ECLI:CZ:NS:2000:5.TZ.144.2000.1
sp. zn. 5 Tz 144/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. července 2000 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jiřího Horáka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch i neprospěch obviněného Z. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 26. 1. 2000 sp. zn. 2 To 1054/99, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 187/98, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek §272 tr. ř. takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 2 To 1054/99, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. a) a §259 odst. 1 tr. ř. ve prospěch i neprospěch obviněného Z. Z.
Toto usnesení se zrušuje .
Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako soudu odvolacímu, se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 14. 7. 1999 sp. zn. 3 T 187/98 byl obviněný Z. Z. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo, aby podle svých sil uhradil způsobenou škodu a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 26. 1. 2000 sp. zn. 2 To 1054/99 byl z podnětu odvolání obžalovaného Z. Z. a okresního státního zástupce v Přerově podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 14. 7. 1999 č. j. 3 T 187/98-104, a za podmínek §259 odst. 1 tr. ř. věc vrácena soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti dne 7. 6. 2000 u Nejvyššího soudu České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch i neprospěch obviněného Z. Z. Vytkl v ní, že jediným důvodem, pro který odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, byl závěr odvolacího soudu o porušení ustanovení §198 odst. 1 tr. ř. a §2 odst. 13 tr. ř. soudem I. stupně. Argumentaci odvolacího soudu považuje za účelovou, neboť obviněný se dostavil dne 19. 4. 1999 k hlavnímu líčení se svým obhájcem a k dotazu samosoudce obviněný uvedl, že předvolání k hlavnímu líčení mu bylo doručeno Policií České republiky ve večerních hodinách v neděli dne 11. 4. 1999 nebo v pondělí dne 12. 4. 1999, spíše však v neděli. Za této situace podle názoru ministra spravedlnosti samosoudce neměl žádný důvod k dotazu ohledně dodržení lhůty pěti pracovních dní podle §198 odst. 1 tr. ř. a logicky zaprotokoval, že lhůta k přípravě od doručení předvolání byla zachována. Protože vyhlášení rozsudku nalézacího soudu předcházela celkem čtyři hlavní líčení, u nichž byl obviněný přítomen se svým obhájcem, proti konání hlavního líčení dne 19. 4. 1999 nic nenamítal a také v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem žádná ze stran nenamítala porušení práva na obhajobu a jak obviněný tak státní zástupce se domáhali projednání svých odvolání, nejde o podstatnou vadu řízení ve smyslu §258 odst. 1 tr. ř. Dále poukázal na to, že odvolací soud se nedotázal obviněného, zda namítá porušení svého práva na obhajobu ve vztahu ke konání hlavního líčení dne 19. 4. 1999. Obžaloba byla na obviněného podána dne 5. 8. 1998 a postup, který zvolil odvolací soud, popírá princip co možná nejrychlejšího projednání trestních věcí a ve svém důsledku vede k tomu, že se trestní řízení bude neúměrně prodlužovat.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, byl porušen ve prospěch i neprospěch obviněného Z. Z. zákon v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř., §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §259 odst. 1 tr. ř., aby napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §198 odst. 1 tr. ř. je předseda senátu povinen stanovit den hlavního líčení tak, aby obžalovaný od doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. Na č. l. 61 spisu je založena doručenka s předvoláním k hlavnímu líčení nařízenému na den 19. 4. 1999, které obviněný nepřevzal, a proto samosoudce požádal Policii České republiky, Obvodní oddělení v Kojetíně, o doručení předvolání obviněnému. Na č. l. 64 je sdělení uvedeného oddělení Policie České republiky, podle něhož bylo předvolání doručeno obviněnému dne 12. 4. 1999. Dále je uvedeno, že zpáteční lístek z tohoto důvodu zasílá vedoucí oddělení zpět. Toto sdělení bylo doručeno Okresnímu soudu v Přerově v pátek dne 16. 4. 1999. Samosoudce se u hlavního líčení dne 19. 4. 1999 dotázal obviněného na den doručení předvolání k hlavnímu líčení a obviněný uvedl, že předvolání mu bylo doručeno buď v neděli dne 11. 4. 1999 večer nebo v pondělí dne 12. 4. 1999, ale spíše v neděli, na další dotaz samosoudce odpověděl, že mu bylo doručeno v neděli. Samosoudce poté zaprotokoval, že lhůta k přípravě na hlavní líčení byla u obviněného zachována, a poté ve věci jednal.
Podle §198 odst. 1 věty druhé tr. ř. lze lhůtu uvedenou v §198 odst. 1 větě prvé, tr. ř. zkrátit jen se souhlasem obžalovaného, státního zástupce a obhájce a pokud jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení výslovně žádá.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvolání vytýkány.
Podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby.
Podle §259 odst. 1 tr. ř. je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, vrátí odvolací soud věc zpravidla soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odvolací soud zrušil napadený rozsudek podle ustanovení §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. pro podstatné vady řízení, neboť okresní soud podle jeho názoru porušil ustanovení §198 odst. 1 tr. ř. a §2 odst. 13 tr. ř. Podstatnými vadami řízení ve smyslu ustanovení §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. jsou takové vady, které mohly způsobit nesprávnost rozsudku nebo to, že některý výrok rozsudku chybí. Takové vady mohly vzniknout v přípravném řízení nebo v řízení před soudem. Jde též o vady spočívající v nedodržení procesních ustanovení zaručujících obhajobu obviněného a správnost konečného rozhodnutí. Obecně je nutno uvést, že nedodržení lhůty pěti pracovních dnů, uvedené v §198 odst. 1 věta prvá tr. ř. pro přípravu obžalovaného, jeho obhájce a státního zástupce na hlavní líčení, je podstatnou vadou řízení ve smyslu §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Uvedenou lhůtu není třeba zachovávat, dojde-li k odročení hlavního líčení (srov. §219 odst. 1 tr. ř.). Základní otázkou tedy je, zda v tomto případě za výše uvedených okolností je podstatnou vadou řízení okolnost, že objektivně nebyla dodržena lhůta k přípravě podle §198 odst. 1 věta prvá tr. ř. Samosoudce před zahájením hlavního líčení dne 19. 4. 1999 zjišťoval, kdy bylo předvolání k hlavnímu líčení doručeno obviněnému, protože neměl k dispozici doručenku obviněného s datem potvrzujícím převzetí předvolání k hlavnímu líčení. Protože obviněný na opakovaný dotaz uvedl, že předvolání mu bylo doručeno dne 11. 4. 1999, samosoudce zaprotokoloval, že lhůta pěti pracovních dnů k přípravě na hlavní líčení byla u obviněného zachována. V následujících třech hlavních líčeních obviněný ani jeho obhájce nenamítali porušení práva na obhajobu, takovou námitku neuplatnili ani v odvolání a v řízení před odvolacím soudem. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu, že měl správně učinit dotaz na obviněného, zda souhlasí se zkrácením lhůty k přípravě na hlavní líčení a zda výslovně žádá, aby hlavní líčení bylo dne 19. 4. 1999 provedeno. Tyto závěry odvolacího soudu by byly správné jen potud, pokud by okresní soud před hlavním líčením dne 19. 4. 1999 věděl, že lhůta pěti pracovních dnů podle §198 odst. 1 věta prvá tr. ř. nebyla u obviněného zachována. V posuzovaném případě však obviněný prohlásil, že předvolání k hlavnímu líčení mu bylo doručeno dne 11. 4. 1999, a proto okresní soud neměl důvodu dotazovat se obviněného, zda souhlasí se zkrácením lhůty k přípravě a zda žádá o provedení hlavního líčení, zejména když vycházel ze skutečnosti, že doručení zásilky s vyrozuměním o hlavním líčení nebylo prováděno poštou, ale příslušníky Policie ČR, takže k němu mohlo dojít i v neděli, tj. již dne 11. 4. 1999. Okresní soud vzhledem ke všem okolnostem vycházel z toho, že lhůta k přípravě byla u obviněného zachována. Obviněný Z. Z. i v případě, že by mu bylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení dne 12. 4. 1999 by měl k přípravě na hlavní líčení do 19. 4. 1999 celkem šest kalendářních dnů (tj. 4 pracovní dny a dále sobotu a neděli). Obviněného obhajoval obhájce JUDr. J. T. od 29. 6. 1998 a obviněný si obhájce nemusel volit ve lhůtě k přípravě na hlavní líčení. Obviněný ani jeho obhájce nenamítali porušení práva na obhajobu ve vztahu k hlavnímu líčení konaném dne 19. 4. 1999 ani později při dalších třech hlavních líčeních. U všech hlavních líčení byl obviněný přítomen se svým obhájcem a námitku, že bylo porušeno právo na obhajobu obviněný nevznesl v odvolání ani v řízení před odvolacím soudem. Za těchto konkrétních okolností nelze považovat postup okresního soudu za podstatnou vadu řízení. Je zřejmé, že odvolací soud již měl k dispozici doručenku, která potvrzuje, že obviněný převzal předvolání k hlavnímu líčení dne 12. 4. 1999. Z toho dovodil striktní závěr, že lhůta k přípravě nebyla u obviněného zachována, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, a proto napadený rozsudek zrušil.
I když odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že přezkoumal podle §254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, z dalších částí odůvodnění je patrno, že důvodem zrušení rozsudku okresního soudu bylo toliko porušení §198 odst. 1 tr. ř. a §2 odst. 13 tr. ř. Odvolací soud však neodůvodnil, jak se vypořádal s odvoláním obviněného podaným proti všem výrokům rozsudku (výroku o vině, trestu a náhradě škody) ani s odvoláním státního zástupce proti výroku o vině.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř., §254 odst. 1 tr. ř., §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §259 odst. 1 tr. ř. ve prospěch i neprospěch obviněného Z. Z.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud uvedené rozhodnutí zrušil a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání věci bude odvolací soud důsledně respektovat ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., v němž je zakotven tzv. revizní princip, a znovu rozhodne o odvoláních obviněného a státního zástupce.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci je vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 12. července 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek