ECLI:CZ:NS:2000:7.TVO.63.2000.1
sp. zn. 7 Tvo 63/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2000 stížnost obviněného J. G., nar. 24. 1. 1965, podanou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2000 sp. zn. 2 Ntv 7/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. G. z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obviněného J. G., vykonávanou v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 6/98, do 31. srpna 2000 s tím, že u obviněného nadále trvají vazební důvody podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a věc není možno pravomocně skončit v zákonné dvouleté lhůtě.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal obviněný J. G. řádně a včas stížnost, kterou písemně odůvodnil jak vlastním písemným podáním, tak prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. B..
Obviněný J. G. ve své stížnosti zdůraznil, že u něho především pominuly samotné vazební důvody, neboť obavy, které vrchní soud v napadeném rozhodnutí uvádí, jsou podle obviněného nereálné a bezpředmětné. Obviněný se nechce trestnímu stíhání vyhýbat již z toho důvodu, že má velký zájem na prokázání své neviny stíhaným jednáním. Lhůta trvání vazby dvou let byla přitom podle jeho názoru naprosto dostačující k tomu, aby soudy obou stupňů dokázaly ve věci správně rozhodnout. Obviněný J. G. proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a po uplynutí dvouleté lhůty trvání vazby obviněného propustil z vazby na svobodu.
Obdobné argumenty uplatnil obviněný rovněž prostřednictvím písemného podání svého obhájce s tím, že lze jen ztěží tvrdit, že by se obviněný J. G. snažil ovlivňovat provedení dalších důkazů, které budou v jeho trestní věci ještě provedeny. Nemá důvod uprchnout a rovněž nemá kam uprchnout a nemá ani důvod se skrývat; naopak má zájem na tom, aby trestní řízení vedené proti němu bylo urychleně skončeno. Prodloužení vazby podle mínění obviněného odporuje ustanovení §72 odst. 1 al. 1 tr. řádu. Navrhl proto, aby návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci na prodloužení lhůty trvání vazby byl zamítnut a obviněný J. G. byl urychleně z vazby propuštěn.
Nejvyšší soud České republiky se v rámci své přezkumné povinnosti, uložené zákonem, podle §147 odst. 1 tr. řádu zevrubně zabýval z podnětu obviněným J. G. podané stížnosti správností výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a zabýval se z tohoto zřetele rovněž postupem řízení, které vydání uvedeného rozhodnutí předcházelo.
Vycházel z toho, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 22. 4. 1999 sp. zn. 37 T 6/98 byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §241 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného J. G., podané proti odsuzujícímu rozsudku, Vrchní soud v Olomouci usnesením z 30. 6. 1999 sp. zn. 3 To 78/99 podle §256 tr. řádu zamítl. Na základě nálezu Ústavního soudu České republiky z 29. 3. 2000 sp. zn. II. ÚS 441/99 však bylo uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušeno a usnesením z 6. 4. 2000 sp. zn. 3 To 59/2000 vzal Vrchní soud v Olomouci obviněného J. G. podle §68 tr. řádu z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu do vazby.
Vrchní soud dovodil konkrétní skutečnosti, odůvodňující obavu, že by obviněný po případném propuštění na svobodu uprchl nebo se skrýval především z toho, že obviněnému J. G. nadále v dalším řízení hrozí uložení vysokého trestu, přičemž již v počátku trestního stíhání dne 22. 11. 1996 muselo být po osobě obviněného zahájeno pátrání, neboť se již od měsíce července 1996 nezdržoval v místě svého trvalého bydliště a cestoval po republice. Na základě realizovaného pátrání byl obviněný zadržen až dne 26. 8. 1997 a sám při svém následném výslechu přiznal, že se zdržoval bez řádného přihlášení v Chomutově u své přítelkyně A. M..
Stížnost obviněného J. G., podanou proti usnesení o vzetí do vazby, Nejvyšší soud České republiky usnesením z 26. 4. 2000 sp. zn. 5 Tvo 44/2000 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, přičemž shledal správným jak závěr soudu prvního stupně o naplnění zákonných důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, tak jeho shora reprodukovanou argumentaci, uplatněnou v písemném odůvodnění napadeného usnesení. K námitce obviněného J. G., že se stíhaného trestného činu znásilnění nedopustil, Nejvyšší soud podotkl, že v řízení o vazbě, která je zajišťovacím prostředkem, jímž se osoba obviněného zajišťuje pro účely trestního řízení, nelze řešit otázku viny, ale soud může a musí pouze zkoumat, zda je dán a zda trvá důvod vazby.
Usnesením z 11. 5. 2000 sp. zn. 3 To 59/2000 Vrchní soud v Olomouci k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 22. 4. 1999 sp. zn. 37 T 6/98 a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc obviněného J. G. tomuto soudu vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně usnesením z téhož dne a pod stejnou spisovou značkou vrchní soud podle §72 odst. 2 tr. řádu zamítl žádost obviněného J. G. o propuštění z vazby na svobodu. Vrchní soud v Olomouci podle odůvodnění svého rozhodnutí o dalším trvání vazby obviněného J. G. neshledal od posledních předchozích (shora citovaných) rozhodnutí o vazbě žádnou relevantní okolnost, která by zeslabovala obavy z chování obviněného, předpokládaného ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Stížnost obviněného J. G., podanou proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci o dalším trvání vazby, Nejvyšší soud České republiky usnesením ze 7. 6. 2000 sp. zn. 7 Tvo 65/2000 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl, když shledal, že vrchní soud svým závěrem o naplnění zákonných důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a jejich trvání u tohoto obviněného a rozhodnutím o jeho ponechání ve vazbě nepochybil.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Olomouci skutečně především na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obviněného J. G., včetně jeho způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, tak závažné násilné mravnostní trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obviněného J. G. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Právě vzhledem k povaze a závažnosti konkrétní trestné činnosti, pro kterou je trestní řízení proti obviněnému J. G. na základě zákonně realizovaného obvinění i v současné době vedeno, Nejvyšší soud dovodil, že obviněnému i nadále zcela aktuálně hrozí v tomto trestním řízení uložení vysokého trestu odnětí svobody. Obavu Vrchního soudu v Olomouci z reálného nebezpečí následků, předpokládaných právě ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, proto z důvodů, tímto soudem v odůvodnění napadeného usnesení uvedených, byť zčásti s odkazem na předchozí rozhodnutí vrchního soudu i Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud považoval za opodstatněnou.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovolily podle Nejvyššího soudu učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obviněného J. G. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu. Ke shodným závěrům ostatně dospěl ve svém již citovaném usnesení ze dne 26. 4. 2000 sp. zn. 5 Tvo 44/2000 i Nejvyšší soud České republiky, přičemž v naznačených ohledech se procesní situace v mezidobí nijak nezměnila.
Také v řízení o stížnosti obviněného J. G. proti rozhodnutí soudu prvního stupně o prodloužení lhůty trvání vazby podle §71 odst. 3 tr. řádu shledal přitom Nejvyšší soud České republiky z důvodů shora podrobně rozvedených dány zákonné vazební podmínky podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obviněného J. G. Vrchním soudem v Olomouci, činí i v současné době zcela opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obviněného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obviněného J. G. nebylo možno především s ohledem na obtížnost a rozsáhlost, zejména však důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit ani v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy a nezákonné průtahy samy o sobě neshledal Nejvyšší soud ani v řízení po podání obžaloby, byť nelze přehlédnout, že došlo jak k opakovanému zrušení odsuzujícího rozhodnutí nalézacího soudu, tak v důsledku zásahu Ústavního soudu i potvrzujícího rozhodnutí soudu odvolacího. Podmínky pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu však byly podle názoru Nejvyššího soudu České republiky přesto z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Olomouci skutečně prodloužil vazbu obviněného J. G. podle zjištění Nejvyššího soudu skutečně toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné propustit obviněného J. G. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude obviněnému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Za zjištěného stavu věci však Nejvyšší soud České republiky neshledal obviněným podaný opravný prostředek důvodným a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost obviněného J. G., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o prodloužení jeho vazby, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. června 2000
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k