ECLI:CZ:NS:2000:7.TZ.148.2000.1
sp. zn. 7 Tz 148/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 11. 7. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného R. N., v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 177/98 a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §271 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 5 1998, sp. zn. 1 T 177/98,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. N.
V tomto trestním příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí se zrušuje výrok o náhradě škody. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poškozený D. K., se s nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. 1 T 177/98, byl obviněný R. N. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle zjištění Okresního soudu v Ústí nad Orlicí se obviněný D. K. dopustil trestného činu tím, že ve Vysokém Mýtě, okr. Ústí nad Orlicí, dne 14. 5. 1997 po předchozí dohodě převzal od D. K. tři motocykly zn. Jawa v celkové hodnotě 30 000 Kč s tím, že motocykly do tří týdnů prodá a peníze D. K. předá, přičemž prodal dva motocykly, peníze nevydal a způsobil mu tak škodu ve výši 23 000 Kč.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 7. 1998.
Ministr spravedlnosti podal dne 14. 6. 2000 ve prospěch obviněného R. N. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému trestnímu příkazu s tím, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Podle ministra spravedlnosti neumožňují výsledky dosavadního dokazování bezpečně určit, zda v jednání obviněného šlo skutečně o trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. nebo o trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., na který se vztahovala amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998, nebo jen o občanskoprávní vztah. Za nesprávné označil ministr spravedlnosti také rozhodnutí o náhradě škody. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený trestní příkaz a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen jen ve výroku o náhradě škody.
Výrok o vině je správný, protože je založen na spolehlivých zjištěních o těch skutkových okolnostech, které jsou rozhodné z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Žádné důvodné pochybnosti nevyvstávají o tom, že obviněný převzal od poškozeného tři motocykly, které měl podle vzájemné dohody prodat s tím, že peníze získané prodejem motocyklů měl odevzdat poškozenému. Důvodné pochybnosti nejsou ani o tom, že obviněný prodal dva motocykly a že poškozenému výtěžek tohoto prodeje neodevzdal. Zjištění, že obviněný tím způsobil poškozenému škodu ve výši 23 000 Kč, je rovněž správné. Obviněný prodal motocykl státní poznávací značky PH-1-15-65 S. B. za cenu 21 000 Kč, přičemž S. B. obviněnému zaplatil část této ceny v hotovosti ve výši 12 000 Kč. Zbývající část ve výši 9 000 Kč byla vypořádána tak, že tuto částku si S. B. v dohodě s obviněným započítal jako protihodnotu jiného motocyklu, který dříve obviněnému svěřil do opravy a jehož vrácení marně u obviněného urgoval. Tím, že si obviněný ponechal částku 12 000 Kč, kterou po prodeji motocyklu neodevzdal poškozenému D. K., způsobil poškozenému škodu 12 000 Kč. Obviněný však poškozenému neodevzdal ani částku 9 000 Kč, která byla součástí ceny, za níž motocykl prodal, a tuto částku ve skutečnosti použil ke splnění svého závazku vůči S. B. V souvislosti s prodejem motocyklu státní poznávací značky PH-1-15-65 tedy obviněný způsobil poškozenému škodu ve výši 21 000 Kč. Druhý motocykl, tj. motocykl státní poznávací značky RO-91-42, obviněný prodal J. Č. za cenu 5 000 Kč, přičemž J. Č. obviněnému zaplatil část této ceny v hotovosti ve výši 2 000 Kč. Zbývající část ve výši 3 000 Kč měl J. Č. obviněnému zaplatit později, avšak tento svůj závazek nesplnil. Tím, že si obviněný ponechal částku 2 000 Kč, kterou po prodeji motocyklu neodevzdal poškozenému D. K., způsobil poškozenému škodu 2 000 Kč. Je tedy namístě závěr, že v souvislosti s prodejem obou motocyklů obviněný způsobil poškozenému škodu v celkové výši 23 000 Kč jednáním, jehož podstatou bylo to, že si přivlastnil peněžní prostředky získané prodejem motocyklů převzatých k prodeji, ačkoli tyto prostředky měl odevzdat poškozenému.
Námitky, které ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona uplatnil ve vztahu ke skutkovému stavu věci, jsou zčásti zcela nedůvodné, a pokud některé z nich jsou důvodné, týkají se okolností bezvýznamných z hlediska zákonných znaků trestného činu zpronevěry.
Nedůvodná je námitka, podle níž je věrohodná obhajoba obviněného, že mezi ním a poškozeným byla dohoda o tom, že peníze získané prodejem motocyklů si může obviněný ponechat jako zálohu na zaplacení ceny nového motocyklu, který měl v budoucnu pro poškozeného postavit, resp. že tato dohoda se týkala částky 15 000 Kč. Existenci takové dohody vyloučil ve své svědecké výpovědi poškozený D. K. Obviněný ostatně se stavbou nového motocyklu pro poškozeného ve skutečnosti ani nezačal. Z korespondence, která se uskutečnila mezi obviněným a poškozeným, vyplývají okolnosti, s nimiž je namítaná existence neznačené dohody v jasném rozporu. V dopise ze dne 15. 7. 1997 obviněný poškozenému výslovně sděloval svůj předpoklad, že do konce července mu může všechny motorky zaplatit, a to dokonce s dovětkem, že by si je sám přestavěl bez ohledu na to, zda je někdo chce nebo ne. V dopise ze dne 21. 8. 1997 obviněný znovu poškozeného výslovně ujišťoval o zamýšlených krocích k tomu, aby mu mohl uhradit všechny motocykly, a to i kdyby tak měl učinit ze svého. V dopisech obviněného není ani zmínka o čemkoli, co by nějak naznačovalo dohodu o tom, že by peníze získané prodejem motocyklů měly být použity na stavbu nového motocyklu pro poškozeného. Důkazem o takové dohodě není ani dopis poškozeného ze dne 16. 3. 1997, který byl adresován obviněnému a který je založen ve spise Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. Nt 762/98 (v této věci byl zamítnut návrh obviněného na povolení obnovy řízení). Poškozený v tomto dopise obviněnému sdělil jednak své představy o technických parametrech motocyklu, který pro něho měl v budoucnu obviněný postavit, jednak své představy o způsobu zaplacení tohoto motocyklu. Poškozený výslovně uvedl, že by si představoval „15 000 Kč na ruku a každý měsíc splátku 1 000 až 1 500 Kč dle výplaty\". V dopise není ani zmínka či náznak toho, že by k úhradě částky 15 000 Kč měl obviněný použít výtěžek z prodeje tří starších motocyklů. V dopise ze dne 30. 4. (bez uvedení roku, ale zjevně jde o rok 1997), který byl adresován obviněnému a který je založen ve spise Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. Nt 760/99 (v této věci byl zamítnut další návrh obviněného na povolení obnovy řízení), poškozený naléhal na urychlený prodej motocyklů s tím, že „doma na něho furt tlačí s dluhama\". Ani v tomto dopise není žádná zmínka o tom, že by si obviněný měl ponechat byť jen část toho, co získá prodejem motocyklů, na úhradu nového motocyklu, který měl v budoucnu postavit pro poškozeného. Obsah korespondence mezi obviněným a poškozeným ve spojení s okolností, že obviněný se stavbou nového motocyklu pro poškozeného vůbec nezačal, a s okolností, že poškozený chtěl prodejem motocyklů vyřešit především svou akutní finanční tíseň, svědčí o tom, že obhajoba obviněného není věrohodná a že Okresní soud v Ústí nad Orlicí při hodnocení důkazů nijak nepochybil, pokud vycházel ze svědecké výpovědi poškozeného.
Další námitka uvedená ve stížnosti pro porušení zákona se týká skutečnosti, že poškozený D. K. byl evidován jako držitel motocyklu státní poznávací značky RO-91-42 a že podle evidence motorových vozidel byl držitelem motocyklu státní poznávací značky PH-1-15-65 bratr poškozeného P. K. a že držitelkou motocyklu státní poznávací značky JI-1-71-41 byla matka poškozeného Z. K. Podle ministra spravedlnosti měli být P. K. a Z. K. jako svědkové vyslechnuti k tomu, zda jsou majiteli uvedených motocyklů, zda je hodlali prodat a za jakou cenu a zda poškozeného D. K. zmocnili k prodeji motocyklů. Je sice možné souhlasit s tím, že nebyly provedeny důkazy o tom, kdo je vlastníkem motocyklů se státními poznávacími značkami PH-1-15-65 a JI-1-71-41, ale tato okolnost nemá v posuzované věci žádný význam. Pro posouzení otázky, zda se obviněný dopustil trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci) jednáním spočívajícím v tom, že si přivlastnil peníze, které získal prodejem motocyklů a které měl odevzdat poškozenému D. K., je nerozhodné, zda poškozený D. K. byl vlastníkem motocyklů. O tento trestný čin jde i tehdy, když si pachatel ponechá peníze získané z prodeje cizí věci, kterou mu za účelem prodeje svěřila osoba, která vlastníkem věci není. Jednání pachatele trestného činu zpronevěry totiž může směřovat i proti věci, kterou mu svěřila osoba, jež nemá oprávnění s věcí nakládat. Trestný čin zpronevěry pak může směřovat i proti výtěžku získanému prodejem takové věci. Jde o obdobu případu, kdy např. trestný čin krádeže je spáchán na věci, která již předtím byla odcizena. Pro závěr, že ze strany obviněného šlo o trestný čin zpronevěry spáchaný ke škodě poškozeného D. K., je rozhodující, že obviněný jednal v rozporu s dohodou, že po prodeji motocyklů předá získané peníze poškozenému D. K. Okolnost, zda poškozený D. K. byl vlastníkem všech tří motocyklů, je v této souvislosti bezvýznamná. Pro úplnost lze poznamenat, že pokud jde o motocykl státní poznávací značky JI-1-71-41, jehož držitelkou byla podle evidence motorových vozidel matka poškozeného Z. K., obviněný tento motocykl neprodal a vydal ho podle §78 odst. 1 tr. ř. vyšetřovateli.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona namítl, že nebyla náležitě zjištěna hodnota motocyklů a že odborné ohodnocení provedené firmou M. C. B a B je nedostatečné, protože z něho není jasné, kdo ho zpracoval, z čeho vycházel, zda motocykly skutečně shlédl a zda do hodnoty motocyklů případně nezapočítal i hodnotu oprav provedených obviněným. I když je možné souhlasit s tím, že uvedené odborné vyjádření není spolehlivým důkazem o skutečné hodnotě motocyklů, je třeba konstatovat, že skutečná hodnota motocykl nemá v posuzovaném případě žádný význam. Obviněný byl uznán vinným tím, že si přivlastnil výtěžek z prodeje motocyklů, který měl předat poškozenému. Předmětem útoku tedy byly peněžní částky získané prodejem motocyklů, a nikoli motocykly samotné. Pouze v případě, že by předmětem útoku byly svěřené motocykly, to znamená v případě, že by si obviněný svěřené motocykly přivlastnil, by pro zjištění výše škody způsobené trestným činem zpronevěry byla rozhodná skutečná hodnota motocyklů. V daném případě však jednání obviněného, jímž byl spáchán trestný čin zpronevěry, směřovalo proti výtěžku z prodeje motocyklů a ten byl zjištěn spolehlivě. K tomu lze jen dodat, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí ve skutkové části výroku o vině uvedl hodnotu motocyklů nadbytečně. Pochybnost o správnosti zjištění, že motocykly měly hodnotu 30 000 Kč, je sice důvodná, ale protože se týká okolnosti, která nemá z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu v daném případě žádný význam, nemůže být tato pochybnost důvodem k tomu, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona a aby zrušil napadený trestní příkaz.
Dále ministr spravedlnosti namítl, že v návaznosti na to, že obviněný podle své výpovědi zahrnul částku 12 000 Kč získanou prodejem jednoho motocyklu S. B. a částku 2 000 Kč získanou prodejem druhého motocyklu J. Č. do svého podnikání, mělo být zjišťováno, zda obviněný měl oprávnění podnikat a zda prodej motocyklů prováděl v rámci oprávněného podnikání. Podle ministra spravedlnosti by nebylo aktem odporujícím dohodě obviněného s poškozeným, pokud by výtěžek z prodeje motocyklů obviněný zahrnul do svého podnikání. I když lze souhlasit s tím, že věc nebyla objasňována z hlediska případného oprávněného podnikání obviněného, je nutné konstatovat, že jde o okolnost, která v posuzovaném případě nemá žádný význam. Skutečností zůstává, že se zřetelem k dohodě s poškozeným byl obviněný povinen odevzdat poškozenému výtěžek z prodeje motocyklů. To však obviněný neučinil a prostředky získané prodejem motocyklů si zčásti ponechal a zčásti použil na vypořádání svého závazku k třetí osobě. Za tohoto stavu je nerozhodné, jakým způsobem použil tu část výtěžku z prodeje motocyklů, kterou si ponechal. I kdyby tyto prostředky zahrnul do svého oprávněného podnikání, jehož součástí by případně byl prodej motocyklů, nemělo by to vliv na to, že si je protiprávně přivlastnil a neodevzdal je poškozenému.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytkl také to, že blíže nebyly objasněny okolnosti vztahu mezi obviněným R. N. a svědkem S. B., v jehož rámci došlo k započtení částky 9 000 Kč na úhradu motocyklu, který dal svědek obviněnému do opravy a jehož vydání se marně domáhal. Objasňování naznačených okolností nemá pro posouzení projednávané věci žádný význam. Bez ohledu na to, jaké byly okolnosti uvedeného vztahu, zůstává skutečností, že obviněný použil část ceny motocyklu prodaného svědku S. B. k svému vlastnímu plnění ve výši 9 000 Kč, ačkoli byl povinen i tuto částku získanou prodejem motocyklu odevzdat poškozenému D. K. Tím je naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry ve vztahu k uvedené částce vyčerpáno, aniž by na to mohla mít jakýkoli vliv okolnost, jaký motocykl svědek S. B. obviněnému k opravě předal, jaká byla jeho hodnota, jaký záměr měl obviněný s tímto motocyklem do budoucna apod. Úvahy o tom, zda obviněný případně nehodlal použít motocykl S. B. ke stavbě nového motocyklu pro poškozeného D. K., směřují zcela mimo podstatu projednávané věci, protože v posuzovaném případě je z provedených důkazů evidentní, že obviněný byl povinen výtěžek z prodeje motocyklů odevzdat poškozenému, že nebyl oprávněn tohoto výtěžku použít na úhradu nového motocyklu, který měl v budoucnu pro poškozeného postavit, a že nový motocykl ve skutečnosti ostatně vůbec ani nezačal stavět.
Lze tudíž uzavřít, že o okolnostech rozhodných z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry učinil Okresní soud v Ústí nad Orlicí úplná a správná skutková zjištění, která odpovídají provedeným důkazům. Námitky směřující proti skutkovému základu výroku o vině jsou proto nedůvodné.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí posoudil skutek jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. v souladu se zákonem. V předchozích částech tohoto rozsudku Nejvyššího soudu bylo již vyloženo, které okolnosti odpovídaly zákonným znakům trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. Škodu ve výši 23 000 Kč Okresní soud v Ústí nad Orlicí důvodně pokládal za škodu nikoli malou ve smyslu §248 odst. 2 tr. zák., a to v návaznosti na ustanovení §89 odst. 11 tr. zák., §1 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. Způsobení škody nikoli malé bylo v posuzované věci okolností, která pro svou závažnost podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, jak to má na mysli ustanovení §88 odst. 1 tr. zák.
Trest odnětí svobody na šest měsíců, který Okresní soud v Ústí nad Orlicí uložil obviněnému, je trestem vyměřeným na spodní hranici sazby stanovené v §248 odst. 2 tr. zák. Z toho je zřejmé, že tento trest dostatečně vyjadřuje vše, co bylo možné hodnotit ve prospěch obviněného. Okresní soud v Ústí nad Orlicí nijak nepochybil tím, že trest odnětí svobody uložil nepodmíněně. Z předpokladů, které zákon vyžaduje v ustanovení §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. pro podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody, zjevně nebyl splněn ten, který se týká osoby obviněného, zejména jeho dosavadního života. V tomto ohledu nelze pominout, že obviněný se činu dopustil za okolností, kdy mu běžela zkušební doba podmíněného odsouzení za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v ústí nad Orlicí ze dne 7. 8. 1996, sp. zn. 1 T 352/96. Závažné je i to, že dřívější trestný čin spočíval v tom, že obviněný od jiné osoby převzal částku 185 000 Kč na obstarání motocyklu ze zahraničí, avšak motocykl neobstaral a peníze si ponechal. Ze strany obviněného tedy šlo o obdobné jednání jako v nyní projednávaném případě. Rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, tj. zařazení obviněného do věznice s dozorem, rovněž odpovídá zákonu a je proto správné.
Vadný je jen výrok o náhradě škody, jímž Okresní soud v Ústí nad Orlicí uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému D. K. 20 000 Kč. Z toho, jak poškozený nárok na náhradu škody podle §43 odst. 2 tr. ř. uplatnil v přípravném řízení, je zřejmé, že požadoval jednak 12 000 Kč jako část ceny, za kterou obviněný prodal motocykl státní poznávací značky PH-1-15-65 S. B., dále 5 000 Kč jako cenu, za kterou obviněný prodal motocykl státní poznávací značky RO-91-42 J. Č., a konečně 3 000 Kč „za nové provedení technických prohlídek a uhrazení povinného ručení\". Takto uplatněný nárok na náhradu škody byl důvodný jen do částky 12 000 Kč, protože jde o část ceny jednoho z prodaných motocyklů, kterou si obviněný přisvojil a kterou neodevzdal poškozenému v rámci jednání, jímž spáchal trestný čin. Obviněný sice způsobil tímto jednáním škodu ve výši 21 000 Kč, přihlédne-li se k tomu, že část ceny reprezentovanou částkou 9 000 Kč použil ke splnění svého závazku vůči S. B., avšak pokud poškozený z titulu jednání obviněného, které se týkalo prodeje motocyklu S. B., požadoval jen 12 000 Kč, byl tím soud při rozhodování v adhézním řízení vázán a nemohl poškozenému přiznat více. Požadavek poškozeného na zaplacení částky 5 000 Kč z titulu jednání obviněného, které se týkalo prodeje motocyklu J. Č., byl zjevně nedůvodný, protože tento motocykl byl podle §78 odst. 1 tr. ř. vydán vyšetřovateli manželkou Jana Červeňáka z jeho pověření a poté vrácen podle §80 odst. 1 tr. ř. poškozenému D. K. Požadavek poškozeného na zaplacení částky 3 000 Kč z titulu „nového provedení technických prohlídek a uhrazení povinného ručení\" nemohl být podkladem pro přiznání nároku na náhradu škody způsobené trestným činem, a to již proto, že z něho není jasné, že by vůbec šlo o škodu a že by tu byla příčinná souvislost mezi skutkem, jímž byl obviněný uznán vinným, a touto škodou. Navíc poškozený výši této části svého nároku nijak nedoložil žádnými listinami nebo jinými důkazy, z nichž by bylo možné výši nároku ověřit. Z uvedeného je zřejmé, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí mohl obviněnému uložit povinnost k náhradě škody ve prospěch poškozeného D. K. jen v rozsahu odpovídajícímu částce 12 000 Kč. Tím, že obviněnému uložil povinnost k náhradě škody ve výši 20 000 Kč, Okresní soud v Ústí nad Orlicí porušil zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona a zrušil napadený trestní příkaz ve výroku o náhradě škody, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Nejvyšší soud zvažoval rozhodnutí, jímž by obviněnému uložil povinnost k náhradě škody ve výši 12 000 Kč, jak to bylo důvodné v době rozhodování Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, s tím, že by poškozeného odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dospěl však k závěru, že ve stadiu rozhodování o stížnosti pro porušení zákona tak nemůže učinit, neboť nové rozhodnutí o náhradě škody by muselo odpovídat stavu v době tohoto rozhodnutí a v tomto ohledu není jisté, zda nárok poškozeného stále trvá, zda již nezanikl např. tím, že obviněný svůj závazek splnil, a to zcela či zčásti. Nejvyššímu soudu se v řízení o stížnosti pro porušení zákona nepodařilo zjistit okolnosti rozhodné pro posouzení této otázky, a protože další řízení vedené jen za tímto účelem by znamenalo nepřiměřené oddálení rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, odkázal poškozeného s celým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Na závěr pokládá Nejvyšší soud za vhodné výslovně dodat, že napadený trestní příkaz zůstal nedotčen ve výroku o vině a ve výroku o trestu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2000
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec