ECLI:CZ:NS:2000:7.ND.326.2000.1
sp. zn. 7 Nd 326/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci řízení o opravném prostředku navrhovatele V. K., proti rozhodnutí odpůrce České správy sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, ze dne 21. 6. 2000 č. 6811116378/160, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Ca 158/2000, rozhodl o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti takto:
Návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě se z a m í t á .
Odůvodnění:
U Městského soudu v Praze jako soudu věcně a místně příslušného je vedeno řízení o opravném prostředku navrhovatele proti rozhodnutí odpůrce, jímž byla zamítnuta žádost navrhovatele o plný invalidní důchod.
Městský soud v Praze navrhl, aby z důvodu vhodnosti byla věc přikázána Krajskému soudu v Ostravě. Tento návrh odůvodnil Městský soud v Praze tím, že navrhovatel bydlí ve Slovenské republice, že v obvodu Krajského soudu v Ostravě měl poslední pracoviště na území České republiky a že lékařská dokumentace o zdravotním stavu navrhovatele se nachází u Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné.
Žádný z účastníků řízení se k uvedenému návrhu Městského soudu v Praze nevyjádřil, ačkoli oba účastníci byli ve výzvě k vyjádření upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že nemají námitky.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné důvody pro to, aby věc byla přikázána jinému než příslušnému soudu.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána z důvodu vhodnosti.
Postup podle citovaného ustanovení představuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z toho vyplývá, že skutečnosti, o které se rozhodnutí o přikázání věci jinému než příslušnému soudu opírá, musí být výjimečné. Takovou povahu nemá samotná okolnost, že účastník řízení bydlí v cizině a nemá v České republice obecný soud, zvláště když tato okolnost naopak je zákonným důvodem příslušnosti Městského soudu v Praze, v jehož obvodu má sídlo Česká správa sociálního zabezpečení (§89 odst. 3 zák. č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších zákonů). K tomu přistupuje to, že z ničeho nevyplývá, že by se navrhovatel, který se domáhá soudního přezkoumání správního rozhodnutí, nemohl dostavit k jednání u příslušného soudu a že by mu v tom bránily nějaké objektivně závažné důvody. Nelze pominout, že Česká správa sociálního zabezpečení v podání, s nímž předložila Městskému soudu v Praze opravný prostředek podaný proti svému rozhodnutí, výslovně navrhla, aby k důkazu byl opatřen posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze. Pokud by se ukázalo, že pro rozhodnutí o opravném prostředku je tento důkaz nutný, je třeba konstatovat, že jde o důkaz, který je vázán k obvodu působnosti Městského soudu v Praze. Lékařskou dokumentaci, která se nachází u Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné, si může v případě potřeby Městský soud v Praze bez obtíží vyžádat.
V dané věci tedy není žádný přesvědčivý důvod pro závěr, že je vhodné, aby věc projednal a rozhodl jiný než příslušný soud. Proto Nejvyšší soud návrh na přikázání věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2000
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec