ECLI:CZ:NS:2000:7.ND.238.2000.1
sp. zn. 7 Nd 238/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 7. 2000 v trestní věci obviněných JUDr. P. S., Ing. V. H., Ing. P. P., Ing. J. K. a Ing. J. R. vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 104/2000 o návrhu Okresního soudu v Opavě na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Opavě neodnímá.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Opavě jako soudu věcně a místně příslušného byla podána obžaloba na obviněné JUDr. P. S., Ing. V. H. a Ing. P. P. pro trestný čin zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle §125 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §127 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., to vše ve znění před novelou provedenou zákonem č. 253/1997 Sb., a na obviněné Ing. J. K. a Ing. J. R. pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák., to vše ve znění před novelou provedenou zákonem č. 253/1997 Sb.
Okresní soud v Opavě navrhl, aby mu věc byla odňata a aby byla přikázána Okresnímu soudu v Litoměřicích nebo Okresnímu soudu v Ústí nad Labem nebo Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Tento návrh odůvodnil Okresní soud v Opavě tím, že trestné činy, pro které byla podána obžaloba, byly spáchány také v obvodech působnosti těchto soudů, a dále tím, že z celkového okruhu svědků, jejichž výslech v hlavním líčení státní zástupce navrhl v podané obžalobě, má 8 svědků bydliště v obvodu působnosti Okresního soudu v Opavě, zatímco 40 svědků má bydliště nebo pracoviště v různých místech středních a severních Čech.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky k odnětí věci příslušnému soudu a k jejímu přikázání jinému soudu.
Okolnost, že trestná činnost byla spáchána v obvodu více soudů, není sama o sobě nikterak významná, protože v takovém případě podle §22 tr. ř. platí, že pokud je jinak dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu nebo jemuž byla věc postoupena nepříslušným soudem. V dané věci rozhodla o příslušnosti Okresního soudu v Opavě skutečnost, že u tohoto soudu podal státní zástupce obžalobu, a to jako u jednoho z více soudů příslušných podle §18 odst. 1 tr. ř.
Podle §25 tr. ř. z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně.
Odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. je postupem, který představuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z toho je zřejmé, že důležitým důvodům ve smyslu §25 tr. ř. mohou odpovídat pouze skutečnosti, které jsou svou povahou výjimečné. Takovou skutečností ovšem není pouhá okolnost, že obvinění nebo svědci mají bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, zvláště když z ničeho nevyplývá, že se pro nějaký závažný důvod objektivně nemohou dostavit k příslušnému soudu. Mezi důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. nepatří ani samotná okolnost, že větší počet svědků bydlí mimo obvod působnosti příslušného soudu a že v jeho obvodu bydlí jen menší počet svědků. Pouhé porovnání počtu svědků bydlících v obvodu působnosti toho či onoho soudu není vodítkem pro úvahu, zda jsou dány důvody k odnětí a přikázání věci, zejména když bydliště svědků mimo obvod působnosti příslušného soudu jsou rozptýlena do různých míst nacházejících se ve více obvodech působnosti různých soudů. V takové situaci jde o stav, kdy se odnětím a přikázáním věci dosáhne v podstatě jen určité změny v poměru počtu svědků bydlících v obvodu soudu, který věc projednává, oproti počtu svědků bydlících mimo obvod tohoto soudu, avšak zůstane zachováno to, že určitý okruh svědků má bydliště mimo obvod soudu, u něhož se věc projednává.
V přezkoumávané věci lze uvažovat o tom, že postupem podle §25 tr. ř. by se dosáhlo určité úspory státních prostředků vynakládaných v souvislosti se zajištěním přítomnosti svědků v hlavním líčení, avšak tato úspora není tak podstatná, aby ji bylo možné považovat za přesvědčivý důvod k rozhodnutí, které je odchylkou od ústavně zakotveného principu, že věc má projednat a rozhodnout soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona.
Z hlediska předpokladů, které má příslušný soud na straně jedné a ostatní v úvahu přicházející soudy na straně druhé pro náležité zjištění skutkového stavu jako podkladu meritorního rozhodnutí, je namístě závěr, že tyto předpoklady jsou u všech soudů v podstatě srovnatelné. Nejde tedy o případ, kdy ze zákona vyplývá příslušnost soudu, u něhož by evidentně nebyly vhodné podmínky pro zjištění skutkového stavu, zejména proto, že všechny nebo alespoň podstatná část významných důkazů by pro něj byla objektivně nedostupná nebo dostupná jen s mimořádnými obtížemi objektivní povahy.
Proto Nejvyšší soud rozhodl, že věc se Okresnímu soudu v Opavě neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. července 2000
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec