ECLI:CZ:NS:2000:7.TZ.272.2000.1
sp. zn. 7 Tz 272/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného M. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 4 T 342/2000, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř., za splnění podmínek §272 tr. ř., rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 4 T 342/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. ve prospěch obviněného.
Tento trestní příkaz se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 4 T 342/2000, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., kterého se podle zjištění okresního soudu dopustil tak, že v A. (nesprávně v trestním příkaze uvedeno v A.) v J. h., okres J. n. n. N. ve společné místnosti ubytovny S. dne 28. 8. 1999 po 22.00 hodině pod vlivem alkoholu a po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl Z. P., tak, že jej bil pěstmi do obličeje, povalil ho na zem a způsobil mu tím dvojitou zlomeninu dolní čelisti s posunutím úlomků, což si vyžádalo hospitalizaci Z. P. v době od 29. 8. 1999 do 2. 9. 1999 a následně potom další léčení s pracovní neschopností poškozeného, která trvala do 18. 11. 1999.
Za tento trestný čin byl obviněnému podle §221 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Výkon trestu odnětí svobody byl obviněnému podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Posledním výrokem trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 4 T 342/2000, byla poškozené VZP ČR - Okresní pojišťovně v J. n. N. podle §228 odst. 1 tr. ř. přiznána náhrada škody ve výši 3.061,- Kč.
Dne 22. 9. 2000 nabyl tento trestní příkaz právní moci.
Dne 20. 11. 2000, tedy v zákonné šestiměsíční lhůtě od právní moci napadeného rozhodnutí (§272 tr. ř.), podal ministr spravedlnosti České republiky proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 4 T 342/2000, stížnost pro porušení zákona.
Ve svém mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že v předmětné trestní věci byly splněny podmínky pro rozhodnutí formou trestního příkazu, neboť věc byla v přípravném řízení náležitě objasněna. Vyjádřil dále také názor, že k pochybení nedošlo ani při právním posouzení jednání obviněného, které bylo správně kvalifikováno okresním soudem jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., neboť obviněný způsobil Z. P. těžkou újmu na zdraví. K pochybení podle názoru ministra však došlo při ukládání trestu, kdy okresní soud nepostupoval důsledně podle §221 odst. 2 tr. zák., když v rozporu s tímto ustanovením uložil obviněnému trest odnětí svobody pod stanovenou dolní hranicí trestní sazby.
V petitu stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 4 T 342/2000, byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §221 odst. 2 tr. zák., aby tento trestní příkaz podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo a poté shledal, že zákon byl porušen.
Pokud jde o výrok o vině, jímž byl obviněný M. K. napadeným trestním příkazem uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., tak Nejvyšší soud v něm nezjistil žádné pochybení. Okresní soud v Jablonci nad Nisou mohl při splnění podmínek uvedených v §314e odst. 1 tr. ř. přistoupit k vydání předmětného trestního příkazu, neboť na základě důkazů opatřených v přípravném řízení měl dostatek podkladů pro závěr, že je spolehlivě prokázán skutkový stav věci. Výrok o vině nebyl ani předmětem výhrad ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, jak je uvedeno již výše.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti, vysloveným ve stížnosti pro porušení zákona, že k pochybení došlo ve výroku o trestu.
Ustanovení §221 odst. 2 písm. c) tr. zák. uvádí, že odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem (úmyslným ublížením na zdraví) těžkou újmu na zdraví.
Podle §23 odst. 1 tr. zák. je účelem trestu chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.
Podle §31 odst. 1 tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost (§3 odst. 4), k možnosti nápravy a poměrům pachatele.
Z výše uvedeného je zřejmé, že okresní soud uložil obviněnému trest odnětí svobody v rozporu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními.
V ustanovení §27 tr. zák. je vymezena zásada, že trest je možno ukládat jen na základě zákona, kdy lze uložit pouze tresty uvedené v ustanovení §27 tr. zák. za podmínek a v mezích uvedených v dalších ustanoveních trestního zákona. Nelze tedy opomenout požadavek vyplývající ze zákonnosti trestu (srov. např. čl. 39 Listiny základních práv svobod). Na základě již výše uvedených skutečností je tedy zřejmé, že okresní soud nerespektoval tato ustanovení tr. zákona, když obviněnému ukládal trest odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby, vymezené v §221 odst. 2 tr. zák. V souvislosti se zákonnou sankcí za shora uvedený trestný čin je možno pouze na doplnění uvést, že zákonem určené meze trestní sazby u trestu odnětí svobody lze směrem dolů překročit jen při splnění zvláště stanovených podmínek (např. §32 odst. 2, §40 tr. zák.).
Pokud tedy okresní soud v napadeném trestním příkaze uložil obviněnému M. K. trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců (pod dolní hranicí trestní sazby), pak porušil zákon ve prospěch tohoto obviněného v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona byla podána jen proti výroku o trestu, musel se Nejvyšší soud zabývat také tím, zda jsou splněny zvláštní podmínky pro řízení o stížnosti pro porušení zákona uvedené v §266 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze stížnost pro porušení zákona proti výroku o trestu podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Nejvyšší soud je toho názoru, že porušení zákona dosahuje intenzity předpokládané ustanovením §266 odst. 2 tr. ř., jestliže byl obviněnému uložen trest v takové výši, která nedosahuje nejnižší výměry stanovené zákonem pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 2 tr. zák. V daném případě je třeba zdůraznit, že předně jde o zřejmý nepoměr k tzv. "typovému" stupni společenské nebezpečnosti, vyjádřenému v trestní sazbě, kdy obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu uvedenou pro trestný čin, kterým byl uznán vinným.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil ve shora uvedených ustanoveních porušení zákona trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 4 T 342/2000, přičemž k porušení zákona došlo ve prospěch obviněného M. K. Ve shodě s ustanovením §269 odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud napadený trestní příkaz, a to v celém rozsahu. Přestože zjištěné porušení zákona se týká pouze výroku o trestu, z povahy trestního příkazu vyplývá, že jednotlivé výroky trestního příkazu, který má povahu odsuzujícího rozsudku, tvoří jednotný celek (plyne z §314g odst. 2 tr. ř.). Vzhledem k této specifické povaze trestního příkazu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je nutno napadený trestní příkaz zrušit v celém rozsahu, byť správným a zákonným byl shledán výrok o vině a nesprávným pouze výrok o trestu, neboť nelze připustit, aby trestní příkaz v otázce viny existoval ve formě částečně pravomocného odsuzujícího rozsudku a ohledně jeho výroku o trestu (myšleno trestního příkazu) se vedlo po rozhodnutí Nejvyšším soudem nové řízení, neboť tento postup by odporoval znění §314g odst. 2 tr. ř., ze kterého mj. vyplývá, že včas podaným odporem se trestní příkaz ruší ze zákona a samosoudce postupuje, jako by trestní příkaz vydán nebyl. Nejvyšší soud současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, že je třeba ve věci učinit nové rozhodnutí, přikázal Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, aby věc obviněného M. K. v rozsahu vysloveného porušení zákona znovu projednal a rozhodl, přičemž Nejvyšší soud odkazuje dále také na ustanovení §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 7 tr. ř.).
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
V Brně dne 14. prosince 2000