ECLI:CZ:NS:2000:7.TVO.144.2000.1
sp. zn. 7 Tvo 144/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2000 stížnost obžalovaného J. K., podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 6 Ntv 14/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného Jiřího Krči z a m í t á .
Odůvodnění:
Nepravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze z 26. 1. 2000, sp. zn. 1 T 16/97, byl obžalovaný J. K. odsouzen mimo jiné za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. O odvolání obžalovaného J. K., podaném proti tomuto rozsudku, odvolací soud dosud nerozhodl. Obžalovaný J. K. byl v této trestní věci vzat usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 z 25. 3. 1997, sp. zn. 1 Nt 213/97, vzat s účinností od 24. 3. 1997 do vazby, která byla opakovaně prodlužována a trvá do současné doby.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obžalovaného J. K. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu do 24. března 2001.
Proti usnesení o dalším prodloužení vazby podal obžalovaný J. K. stížnost. V písemném odůvodnění stížnosti obžalovaný podotkl, že z trestu, nepravomocně uloženého ve výměře sedmi let Městským soudem v Praze, mu zbývá vykonat už toliko část v trvání tří let a necelých čtyř měsíců, což podle jeho názoru není značně dlouhý trest. Neustálé schematické odůvodňování předstižné vazby je bez konkrétně podložených, zákonem předpokládaných obav, je navíc podle obžalovaného nesmyslné a není také pravdou, jak tvrdí v odůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud, že by nedocházelo k průtahům v řízení.
Kromě toho obžalovaný J. K. připomenul očekávanou změnu ve stanovení minimální měsíční mzdy, která by počínaje 1. lednem 2001 měla vycházet z částky 5.000,- Kč a škoda velkého rozsahu, zakládající v případě obžalovaného nejpřísnější použitou právní kvalifikaci, by vzrostla na částku 2.500.000,- Kč, zatímco v jeho případě činí adekvátní výše škody toliko necelých 1.350.000,- Kč. Současně obžalovaný vyslovil své přesvědčení, že bude plně úspěšný se svými podáními, adresovanými Evropskému soudu pro Lidská práva ve Štrasburku a Komisi pro lidská práva v Ženevě.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu obžalovaným J. K. podané stížnosti především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o tomto opravném prostředku, shledal stížnost přípustnou a obžalovaného J. K. osobou oprávněnou k podání této stížnosti a mohl tudíž za této procesní situace z podnětu stížnosti obžalovaného ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost výroku napadeného usnesení, tak řízení jemu předcházející. Shledal však, že stížnosti nelze vyhovět.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obžalovaného J. K., včetně jeho osobnostních dispozic a způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, tak závažné, rozsáhlé a intenzivní majetkové trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u tohoto obžalovaného i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Vrchní soud přitom nepochybil ani konstatováním opodstatněného rizika, že při event. propuštění na svobodu by obžalovaný J. K. mohl v obdobné trestné činnosti pokračovat. Správně tudíž soud prvního stupně dovodil i existenci vazebních důvodů, zakotvených ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obžalovaného J. K. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu, správně konstatovaných u obžalovaného J. K. Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době zcela opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obžalovaného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaného J. K. nebylo možno především s ohledem na obtížnost a rozsáhlost, zejména však důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit ani v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, ani ve lhůtě nad tuto hranici již prodloužené, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy a nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud ani v řízení po podání obžaloby. Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně opakovaně prodloužil vazbu obžalovaného podle zjištění Nejvyššího soudu skutečně toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obžalovaného J. K. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude tomuto obžalovanému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Za stávajících procesních podmínek však Nejvyšší soud České republiky neshledal obžalovaným podaný opravný prostředek důvodným a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost obžalovaného J. K., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení vazby tohoto obžalovaného, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k