a učinit ve věci meritorní rozhodnutí.
Pokud obžalovaný ve stížnosti namítá vady přípravného řízení a nezákonnost prodloužení vazební lhůty nad jeden rok, tak nutno zdůraznit, že v řízení o této stížnosti nepřísluší Nejvyššímu soudu přezkoumávat jiná rozhodnutí ve věci a řízení jim předcházející. Takový přezkum by byl možný jen na podkladě stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.). Z tohoto důvodu se nelze vyjadřovat k těmto námitkám obžalovaného.
Závěrem lze konstatovat, že s podanou stížností lze souhlasit v tom směru, že napadené usnesení je velmi stručné a málo konkrétní v odůvodnění prodloužení vazební lhůty. Protože výrok napadeného usnesení shledal Nejvyšší soud správným z hlediska existujícího zákonného důvodu vazby i zákonných důvodů pro její další prodloužení (viz podrobnosti výše), tak musel stížnost obžalovaného R. N. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. srpna 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k