ECLI:CZ:NS:2000:7.TZ.118.2000.1
sp. zn. 7 Tz 118/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 25. července 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. P., proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. 1. 1999, sp. zn. 2 T 277/98, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. 1. 1999, sp. zn. 2 T 277/98, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l v neprospěch obviněného J. P. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Tento rozsudek se zrušuje ve výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve znění zákona č. 152/95 Sb. a v celém výroku o trestu.
Zrušují se rovněž i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Uherském Hradišti se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. 2 T 277/98, ze dne 19. ledna 1999 byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 152/95 Sb., kterého se měl dopustit tím, že nejméně od prosince 1995 do října 1997 v T., okr. U. H., ani jinde úmyslně řádně neplnil vyživovací povinnost k nezletilým H. a L. P., jejíž výšše mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 11. 1995 pod č. j. Nc 105/94-28 s právní mocí od 3. 1. 1996 částkami 450,-. Kč a 350,- Kč měsíčně k rukám H. P. a v tomto období byl matce dětí Okresním úřadem v Uherském Hradiště poskytován příspěvek na výživu, přičemž za uvedeném období dluží na výživném 6.800,- Kč.
Dále byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve znění zák. č. 152/95 Sb., kterého se měl dopustit třemi útoky
- dne 19. 9. 1997 v U. H. na M. n. č. 46 ve videopůjčovně D.na převzal tři videokazety různých titulů, které přislíbil vrátit následujícího dne, avšak neučinil tak a kazety prodal, čímž majitelce způsobil škodu ve výši 1.860,- Kč,
- dne 22. 9. 1997 v K., okr. U. H., ve videopůjčovně V., převzal tři videokazety, které přislíbil vrátit následujícího dne, což neučinil a kazety prodal, čímž majiteli způsobil škodu ve výši 2.250,- Kč,
- dne 26. 9. 1997 v U. H. ve firmě V. K. převzal videokameru Panasonic NVRX 10 EG s příslušenstvím, kterou přislíbil vrátit následujícího dne, neučinil tak dosud a V. K. způsobil škodu ve výši 18.365,- Kč.
Za toto jednání byl obviněnému podle §213 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozeným K. P. škodu ve výši 2.250,- Kč, ČS Živnostenské pojišťovně, a. s., B., škodu ve výši 17.598,- Kč, firmě D., U. H., škodu ve výši 292,- Kč, a V. K. škodu ve výši 767,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozeni D., U. H., a V. K. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný sice uvedený rozsudek napadl odvoláním, avšak včas podané odvolání vzal zpět, v důsledku čehož nabyl tento rozsudek právní moci dnem 26. 5. 1999.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. P. Uvádí v ní, že okresní soud nepostupoval důsledně v intencích ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v důsledku čehož došlo i k nesprávné aplikaci §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Ministr spravedlnosti dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzal soud prvního stupně za prokázaný a z něhož při rozhodování o právní kvalifikaci trestného činu zanedbání povinné výživy vycházel, neodpovídá výsledkům důkazního řízení, protože soud nepřihlédl k některým důkazům provedeným v přípravném řízení a sám nepořídil další důkazy potřebné k tomu, aby bylo přesně stanoveno období, v němž obviněný výživné na obě nezletilé děti nehradil, a aby byly přesně zjištěny okolnosti umožňující použití přísnější právní kvalifikace podle odst. 3 ustanovaní §213 tr. zák., které vyžaduje, aby oprávněné osoby byly vystaveny nebezpečí nouze. V odsuzujícím rozsudku se soud prvního stupně podle názoru stěžovatele nevypořádal s otázkou určení doby kdy byl obviněný za neplacení výživného trestně odpovědný, ani s výší výživného, kterou narozdíl od obžaloby snížil, ani pak s tou částkou, která vznikla jako dluh na výživném vzhledem k tomu, kdo plnil vyživovací povinnost za obviněného z toho důvodu, aby byl odstraněn stav nouze způsobený neplacením výživného. Soud nevyhodnotil správně ve věci pořízené důkazy a zejména pak nepořídil takové důkazy, které by odůvodňovaly užití přísnější právní kvalifikace u trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 tr. zák. Výrok rozsudku, pokud jím byl obviněný uznán vinný tímto trestným činem, je nepřesný ve stanovení období, v němž je možné klást obviněnému za vinu neplacení výživného, dále neodůvodňuje užití kvalifikované skutkové podstaty, neboť konstatování o tom, že matce nezletilých byl poskytován příspěvek na výživu, nekoresponduje s obdobím, které je obviněnému kladeno za vinu, není řádně specifikována částka jakou za uvedené období obviněný dluží, komu ji obviněný dluží a kolik na dlužném výživném v průběhu trestního řízení uhradil.
Pokud jde o skutková zjištění a právní závěry týkající se jednání, v němž okresní soud spatřoval trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neshledal ministr spravedlnosti v rozsudku okresního soudu pochybení.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnost navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. ledna 1999, sp. zn. 2 T 277/98, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák. v neprospěch obviněného J. P. Aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil, zrušil i další rozhodnutí, která na tento rozsudek navazují a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl v intencích podané stížnosti pro porušení zákona.
Především Nejvyšší soud konstatuje, že pokud byl napadeným rozsudkem obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve znění zák. č. 152/95 Sb. neshledal Nejvyšší soud v tomto výroku o vině pochybení. Skutkový stav byl zjištěn na základě řádně provedeného dokazování, vykonané důkazy jsou úplné a soud je řádně vyhodnotil. Rovněž tak právní kvalifikace tohoto jednání je v souladu se zákonem.
Stejně důsledně však okresní soud nepostupoval ve vztahu ke skutku, který byl právně kvalifikován jako zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák.
Ze spisového materiálu plyne, že obviněnému bylo dne 20. dubna 1998 ve vztahu k tomuto skutku sděleno obvinění, které mu klade za vinu neplacení výživného od prosince 1995 do září 1997 s tím, že nezahrnuje období od 21. 6. 1996 do 19. 3. 1997, kdy byl obviněný ve Vazební věznici v Břeclavi s tím, že dluh na výživném činní 10.400,- Kč. Toto jednání bylo původně kvalifikováno jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Dne 29. 6. 1998 byl obviněný upozorněn podle §176 odst. 2 tr. ř. státní zástupkyní na změnu právní kvalifikace tohoto jednání s tím, že bude posuzováno přísněji podle kvalifikované skutkové podstaty jako trestný čin podle §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák.
Obžaloba časově vymezila období, ve kterém obviněný měl úmyslně neplnit řádně vyživovací povinnost, na období od prosince 1995 do dubna 1998 s tím, že v tomto období byl matce dětí H. P. poskytován příspěvek na výživné nezletilých dětí a dluh obviněného na výživném činní nejméně 11.200,- Kč.
Odsuzující rozsudek, jak je již výše zmíněno, uznává obviněného vinným tím, že za období nejméně od prosince 1995 do října 1997 úmyslně neplnil řádně svou vyživovací povinnost k nezletilým dětem s tím, že v tomto období byl matce dětí Okresním úřadem v Uherském Hradišti poskytován příspěvek na výživu nezletilých dětí. Podle rozsudku obviněný dluží na výživném částku nejméně 6.800,- Kč.
Ze spisového materiálu dále plyne, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. Nc 105/94, ze dne 16. 11. 1995 byl obviněný zavázán přispívat na výživu nezletilé H. P. v období od 1. 9. 1995 do budoucna částku 450,- Kč a na výživu nezletilého L. P. od 1. 12. 1994 do budoucna částkou 350,- Kč.
Z oznámení Vězeňské služby ČR, Vazební věznice Praha-Pankrác dále plyne, že obviněný byl v době od 12. 10. 1997 do 10. 4. 1998 ve výkonu trestu odnětí svobody. Ze zprávy Okresního soudu v Uherském Hradišti bylo zjištěno, že obviněný byl od 19. 6. 1996 do 11. 3. 1997 ve vazbě a poté byl nařízen výkon trestu, který ukončil dnem 19. 3. 1997. Celkově tedy byl omezen na osobní svobodě po dobu 9 měsíců. Ze sdělení Okresního úřadu v Uherském Hradišti plyne, že tento úřad poskytuje příspěvek na výživu pro nezletilé H. A L. P. a to od 1. 10. 1997 a k 30. 4. 1998 a otec dluží Okresnímu úřadu v Uherském Hradišti za toto období částku 2.400,- Kč. Sdělení okresního úřadu není již doplněno opisy rozhodnutí o přiznání těchto dávek.
Již z výše uvedeného plyne, že vymezení období, ve kterém měl obviněný úmyslně neplnit vyživovací povinnost tak, jak z něj vychází rozsudek okresního soudu, není přesné. Pokud totiž obviněný neplnil svou vyživovací povinnost v době, kdy byl ze zákonných důvodů omezen na osobní svobodě, není možné mu klást za vinnu neplacení výživného na nezletilé děti. Rovněž tak konstatování ve výroku rozsudku podle kterého „v tomto období byl matce dětí Okresním úřadem v Uherském Hradišti poskytován příspěvek na výživu\", se jeví být nepřesné, protože obviněný byl uznán vinný tím, že si neplnil vyživovací povinnost do října 1997, přičemž ze sdělení okresního úřadu plyne, že právě až od října 1997 začal poskytovat příspěvek na výživu nezletilých dětí jejich matce H. P. Tento fakt zpochybňuje skutková zjištění napadeného rozsudku a stejně tak se jeví problematická i použitá právní kvalifikace, která zohledňuje právě tuto skutečnost.
Dostatečně důsledný nebyl postup okresního soudu ani při řešení otázky, zda byly v důsledku jednání obviněného oprávněné osoby vydány nebezpečí nouze. Soud se spokojil pouze s konstatováním, že okresní úřad poskytuje příspěvek na výživu, což se však vztahuje, jak je již výše uvedené, až na období od října 1997, ale ve vztahu k období, za které uznal obviněného vinným, neprovedl žádný důkaz, zejména pak neověřil výpověď matky nezletilých dětí, která uvedla, že s hrazením výživy nezletilých dětí jí vypomáhali rodiče tak, aby byl odvrácen stav nouze. I stanovení výše výživného v odsuzujícím rozsudku je podle názoru Nejvyššího soudu pochybené. Výši této částky soud proti obžalobě snížil, z rozsudku však nelze zjistit, jak k ní dospěl a rovněž není zřejmé, zda se do tohoto zjištění promítla výpověď matky nezletilých, která uvedla, že obviněný jí v průběhu řízení uhradil částku 2.000,- Kč.
Z těchto konstatování je zřejmé, že soud prvního stupně v řízení neprovedl všechny potřebné důkazy, které by odůvodňovaly užití zvolené právní kvalifikace vzhledem k trestnému činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a provedené důkazy řádně nevyhodnotil. V důsledku toho je výrok rozsudku, pokud jím byl obviněný uznán vinným tímto trestným činem, nepřesný a v podstatě nepřezkoumatelný.
Vycházeje z těchto úvah dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. 2 T 277/98, ze dne 19. ledna 1999 a v řízení, jež mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného J. P. porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Z těchto důvodů napadený rozsudek zrušil v té části výroku o vině, kterou shledal nezákonnou a je oddělitelná od ostatních výroků, tedy ve výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Protože, byť jen z části, rušil výrok o vině, zrušil rovněž napadený rozsudek v celém výroku o trestu a zrušil současně všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Postupem podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem soudu bude ve směrech naznačených tímto rozsudkem doplnit dokazování, provedené důkazy řádně a logicky v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotit a poté opětovně rozhodnout o vině a trestu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 25. července 2000
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman