ECLI:CZ:NS:2000:7.TZ.288.2000.1
sp. zn. 7 Tz 288/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. P., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 2 T 236/99, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 2 T 236/99,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. P.
Tento trestní příkaz se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Prostějově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 2 T 236/99, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se podle zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že přestože mu byl rozhodnutím dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Policie České republiky v Prostějově ze dne 21. 7. 1999, č. j. OPPV 423/DS-PŘ-99, který nabyl právní moci dne 6. 8. 1999 vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18-ti měsíců, dne 8. 10. 1999 okolo 16. 25 hodin řídil po požití alkoholických nápojů na silnici ve směru P. - M. osobní motorové vozidlo zn. Fiat Punto, přičemž byl přistižen hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR Plumlov.
Za tento trestný čin byl obviněnému podle §171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen, a to na zkušební dobu dvou roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložil dále okresní soud obviněnému také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků. Současně soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. 2 T 195/99, kterým byl obviněnému podle §171 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků. Současně byla okresním soudem zrušena i všechna další rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 1. 12. 1999.
Dne 6. 12. 2000 byla Nejvyššímu soudu doručena ministrem spravedlnosti České republiky podaná stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného. Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že v předmětné trestní věci došlo k porušení zákona ve výroku o trestu, neboť Okresní soud v Prostějově uložil trest odnětí svobody v rozporu s ustanovením §171 odst. 1 tr. zák. Podle uvedeného ustanovení bylo možno uložit obviněnému trest odnětí svobody v trvání až šesti měsíců nebo trest peněžitý. Vzhledem k tomu, že obviněnému však byl okresním soudem uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, došlo podle názoru ministra spravedlnosti k porušení zákona, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody nad horní hranicí trestní sazby.
V petitu stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 2 T 236/99, byl v neprospěch obviněného M. P. porušen zákon v ustanovení §171 odst. 1 tr. zák., aby tento trestní příkaz v části, ve které byl porušen zákon - ve výroku o trestu podle §269 odst. 2 tr. ř. - zrušil, a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Obviněný M. P. byl trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. 2 T 195/99, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, když výkon tohoto trestu byl obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků, dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří roků. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 12. 10. 1999 a právní moci nabyl dne 21. 10. 1999.
Pokud jde o výrok o vině z trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 2 T 236/99, jímž byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., tak Nejvyšší soud v něm nezjistil žádné pochybení. Okresní soud v Prostějově mohl při splnění podmínek uvedených v §314e odst. 1 tr. ř. přistoupit k vydání předmětného trestního příkazu, neboť na základě důkazů opatřených v přípravním řízení měl dostatek podkladů pro závěr, že je spolehlivě prokázán skutkový stav věci. Výrok o vině nebyl ani předmětem výhrad ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona. Okresní soud učinil správný závěr, že v posuzované věci je třeba obviněnému ukládat trest souhrnný, tj. za splnění podmínek §35 odst. 2 tr. zák., neboť předmětného jednání se obviněný dopustil dříve (8. 10. 1999), než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. V této souvislosti je třeba uvést, že u trestního příkazu s ohledem na znění §314e odst. 5 tr. ř. nastávají účinky spojené s vyhlášením rozsudku doručením trestního příkazu obviněnému (tj. 12. 10. 1999 - trestní příkaz Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. 2 T 195/99).
Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Prostějově se v napadeném trestním příkazu dopustil pochybení ve výroku o trestu.
Podle §171 odst. 1 tr. zák. lze za tento trestný čin uložil trest odnětí svobody až na šest měsíců nebo peněžitý trest.
Podle §23 odst. 1 tr. zák. je účelem trestu chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím výchovně působit i na ostatní členy společnosti.
Podle §31 odst. 1 tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti činu pro společnost (§3 odst. 4), k možnosti nápravy a poměrům pachatele.
V dané věci je zcela zřejmé, že došlo k uložení trestu odnětí svobody ve výši přesahující horní hranici trestní sazby uvedeného trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Pokud tedy okresní soud v napadeném trestním příkazu uložil obviněnému M. P. trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, tj. nad horní hranicí trestní sazby uvedeného trestného činu, pak porušil v neprospěch obviněného zákon v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona byla podána pouze proti výroku o trestu, musel se Nejvyšší soud zabývat také tím, zda jsou splněny podmínky pro řízení o stížnosti pro porušení zákona uvedené v §266 odst. 2 tr. ř. Podle shora uvedeného ustanovení lze stížnost pro porušení zákona proti výroku o trestu podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Nejvyšší soud je toho názoru, že porušení zákona dosahuje intenzity předpokládané ustanovením §266 odst. 2 tr. ř., když obviněnému byl uložen trest v takové výši, která přesahuje nejvyšší výměru stanovenou zákonem pro tento trestný čin. Uložený trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento stav je neslučitelný se zásadou zákonnosti trestu, neboť obviněný má vykonat trest odnětí svobody ve výměře, která přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby stanovené pro uložený druh trestu.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 2 T 236/99, v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. P. Ve shodě s ustanovením §269 odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud napadený trestní příkaz, a to v celém rozsahu. Přestože zjištěné porušení zákona se týká pouze výroku o trestu, z povahy trestního příkazu vyplývá, že jednotlivé výroky trestního příkazu, který má povahu odsuzujícího rozsudku, tvoří jednotný celek (plyne z §314g odst. 2 tr. ř.). Vzhledem k této specifické povaze trestního příkazu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je nutno napadený trestní příkaz zrušit v celém rozsahu, byť správným a zákonným byl shledán výrok o vině a nesprávným pouze výrok o trestu, neboť nelze připustit, aby trestní příkaz v otázce viny existoval ve formě částečně pravomocného odsuzujícího rozsudku a ohledně jeho výroku o trestu (trestního příkazu) se vedlo po rozhodnutí Nejvyšším soudem nové řízení, neboť tento postup by odporoval znění §314g odst. 2 tr. ř., ze kterého mj. vyplývá, že včas podaným odporem se trestní příkaz ruší ze zákona a samosoudce postupuje, jako by trestní příkaz vydán nebyl. Nejvyšší soud současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, že je ve věci třeba učinit nové rozhodnutí, přikázal Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc obviněného M. P. v rozsahu vysloveného porušení zákona znovu projednal a rozhodl, přičemž Nejvyšší soud dále odkazuje na ustanovení §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 7 tr. ř.)
V Brně dne 14. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann