ECLI:CZ:NS:2000:5.TZ.161.2000.1
sp. zn. 5 Tz 161/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. října 2000 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného D. S., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. 3 T 183/99, a rozhodl podle §268 odst. 1 tr. ř. takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. 3 T 183/99, bylo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s ustanovením §188 odst. 1 písm. c) a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného D. S. pro trestný čin nekalé soutěže podle §149 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v době od měsíce prosince 1997, kdy s ním byl ukončen pracovní poměr s P. s. B. V. R. s předmětem podnikání - servis pro plynová zařízení, do současné doby používá pro svoji nově založenou firmu AB P. s., na základě živnostenského listu, reklamní leták se záměrně uvedeným podtitulem - firma vzniklá odštěpením od firmy P. s. Brno, čímž zmiňovanému majiteli firmy podstatně snížil zisk o částku nejméně 25.000,- Kč, takže ohrozil její chod a rozvoj. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 1. 2000.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného D. S. , která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 10. 7. 2000. Ministr spravedlnosti poukazuje na ustanovení §2 odst. 6, §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §149 tr. zák. Namítá, že městský soud postupoval nesprávně, když zastavil trestní stíhání obviněného. S ohledem na rozpory mezi provedenými důkazy nebylo možné učinit jednoznačný závěr, že skutek, pro který byla podána obžaloba, není trestným činem. Rozpory mezi důkazy bylo možné odstranit až jejich provedením a zhodnocením v hlavním líčení.
Ministr spravedlnosti také poukazuje na ustanovení §44 odst. 1 obch. zák., které definuje nekalou soutěž. Zdůrazňuje, že podle judikatury k ustanovení §149 tr. zák. je pojem "přivodit újmu" širší než pojem "škoda", a proto je třeba pod něj zahrnovat újmu materiální i imateriální. Rovněž není třeba, aby taková újma skutečně vznikla, ale postačí, jestliže nekalé jednání je objektivně způsobilé takovou újmu přivodit.
Podle ministra spravedlnosti provedené důkazy svědčí o tom, že jednání obviněného D. S. naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu podle §149 tr. zák. Snaha jmenovaného využít známosti firmy dřívějšího zaměstnavatele P. s. B. vyplývá ze skutečnosti, že svoji nově založenou firmu nazval AB P. s., tedy obchodním jménem lehce zaměnitelným s firmou poškozeného V. R. . V reklamním letáku přitom výslovně uvedl, že firma AB P. s. vznikla odštěpením od firmy P. s. B., což nebyla pravda. V letáku také zdůraznil, že kvalita provedených prací zůstává, avšak pro rok 1998, oproti roku 1997 (kdy byl zaměstnán ve firmě P. s. B.), je cena prací o 10 % nižší. O záměru obviněného zneužít firmy svého bývalého zaměstnavatele svědčí i skutečnost, že na jednom reklamním letáku použil i logo této firmy. Obviněný svým počínáním sice neohrozil chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, avšak v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže poškodil pověst firmy V. R. . Ministr spravedlnosti dále poukazuje na některé důkazy ve spise a na okolnosti z nich vyplývající.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. 3 T 183/99, byl ve prospěch obviněného D. S. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 6, §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení ustanoveními §188 odst. 1 písm. c), §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení §149 tr. zák. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně dalších rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, ale porušení zákona neshledal.
Z trestního spisu bylo zjištěno, že v přípravném řízení byly k objasnění skutkového stavu věci provedeny výslechy obviněného D. S. a svědků, včetně poškozeného V. R. . Také byly zajištěny a provedeny různé listinné důkazy.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. samosoudce obžalobu předběžně neprojednává, přezkoumá ji však z hledisek uvedených v §181 odst. 1 a §186 tr. ř. Podle výsledku přezkoumání obžaloby samosoudce učiní některé z rozhodnutí uvedených v §188 odst. 1 písm. a) až d) a f) tr. ř. Podle §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. po předběžném projednání obžaloby soud trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v §172 odst. 1 tr. ř. Podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, není-li skutek, pro který se trestní stíhání vede, trestným činem a není důvod k postoupení věci.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Městský soud v Brně v napadeném usnesení v rozporu s výše citovanými ustanoveními trestního řádu. Předně byly v přípravném řízení zajištěny a provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy k objasnění skutku, pro který byla na obviněného D. S. podána obžaloba. Tyto důkazy také městský soud náležitě vyhodnotil a učinil správná skutková zjištění v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí.
Trestného činu nekalé soutěže podle §149 tr. zák. se dopustí ten, kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele. Podle §44 odst. 1 obch. zák. nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje. Podle §44 odst. 2 písm. a) až h) obch. zák. je nekalou soutěží zejména: klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, porušování obchodního tajemství a ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.
Z hlediska popisu skutku uvedeného v obžalobě a vzhledem k poznatkům vyplývajícím z důkazů, které byly v přípravném řízení zajištěny a provedeny, bylo třeba zejména posuzovat, zda obviněný D. S. neporušil svým jednáním obecné vymezení ochrany proti nekalé soutěži, tzv. generální klauzuli (§44 odst. 1 obch. zák.), příp. zda se nedopustil klamavé reklamy (§45 obch. zák.), resp. parazitování na pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele (§48 obch. zák.).
Podle §45 odst. 1 obch. zák. klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamavou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Podle §45 odst. 2 obch. zák. za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. Podle §45 odst. 3 obch. zák. klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.
Podle §48 obch. zák. parazitováním na pověsti je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.
Předně je nutno konstatovat, že se nelze ztotožnit s názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že obviněný D. S. nazval svůj nově založený podnik AB P. s. obchodním jménem lehce zaměnitelným s podnikem P. s. Brno poškozeného V. R. . Označení P. s., které nepochybně vyjadřovalo i zaměření podnikatelské činnosti, bylo v obou názvech dostatečně odlišeno slovními dodatky. Z tohoto důvodu nebyly dány takové okolnosti, které by vyvolaly nebezpečí záměny ve smyslu §47 obch. zák. Navíc poškozeným užívaný název nebyl obchodním jménem jeho podniku, jak bude popsáno níže.
Důkazy v trestním spise prokazovaly, že obviněný D. S. jednak vyhotovil reklamní leták, kde neoprávněně uvedl, že firma AB P. s. vznikla odštěpením od firmy P. s. B.. V této souvislosti je však nutno podotknout, že poškozený V. R. podniká jako fyzická osoba na živnostenský list pod svým jménem, které má uvedeno jako jméno obchodní (č. l. 50 tr. spisu). V tomto směru proto k poškození jeho podniku nedošlo. Nebylo možné pominout ani vcelku logické tvrzení obviněného, že tak učinil, aby zákazník věděl, že již praxi v tomto oboru má (č. l. 19 tr. spisu). Z důkazů rovněž vyplývalo, že obviněný byl před založením vlastního podniku AB P. s. zaměstnancem poškozeného. Údaj v reklamním letáku byl sice nesprávný (o odštěpení), ale nešlo o zcela nepravdivou informaci, neboť obviněný byl dříve pracovně spojen s podnikáním poškozeného a následně začal sám podnikat ve stejném oboru činnosti. Z těchto důvodů nebylo jeho jednání klamavou reklamou ve smyslu §45 obch. zák. a ani parazitováním na pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele ve smyslu §48 obch. zák.
Dále bylo důkazy prokázáno, že obviněný v reklamním letáku uvedl, že jeho firma nabízí služby spojené se servisem a technickými prohlídkami plynových kotlů značek ETI, TERMOTÉKA, H(TERM, ERKA SUPER, VIADRUS, DESTILA a zajišťuje instalační práce (topení, plyn, voda), přičemž kvalita zůstává a ceny jsou nižší. Pro rok 1998 je nižší cena za práci o 10 % (oproti roku 1997 od firmy P. s. B.). Leták rovněž obsahoval informace o možnosti dalšího snížení ceny práce a adresu podniku. Tato reklamní tiskovina byla obviněným zaslána potencionálním zákazníkům. Protože obviněný D. S. ihned po natisknutí letáku začernil v textu u cenové nabídky prací slova "od firmy P. s. B.", tak ani v této části písemnosti nebylo možné jeho jednání hodnotit jako nekalou soutěž spočívající v parazitování na pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele (poškozeného V. R. ) podle §48 obch. zák.
Také nelze akceptovat námitku stížnosti pro porušení zákona, že obviněný D. S. použil neoprávněně na jednom z letáků logo podniku poškozeného. Zde je nutno uvést, že podle výpovědi poškozeného V. R. používá pro svůj podnik logo - panáčka s nápisem H., které převzal na základě ústního souhlasu zástupce stejnojmenné společnosti z jejího letáku. Tuto značku nemá chráněnou jako ochrannou známku (č. l. 24 tr. spisu). Z uvedeného vyplývá, že v daném případě nejde o obchodní jméno a ani o zvláštní označení podniku užívaných po právu jiným soutěžitelem (poškozeným), které požívají zákonné ochrany ve smyslu §47 obch. zák.
Je skutečností, že obviněný D. S. kontaktoval prostřednictvím letáků, případně i osobní návštěvou některé zákazníky podniku poškozeného V. R. s cílem získat jejich budoucí zakázky, jak vyplývá z několika svědeckých výpovědí i z výpovědi obviněného. V této souvislosti však nebylo důkazy zjištěno, že by zneužil databáze zákazníků vedené u společnosti poškozeného. Jako zneužití nelze považovat využití znalosti adres kontaktovaných osob z doby, kdy obviněný pro poškozeného pracoval.
Okolnost, že podnik poškozeného V. R. vykázal za rok 1998 výrazně nižší zisk než v roce 1997, neznamená, že se tak stalo jednáním obviněného D. S. , které z výše konstatovaných důvodů nelze označit ve smyslu §44 odst. 1 obch. zák. jako rozporné s dobrými mravy hospodářské soutěže a způsobilé přivodit poškozenému jako soutěžiteli tuto újmu. Pouze pro úplnost lze připomenout, že podnik obviněného měl v roce 1998 obrat jen 47.000,- Kč. Rozpor s dobrými mravy soutěže nelze spatřovat v každém porušení zásad poctivého hospodářského styku, nýbrž jen v porušení takovým jednáním, které je objektivně způsobilé společenskou funkci hospodářské soutěže zkreslit a tím i účinky soutěže zeslabit nebo vyloučit, popřípadě je změnit v negativní.
V úvahu pak nepřicházejí ani jiné zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže podle ustanovení §46, §47, §49 až 52 obch. zák. a nebylo zjištěno, že by jednání obviněného bylo v rozporu se zvyklostmi soutěže.
V napadeném usnesení dospěl Městský soud v Brně k důvodnému závěru, že se obviněný D. S. nedopustil trestného činu nekalé soutěže a ani jiného trestného činu. Protože také nebyl důvod k postoupení věci, městský soud oprávněně zastavil podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. c) a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání jmenovaného ohledně skutku, pro který byl obžalován. V podrobnostech k hodnocení důkazů a k právnímu posouzení věci lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, se kterým se Nejvyšší soud ztotožnil.
Protože Nejvyšší soud porušení zákona nezjistil, tak stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 4. října 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k