ECLI:CZ:NS:2000:7.TVO.75.2000.1
sp. zn. 7 Tvo 75/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2000 stížnost obviněného J. B., nar. 21. 4. 1971, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 3 Ntv 6/2000, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Podle §71 odst. 3 tr. ř. se návrh předsedy senátu Krajského soudu v Brně na prodloužení vazby obviněného J. B. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 8/2000 z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla vazba obviněného J. B. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 8/2000 prodloužena podle §71 odst. 3 tr. ř. do 3. 10. 2000.
Proti usnesení podal obviněný J. B. v zákonné lhůtě stížnost, v níž uplatnil obsáhlé námitky proti meritorní důvodnosti samotného obvinění, proti důvodnosti vazby a proti způsobu dosavadního vedení trestního stíhání s tím, že další trvání vazby označil za neopodstatněné. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.
Obviněný J. B. je stíhán pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., jehož se měl dopustit sedmnácti útoky spočívajícími v odběru zboží a služeb bez jejich zaplacení, čímž měl způsobit škodu ve výši přes 6 a půl milionu korun. Trestní stíhání se nachází ve stadiu po podání obžaloby. Hlavní líčení dosud nebylo nařízeno.
Ve vazbě je obviněný J. B. od 3. 7. 1998 z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., a to na podkladě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 7. 1998, sp. zn. 7 Nt 3689/98. Konec doby dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle §71 odst. 3 tr. ř., připadá na 3. 7. 2000. Více než 15 dnů před uplynutím této lhůty předseda senátu Krajského soudu v Brně navrhl prodloužení vazby nad dobu dvou roků.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obviněného J. B. prodloužil.
Podle §71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.
Prodloužení vazby nad dobu dvou roků představuje výjimku z ústavně garantované zásady časového omezení vazby (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Z toho vyplývá, že skutečnosti, o které se prodloužení vazby opírá, musí mít výjimečnou povahu. V posuzovaném případě lze akceptovat úvahy Vrchního soudu v Olomouci o důvodnosti vazby obviněného z hlediska ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vrchní soud v Olomouci dostatečně konkrétně a přesvědčivě vysvětlil okolnosti, z nichž reálně vyplývá obava, že při pobytu na svobodě obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. To však k prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř. nestačí. Podle tohoto ustanovení musí k důvodům vazby, jak jsou vymezeny v §67 odst. 1 tr. ř., přistupovat ještě další podmínky, mezi nimiž je především podmínka, že ve lhůtě dvou roků trvání vazby nebylo možné skončit trestní stíhání pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů. Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit s Vrchním soudem v Olomouci v tom, že by tato podmínka byla v přezkoumávaném případě splněna.
Obtížnost věci, je-li posuzována podle povahy, rozsahu a závažnosti projednávané trestné činnosti, podle obsáhlosti dokazování a podle dostupnosti důkazů, nijak podstatně nepřekračuje obvyklý stupeň obtížnosti trestních věcí projednávaných krajskými soudy jako soudy prvního stupně. Projednávanou věc lze sice označit za obtížnější, avšak nikoli v takové míře, aby to stačilo k odůvodnění vazby nad dobu dvou roků.
V projednávané věci nelze přesvědčivě dovodit ani jiné závažné důvody, na které ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. váže prodloužení vazby. Absence takových důvodů zjevně vystupuje do popředí, zhodnotí-li se objektivně dosavadní průběh trestního stíhání, zejména ta jeho část, která následovala poté, co byl obviněný dne 3. 7. 1998 vzat do vazby. Přípravné řízení skončilo podáním obžaloby dne 20. 1. 1999 u Krajského soudu v Brně, který však svým usnesením ze dne 4. 3. 1999, sp. zn. 1 T 2/99, vrátil věc státnímu zástupci k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Stížnost státního zástupce podanou proti tomuto usnesení zamítl Vrchní soud v Olomouci jako nedůvodnou usnesením ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 3 To 50/99. Důvodem vrácení věci do stadia přípravného řízení byly podstatné procesní vady tohoto řízení, nepoužitelnost části důkazů v hlavním líčení, porušení práva obviněného na obhajobu a nedostatečné objasnění věci. Po doplnění přípravného řízení byla nová obžaloba podána u Krajského soudu v Brně dne 25. 5. 2000.
Z uvedených souvislostí je zřejmé, že období nejméně od 4. 3. 1999 do 25. 5. 2000 připadlo na řízení, v němž byly napravovány a odstraňovány chyby předcházející části přípravného řízení zakončeného podáním první obžaloby. Jde o dobu přesahující 14 měsíců, která představuje více než polovinu doby, na kterou je trvání vazby omezeno podle §71 odst. 3 tr. ř. Potřebou napravovat obsáhlým doplněním přípravného řízení jeho předcházející nedostatky není možné vysvětlit, že k prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř. je splněna podmínka, která vyžaduje, aby stav, kdy trestní stíhání nebylo ve lhůtě dvou roků trvání vazby skončeno, byl důsledkem závažných důvodů ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Nutnost nápravy těchto nedostatků, která se projevila výrazným prodloužením dosavadního řízení, nemůže v žádném případě nabýt povahy důvodu, pro který by byl přijatelný tak závažný zásah do ústavně chráněné osobní svobody, jakým je prodloužení vazby obviněného nad dobu dvou roků. Prodloužení vazby nad tuto dobu je proto v posuzovaném případě vyloučeno.
Okolnost, že k prodloužení vazby nebyly splněny podmínky vyžadující, aby neskončené trestní stíhání v rámci doby dvou roků trvání vazby bylo důsledkem obtížnosti věci nebo jiných závažných důvodů, nemůže být kompenzována úvahami o závažnosti trestné činnosti, která je obviněnému kladena za vinu, úvahami o závažnosti či intenzitě vazebního důvodu podle §67 odst.1 písm. a) tr. ř. ani úvahami o tom, jak případně bude průběh dalšího řízení dotčen propuštěním obviněného na svobodu.
Proto Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. června 2000
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec