ECLI:CZ:NS:2000:7.TZ.183.2000.1
sp. zn. 7 Tz 183/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jana Engelmanna, stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2000, sp. zn. 6 To 106/2000, v neprospěch obviněného J. V., a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §272 tr. ř. takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2000, sp. zn. 6 To 106/2000, byl porušen zákon v ustanoveních §258 odst. 1 písm. d), §259 odst. 3 a §226 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného J. V.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě se zrušuje . Zrušují se rovněž všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v J. ze dne 6. ledna 2000, sp. zn. 2 T 208/99, byl J. V. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák. Trestného činu se měl dopustit tím, že dne 5. dubna 1999 kolem 15,00 hodin v J., část B., řídil osobní motorové vozidlo značky KIA Sportage, přičemž při následné kontrole bylo dechovou zkouškou a odběrem krve s následným rozborem metodou plynové chromatografie zjištěno v jeho krvi 1,34 g/kg alkoholu, a to přesto, že dne 19. ledna 1998 byl pravomocným rozhodnutím Okresního ředitelství Policie České republiky, Dopravního inspektorátu v Jeseníku, č. j. ORJE-825/DI-97, postižen pro přestupky dle §22 odst. 1 písm. d) a §30 odst. 1 písm. g) a ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, mimo jiné za jízdu pod vlivem alkoholu a nepodrobení se dalším vyšetřením k upřesnění hladiny alkoholu v krvi. Za uvedený trestný čin byl obviněnému podle §201 tr. zák., za použití §53 odst. 1, 2 písm. a) a odst. 3 tr. zák., uložen peněžitý trest ve výši 15 000,- Kč. Pro případ, že by obviněný ve stanovené lhůtě peněžitý trest nevykonal, mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jeden měsíc. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dva a půl roku.
V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud reagoval zejména na obhajobu obviněného, dle které jeho jednání není trestné, když věc byla projednána jako přestupek, a dále v případě přestupku z roku 1997 mu nebylo prokázáno, že by byl pod vlivem alkoholu. Soud v této souvislosti předně poukázal na zrušení sankcí uložených ve správním řízení v případě pravomocného odsouzení soudem, a dále na základě provedeného dokazování výslechem svědka P. M. a spisem Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Policie ČR, č. j. ORJE-825/DI-97, dospěl ke zjištění, že obviněný při kontrole hlídkou Policie ČR dne 12. prosince 1997 jevil známky požití alkoholu, byl malátný, motal se a požití alkoholu bylo patrné i z dechu, přičemž před zastavením nereagoval na výzvu policisty, který musel uskočit, neboť byl obviněným ohrožen.
Proti rozsudku nalézacího soudu obviněný včas podal odvolání, ve kterém namítá neprokázání viny v přestupkovém řízení, jež vyústilo v rozhodnutí Okresního ředitelství Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Jeseníku ze dne 19. ledna 1998, č. j. ORJE-825/DI-97. Uvádí, že závěry soudu, opírající se o výpověď svědka P. M., jsou v rozporu se skutečností, poukazuje na neprovedení důkazu jeho výpovědí u ústního jednání, přičemž důkazní návrhy na výslech svědků, jež by mohli potvrdit, že před jízdou autem dne 22. prosince 1997 nepožil alkohol, soudem nebyly připuštěny. Za nepřípadnou z pohledu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. se v odvolání považuje i argumentace státního zastupitelství, dle něhož nelze mít o postihu v přestupkovém řízení žádné pochybnosti, když předmětné rozhodnutí nabylo právní moci, aniž by se obviněný proti němu odvolal. Konečně obviněný v odvolání poukazuje na skutečnost, že za předmětný skutek mu již byla uložena sankce ve správním řízení.
Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 15. března 2000, sp. zn. 6 To 106/2000, odvolání obviněného shledal důvodným. Vytkl Okresnímu soudu v Jeseníku, že z uvedeného rozhodnutí Okresního ředitelství Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Jeseníku ze dne 19. ledna 1998 není patrno, že se svého jednání dne 22. prosince 1997 obviněný dopustil při jízdě autem pod vlivem alkoholu. Z rozhodnutí pouze nepochybně plyne, že se nepodrobil vyšetření k upřesnění hladiny alkoholu v krvi, a to orientační dechové zkoušce, jakož i lékařskému vyšetření, přičemž požitý alkohol byl údajně cítit z jeho úst. Krajský soud dále poukázal i na právní kvalifikaci skutku, spočívající v porušení ustanovení §5 odst. 1 písm. e) vyhl. č. 99/1989 Sb., jež spočívá v odmítnutí podrobit se na výzvu policisty vyšetření ke zjištění, zda řidič není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Za těchto okolností, dle jeho přesvědčení, není pak již rozhodné, že ve správním rozhodnutí je uveden odkaz i na ustanovení §30 odst. 1 písm. g) a ch) zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi. Odvolací soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný byl uvedeným rozhodnutím Okresního ředitelství Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Jeseníku ze dne 19. ledna 1998 prokazatelně postižen toliko pro to, že se nepodrobil na výzvu policisty vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, a nikoli pro jízdu pod vlivem alkoholu, pročež nelze v souladu se zákonnými požadavky v předmětné právní kvalifikaci dovodit, že byl za obdobný čin, spáchaný pod vlivem návykové látky, v posledních dvou letech postižen. Dále krajský soud poukázal na zjištění, že vzhledem k rozhodnutí Okresního ředitelství Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Jeseníku byl obviněný pro jednání, jež je předmětem obžaloby, postižen dne 23. dubna 1999 v přestupkovém řízení, a tudíž za daného stavu nebylo možno pro uvedené jednání uznat obviněného vinným předmětným trestným činem a jelikož v jeho jednání a ve spáchaném skutku nebylo možno dovodit trestný čin, byl obviněný zproštěn obžaloby.
Ministr spravedlnosti podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2000, č. j. 6 To 106/2000-71, stížnost pro porušení zákona. V uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel spatřuje porušení zákona v ustanoveních §258 odst. 1 písm. d), §259 odst. 3 a §226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení §201 písm. b) tr. zák., a to ve prospěch obviněného J. V.
Ministr spravedlnosti upozornil zejména na skutečnost, že v dané trestní věci dospěl nalézací soud k výroku o vině obviněného, přičemž podrobně rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Dle názoru stěžovatele Okresní soud v Jeseníku při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tj. důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinil logicky odůvodněná skutková zjištění. Obsah rozhodnutí Okresního ředitelství Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Jeseníku ze dne 19. ledna 1998, č. j. ORJE-825/DI-97, je pak ve stížnosti pro porušení zákona interpretován ve smyslu postihu pro přestupky dle §22 odst. 1 písm. d) a §30 odst. 1 písm. g) a ch) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a to za jízdu pod vlivem alkoholu v krvi. Ve stížnosti se upozorňuje na skutečnosti, že obviněný při ústním projednávání předmětného přestupku uznal, že si je přestupku vědom a že jej lituje. Za této důkazní situace, konstatuje stěžovatel, nalézací soud v odůvodnění odsuzujícího rozsudku dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonem požadované znaky skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák.
Jestliže s tímto závěrem odvolací soud z již uvedených důvodů nesouhlasil a sám meritorně rozhodl, dle názoru ministra spravedlnosti tímto nepřípustně zasáhl do zásady volného hodnocení důkazů soudem I. stupně, jak je zakotvena v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., když závěry odvolacího soudu stěžovatel považuje za stojící v rozporu s obsahem a charakterem provedených důkazů. Poukazuje přitom zejména na výpověď svědka P. M., jenž jednoznačně uvedl, že při silniční kontrole dne 22. prosince 1997 bylo z obviněného cítit silný zápach po alkoholu a i vizuálně bylo poznat, že je podnapilý, jelikož byl malátný a motal se. Dále poukazuje na tu okolnost, že sám obviněný při ústním projednání přestupku uvedl, že si je svého přestupku vědom a velmi ho lituje. Krajský soud, dle přesvědčení stěžovatele, pochybil dále i tím, že za další důvod zproštění obviněného z obžaloby považoval jeho uznání vinným přestupkem podle §22 odst. 1 písm. d) a §30 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích, rozhodnutím Okresního ředitelství Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Jeseníku ze dne 23. dubna 1999, č. j. ORJE-259/DI-99, když dospěl k závěru, že z tohoto důvodu jej není možno uznat vinným pro týž skutek i trestným činem. Ministr spravedlnosti v této souvislosti zastává názor, dle něhož na případ obviněného nedopadá ustanovení §11 odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého není přípustné nové trestní stíhání toho, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím jiného orgánu, ke stíhání trestného činu oprávněného, když takový orgán v případě obviněného nerozhodoval.
Vycházeje ze závěru, dle něhož krajský soud pochybil, pokud obviněného z obžaloby zprostil a odvolání podané obviněným do rozsudku nalézacího soudu nezamítl, ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí soudu odvolacího zrušil, a aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. a sám zamítl odvolání J. V. proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 6. ledna 2000, sp. zn. 2 T 208/99.
Nejvyšší soud České republiky na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a zjistil, že zákon porušen byl ve prospěch obviněného, a to zčásti v těch směrech a z těch důvodů, jak uvádí stížnost pro porušení zákona, zčásti však z důvodů jiných. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud na základě následujících skutečností :
Z pohledu uvedeného právního rozboru nelze než přisvědčit stěžovateli, že odvolací soud nedostál kriteriím, jež na soudní rozhodnutí kladou ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., v důsledku čehož, v jeho postupu došlo k porušení §258 odst. 1 písm. d), §259 odst. 3 tr. ř. a §226 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného J. V.
Trestného činu podle §201 písm. b) tr. zák. se dopouští ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, ačkoliv byl za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postižen.
Interpretace uvedeného zákonného ustanovení ustálenou soudní praxí, s jejímiž důvody se Nejvyšší soud ztotožňuje pro naplnění znaku „byl za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postižen\", považuje po formální i materiální stránce za postačující, jestliže uvedený, dříve spáchaný čin byl přestupkem a postih spočíval v uložení blokové pokuty. Vychází přitom ze srovnání dikce ustanovení §201 písm. a) a §201 písm. b) tr. zák., z něhož lze dovodit, že zákon v ustanovení §201 tr. zák. požaduje předchozí spáchání deliktu posouzeného jako trestný čin (a to přímo trestný čin podle §201 tr. zák.) jen u znaku uvedeného v §201 písm. a) tr. zák.
V obou případech, tj. jak u §201 písm. a) tr. zák., tak i u §201 písm. b) tr. zák., se jedná o úpravu speciální recidivy, jež je zákonným znakem skutkové podstaty.
Pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle §201 písm. b) tr. zák., je pak zjištění o postihu obviněného v přestupkovém řízení za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech zjištěním o předběžné otázce.
Existuje-li o předběžné otázce rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení dle §9 odst. 1 tr. ř. takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
V případě trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky, přitom zjištění přítomnosti speciální recidivy není součástí posuzování viny obviněného. Tato je dána pouze posouzením skutku tvořícího samostatný skutkový děj, jehož znaky jsou uvedeny v úvodní, všem speciálním skutkovým podstatám obsaženým v §201 tr. zák. společné, části §201 tr. zák.
Z uvedeného důvodu soudy obou stupňů, tj. jak soud nalézací, tak i soud odvolací pochybily, pakliže v předmětné věci posuzovaly skutkovou a právní opodstatněnost pravomocného rozhodnutí Okresního ředitelství Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Jeseníku ze dne 19. ledna 1998, č. j. ORJE-825/DI-97. Jejich úkolem při posuzování naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle §201 písm. b) tr. zák. ve vztahu k danému správnímu rozhodnutí, vydanému dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, bylo zkoumat pouze naplnění znaku obdobnosti činu spáchaného pod vlivem návykové látky a dále, zda-li k danému postihu došlo ve lhůtě dvou let před spácháním skutku, pro který byla na obviněného podána obžaloba pro spáchání trestného činu dle §201 písm. b) tr. zák. Že k postihu za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech před spácháním deliktu došlo, plyne jednoznačně, jak ze skutkové věty rozhodnutí dopravního inspektorátu ze dne 19. ledna 1998, tak z použití právní kvalifikace tohoto jednání podle §30 odst. 1 písm. g), ch) zák. č. 200/1990 Sb.
Z uvedených důvodů byl Nejvyšší soud nucen vyslovit, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2000, sp. zn. 6 To 106/2000, byl porušen zákon v ustanovení §258 odst. 1 písm. d), §259 odst. 3 a §226 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněného J. V., pročež rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2000, sp. zn. 6 To 106/2000, zrušil. Zrušil rovněž všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud dále podle §270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, když vyhovění návrhu ministra spravedlnosti, aby Nejvyšší soud dle §271 odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl sám, brání překážka obsažena v ustanovení §271 odst. 1 písm. a) tr. ř., dle níž Nejvyšší soud nemůže sám uznat obviněného vinným skutkem, pro který byl napadeným rozsudkem obžaloby zproštěn.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 21. září 2000
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman