ECLI:CZ:NS:2000:5.TZ.160.2000.1
sp. zn. 5 Tz 160/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Františka Púryho stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch i v neprospěch obviněných Ing. M. K., a M. H., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 2 To 46/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 248/99, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek §272 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 2 To 46/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněných Ing. M. K. a M. H.
Toto usnesení a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 1999, sp. zn. 2 T 248/99, se zrušují .
Okresnímu soudu v Olomouci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 1999 sp. zn. 2 T 248/99 bylo rozhodnuto tak, že podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. se trestní věc obviněných Ing. M. K. a M. H. stíhaných pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. vrací státnímu zástupci k došetření. Obvinění se měli skutku, v němž jsou spatřovány znaky uvedeného trestného činu, dopustit tím, že v měsíci září 1995 v B. L., okr. O., po předchozí dohodě obviněný Ing. M. K. vyplnil žádost o poskytnutí leasingového financování pro firmu Ing. K. - H., sdružení podnikatelů v B. L., ke které obviněný M. H. opatřil fiktivní fakturu o nákupu technologie pro výrobu masa a uzenin v ceně 1.115.690,-- Kč a dal k dispozici číslo svého peněžního účtu u Z. B., a. s., jednatelství L., a obviněný Ing. M. K. následně dne 12. 10. 1995 ve Z. uzavřel jako nájemce s firmou S - M., s. r. o., smlouvu o finančním pronájmu, jejímž předmětem byl pronájem řezačky masa, vakuové šnekové narážky a jednovozíkové udírny s tím, že po zaplacení zálohy na první mimořádnou splátku pronajímatel S - M., s. r. o., uhradí P. P., bytem S. ul. č. 592, L., který byl uveden jako dodavatel, dohodnutou cenu za tuto techniku, a dne 31. 10. 1995, ji poukázal na účet obviněného M. H., přičemž peníze vybrali a použili pro svoji potřebu, aniž měli v úmyslu nějaké stroje obstarat a platit dohodnuté leasingové splátky, čímž uvedené firmě způsobili škodu nejméně ve výši 780.983,-- Kč. Důvodem vrácení věci státnímu zástupci k došetření bylo provedení výslechu svědka B. L., který se měl vyjádřit k obhajobě obviněných, že to byl právě tento svědek, který jim přislíbil zajištění úvěru, pokud mu dají potřebné doklady, přičemž byli údajně dohodnuti, že leasing bude splácet právě B. L.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 2 To 46/2000, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost okresního státního zástupce v Olomouci proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 1999, sp. zn. 2 T 248/99, kterým byla vrácena trestní věc obviněných Ing. M. K. a M. H. podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. státnímu zástupci k došetření.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněných Ing. M. K. a M. H. Ve stížnosti pro porušení zákona namítá, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Poukázal na to, že v trestní věci obou obviněných byla podána obžaloba celkem třikrát. Poprvé byla obžaloba podána dne 13. 10. 1998. Okresní soud v Olomouc usnesením ze dne 26. 10. 1998, sp. zn. 2 T 216/98, podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrátil trestní věc obviněných státnímu zástupci k došetření. V odůvodnění usnesení požadoval prověření existence osoby svědka B. L., provedení jeho výslechu, konfrontaci s obviněnými a případně se svědkem M. V., zástupcem poškozené leasingové společnosti. Vyšetřování bylo následně doplněno výslechem svědka M. V., který uvedl, že o B. L. slyšel v souvislosti s případem obviněného Ing. M. K. až na policii. Dále byly do spisu založeny zprávy, z nichž vyplývá, že B. L. nelze vyslechnout, neboť je po něm vyhlášeno celostátní pátrání od 24. 6. 1996 v souvislosti s jeho trestním stíhání pro závažnou majetkovou trestnou činnost a proto, že se zdržuje na neznámém místě.
Dne 22. 4. 1999 byla na obviněné Ing. M. K. a M. H. opět podána obžaloba u Okresního soudu v Olomouci. Okresní soud v Olomouci dne 26. 4. 1999 ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 87/99 rozhodl podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, přičemž opětovně požadoval vyslechnout jako svědka B. L. Stížnost státního zástupce proti tomuto rozhodnutí byla Krajským soudem v Ostravě - pobočka v Olomouci dne 9 .6. 1999 pod sp. zn. 2 To 489/99 zamítnuta. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci kromě výslechu svědka B. L. vyslovil ještě další pokyny v doplnění dokazování. Tyto pokyny byly splněny, když byl opětovně vyslechnut svědek M. V., a dále svědek D. T. Do spisu byl založen další spisový materiál jednoznačně dokládající, že po B. L. je od r. 1996 i nadále bezvýsledně pátráno a jeho výslech tudíž nelze uskutečnit.
Dne 19. 11. 1999 byla na obviněné Ing. M. K. a M. H. podána znovu obžaloba pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Okresní soud v Olomouci opětovně rozhodl usnesením ze dne 1. 12. 1999, sp. zn. 2 T 248/99, o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, přičemž jediným důvodem byl výslech svědka B. L. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 2 To 46/2000, zamítl stížnost státního zástupce podanou proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle názoru ministra spravedlnosti okresní i krajský soud v podstatě předjímají rozhodnutí o vině, které by mělo být učiněno až na základě dokazování provedeného před soudem. Již nyní hodnotí jednotlivé důkazy výhradně ve prospěch obviněných. Na základě dosud provedeného dokazování je však důvodné podání obžaloby a postavení obou obviněných před soud. Oba obvinění nepopírají, že neměli v úmyslu při uzavírání leasingové smlouvy si předmět leasingu převzít do nájmu, věděli, že faktura na jeho koupi od podnikatele P. P. je fiktivní a šlo jim jen o získání peněžních prostředků. Na tom nemůže nic změnit, že podle jejich tvrzení měl splátky leasingu zaplatit B. L. Ministr spravedlnosti dovozuje, že jestliže se obvinění propůjčili k machinacím kolem vystavování fiktivního účetního dokladu, měli předpokládat, že ani B. L. nejednal v souladu se zákonem. Svědčí-li dosud shromážděné důkazy o tom, že obvinění byli před soud postaveni důvodně, není podle ministra spravedlnosti okolnost, že svědek B. L. nebyl vyslechnut, důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť v době předběžného projednání obžaloby bylo soudu dobře známo, že tento důkaz je objektivně neproveditelný.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 2 To 46/2000, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí stížnosti státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 1999, sp. zn. 2 T 248/99, byl porušen zákon ve prospěch i v neprospěch obviněných Ing. M. K. a M. H. v ustanoveních §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř ., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení v celém rozsahu zrušil, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. po předběžném projednání obžaloby soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných vad přípravného řízení nebo k objasnění základních skutečností pro rozhodnutí.
Takové rozhodnutí učiní soud tehdy, když vzhledem k průběhu a výsledkům přípravného řízení nemá dostatečný a spolehlivý podklad pro posouzení otázky, zda je obviněný důvodně postaven před soud. Jakékoliv vady přípravného řízení však nelze považovat za důvod k předběžnému projednání obžaloby a rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. V rámci předběžného projednání obžaloby je nutno vycházet z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a zjišťovat, zda věc byla v přípravném řízení v potřebném rozsahu objasněna z těch hledisek, která soud potřebuje pro projednání a rozhodnutí věci v hlavním líčení. Rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření proto přichází v úvahu jen k objasnění základních skutečností pro rozhodnutí soudu. Po novele trestního řádu (zák. č. 292/1993 Sb.) došlo ke změně ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a §2 odst. 5 tr. ř. tak, aby těžiště dokazování bylo přeneseno do hlavního líčení.
Ze spisu vyplývá, že po B. L., je pátráno na základě příkazu ze dne 24. 6. 1996 (č. l. 86, 89). Další doklad po pátrání po B. L. je na č. l. 120 a z úředního záznamu Policie České republiky - Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci ze 22. 2. 1999 vyplývá, že B. L. nebyl fakticky zadržen a je po něm pátráno bez přestávky od 24. 6. 1996 a neustále se prověřuje speciálními útvary policie místo pobytu jmenovaného (č. l. 121). O tom, že se nepodařilo pobyt B. L. vypátrat, svědčí úřední záznamy Policie České republiky - Obvodního oddělení Napajedla na č. l. 157 - 174. Na č. l. 192 - 195 se nachází kopie záznamu o sdělení obvinění vyšetřovatele Krajského úřadu vyšetřování v Brně obviněnému Ing. B. L., pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a §248 odst. 1, odst. 3 tr. zák., přičemž z kopie doručenky na č. l. 195 vyplývá, že zásilka byla vrácena zpět v r. 1997, neboť adresát na uvedené adrese nebydlí.
Stížnosti pro porušení zákona je nutno přisvědčit, že obvinění vzhledem k dosud shromážděným důkazům byli důvodně postaveni před soud. Nejvyšší soud nijak nepředjímá rozhodnutí v této věci, avšak je zřejmé, že soud má k dispozici základní skutečnosti pro své rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkaná porušení zákona, k nimž došlo napadeným rozhodnutím i v řízení, jež mu předcházelo, a to ve prospěch i neprospěch obou obviněných.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud poté zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvého stupně a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 16. srpna 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek