ECLI:CZ:NS:2000:7.TVO.65.2000.1
sp. zn. 7 Tvo 65/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2000 stížnost obviněného J. G., nar. 24. 1. 1965, podanou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 5. 2000 sp. zn. 3 To 59/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. G. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze 7. 10. 1998 sp. zn. 37 T 6/98 byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §241 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. K odvolání obviněného J. G. Vrchní soud v Olomouci usnesením z 11. 3. 1999 sp. zn. 3 To 210/98 odsuzující rozsudek krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil a věc podle §259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Novým rozsudkem z 22. 4. 1999 sp. zn. 37 T 6/98 Krajský soud v Ostravě znovu odsoudil obviněného J. G. za trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody ve shodné výměře sedmi let a pro výkon tohoto trestu opětovně obviněného zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného J. G., podané proti odsuzujícímu rozsudku, Vrchní soud v Olomouci tentokrát usnesením z 30. 6. 1999 sp. zn. 3 To 78/99 podle §256 tr. řádu zamítl a obviněný počal tímto dnem vykonávat uložený trest odnětí svobody; do té doby se počínaje dnem 26. 8. 1997 nacházel ve vazbě.
Nálezem Ústavního soudu České republiky z 29. 3. 2000 sp. zn. II. ÚS 441/99 však bylo vysloveno, že shora citovaným usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 30. 6. 1999 sp. zn. 3 To 78/99 bylo porušeno v článku 90 Ústavy České republiky a v článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručené právo obviněného na řádný zákonný proces, a dále v článku 38 odst. 2 a v článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v článku 6 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů a dodatkových protokolů (č. 209/1992 Sb., č. 243/1998 Sb.) a v článku 14 odst. 1, odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.) ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces. Ústavní soud proto uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil. Trestní spis obviněného J. G., obsahující nález Ústavního soudu byl doručen vrchnímu soudu dne 6. 4. 2000.
Usnesením z téhož dne, sp. zn. 3 To 59/2000, vzal Vrchní soud v Olomouci obviněného J. G. podle §68 tr. řádu z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu do vazby. Vrchní soud dovodil konkrétní skutečnosti, odůvodňující obavu, že by obviněný po případném propuštění na svobodu uprchl nebo se skrýval především z toho, že obviněnému J. G. nadále v dalším řízení hrozí uložení vysokého trestu, přičemž již v počátku trestního stíhání dne 22. 11. 1996 muselo být po osobě obviněného zahájeno pátrání, neboť se již od měsíce července 1996 nezdržoval v místě svého trvalého bydliště a cestoval po republice. Na základě realizovaného pátrání byl obviněný zadržen až dne 26. 8. 1997 a sám při svém následném výslechu přiznal, že se zdržoval bez řádného přihlášení v Chomutově u své přítelkyně A. M.
Stížnost obviněného J. G., podanou proti usnesení o vzetí do vazby, Nejvyšší soud České republiky usnesením z 26. 4. 2000 sp. zn. 5 Tvo 44/2000 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, přičemž shledal správným jak závěr soudu prvního stupně o naplnění zákonných důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, tak jeho shora reprodukovanou argumentaci, uplatněnou v písemném odůvodnění napadeného usnesení. K námitce obviněného J. G., že se stíhaného trestného činu znásilnění nedopustil, Nejvyšší soud podotkl, že v řízení o vazbě, která je zajišťovacím prostředkem, jímž se osoba obviněného zajišťuje pro účely trestního řízení, nelze řešit otázku viny, ale soud může a musí pouze zkoumat, zda je dán a zda trvá důvod vazby.
Usnesením z 11. 5. 2000 sp. zn. 3 To 59/2000 Vrchní soud v Olomouci k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 22. 4. 1999 sp. zn. 37 T 6/98 a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc obviněného J. G. tomuto soudu vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně usnesením z téhož dne a pod stejnou spisovou značkou vrchní soud podle §72 odst. 2 tr. řádu zamítl žádost obviněného J. G. o propuštění z vazby na svobodu. Vrchní soud v Olomouci podle odůvodnění svého rozhodnutí o dalším trvání vazby obviněného J. G. neshledal od posledních předchozích (shora citovaných) rozhodnutí o vazbě žádnou relevantní okolnost, která by zeslabovala obavy z chování obviněného, předpokládaného ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci o dalším trvání vazby podal obviněný J. G. řádně a včas stížnost, ve které především vyslovil s odkazem na článek 14 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod zásadní nesouhlas s vrchním soudem neprávem a protizákonně deklarovanou obavou, že by se obviněný po svém propuštění na svobodu skrýval nebo že by uprchl, založenou na pouhých důkazně nepodložených domněnkách. Naopak z převážné většiny svědeckých výpovědí jasně vyplývá, že se obviněný trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, nedopustil a dopustit ani nemohl.
Obviněný J. G. proto požádal Nejvyšší soud, aby k jeho stížnosti napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a obviněného propustil z vazby na svobodu. Zároveň se obviněný J. G. výslovně zavázal, že při svém ponechání na svobodě se nebude vyhýbat trestnímu stíhání a řádně se bude dostavovat na soudní předvolání, které si vždy včas převezme a bude se zdržovat na adrese Ch. - J., kde se též přihlásí k trvalému pobytu.
Nejvyšší soud České republiky v rámci své zákonné přezkumné povinnosti bedlivě přezkoumal z podnětu obviněným J. G. podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a zabýval se z tohoto zřetele rovněž postupem řízení, které vydání uvedeného rozhodnutí předcházelo.
Shledal však, že stížnosti obviněného J. G. nelze vyhovět, neboť vrchní soud svým závěrem o naplnění zákonných důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a jejich trvání u tohoto obviněného a rozhodnutím o jeho ponechání ve vazbě nepochybil.
Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Olomouci skutečně především na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obviněného J. G., včetně jeho způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, tak závažné násilné mravnostní trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obviněného J. G. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Právě vzhledem k povaze a závažnosti konkrétní trestné činnosti, pro kterou je trestní řízení proti obviněnému J. G. na základě zákonně realizovaného obvinění i v současné době vedeno, není sporu o tom, že obviněnému i nadále zcela aktuálně hrozí v tomto trestním řízení uložení vysokého trestu odnětí svobody. Obavu Vrchního soudu v Olomouci z reálného nebezpečí následků, předpokládaných právě ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, je proto z důvodů, tímto soudem v odůvodnění napadeného usnesení uvedených, byť zčásti s odkazem na předchozí rozhodnutí vrchního soudu i Nejvyššího soudu, třeba považovat za opodstatněnou.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obviněného J. G. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Ke shodným závěrům ostatně dospěl ve svém již citovaném usnesení ze dne 26. 4. 2000 sp. zn. 5 Tvo 44/2000 i Nejvyšší soud České republiky, přičemž v naznačených ohledech se procesní situace v mezidobí skutečně nijak nezměnila. To samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou, bude nezbytné propustit obviněného J. G. neprodleně z vazby na svobodu.
Za stávajících procesních podmínek ovšem Nejvyšší soud České republiky neshledal obviněným podaný opravný prostředek důvodným a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost obviněného J. G., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o dalším trvání jeho vazby, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. června 2000
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák