ECLI:CZ:NS:2000:8.TZ.62.2000.2
sp. zn. 8 Tz 62/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. 12. 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Karla Hasche stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch 1) obviněného J. O. a 2) obviněné M. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. 3 To 2/98, a podle §268 odst. 2, §270 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 3 To 2/98, ze dne 27. 5. 1998, b y l v neprospěch obviněné M. B. p o r u š e n z á k o n v ustanovení §256 tr. ř. a v neprospěch obviněného J. O. v ustanovení §258 odst. 2 tr. ř.
Citovaný rozsudek se doplňuje takto:
Odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 1997, sp. zn. 10 T 5/97, ohledně obviněné M. B. se podle §256 tr. ř. z a m í t á .
Podle §258 odst. 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 1997, sp. zn. 10 T 5/97, zrušuje ve výroku, jímž byl obviněný J. O. podle §228 odst. 1 tr. ř. uznán povinnosti společně a nerozdílně zaplatit poškozené J. B. náhradu škody ve výši 1 264 Kč.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 1997, sp. zn. 10 T 5/97, byli M. B., J. O. a J. Š. uznáni vinnými tím, že se společně dne 7. 6. 1996 domluvili, že dne 10. 6. 1996 vykradou byt S. K. na ul. A. č. 10 v B., neboť podle tvrzení obviněné M. B. měl S. K. v tomto bytě vkladní knížky, zlato, televizi, hifi věž a video. Dne 10. 6. 1996 vzala M. B. oba spoluobviněné na návštěvu ke S. K. do jeho bytu tento úmysl uskutečnit. S. K., který M. B. znal a jednou se setkal i s J. Š., pozval všechny tři do bytu a pohostil je. M. B. posléze z bytu odešla na pokyn J. O. a J. Š. a měla přivolat taxi. Na vytipovaných místech J. O. nenašel ani zlato, ani vkladní knížky. Různými posunky a pohledy se J. O. a J. Š. mezi sebou domlouvali, kdo S. K. uhodí sklenicí na pivo. Nakonec vzal pivní sklenici do ruky J. Š. a dvakrát uhodil S. K. do hlavy, začal ho rdousit, poté ho bodl kuchyňským nožem do zad a druhým kuchyňským nožem do pravé strany hrudníku a zasáhl tak levou plíci a srdce, což vedlo ke smrti S. K. Následně z bytu ukradli a za pomoci M. B. naložili do taxi a prodali v zastavárně v Brně věci v celkové hodnotě 13 858 Kč.
Toto jednání kvalifikoval soud I. stupně u M. B. jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. U J. O. jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a u J. Š. jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., kterého se dopustil jako spolupachatel trestného činu podle §9 odst. 2 tr. zák.
J. O. byl dále uznán vinen tím, že dne 6. 5. 1996 kolem 13.00 hod. v B., v domě č. 5, na H. n., v osmém patře, zaklepal na dveře bytu, a když mu otevřela M. O., zatlačil ji do bytu, vnikl za ní, udeřil ji několika ranami tak, že upadla do bezvědomí, provázkem ji škrtil, poté ji odtáhl do pokoje, svázal ji ruce dozadu, položil ji na záda na válendu a obnažil ji na dolní polovině těla. Poté prohledal byt, vypáčil dvířka skříňky a z bytu odcizil různé věci. Poničením dveří a nábytku způsobil další škodu vše v celkové výši 13 277 Kč; v důsledku jeho jednání utrpěla M. O. různá poranění, oděrky, pohmožděniny, které ji omezovaly v obvyklém způsobu života na 10 - 14 dnů.
Toto jednání bylo právně kvalifikováno jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. v souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Dále byl obžalovaný J. O. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Těchto trestných činů se dopustil tím, že ve třech případech v nočních hodinách vnikl do objektů různých firem a zde odcizoval různé věci a posléze byl uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák, protože v květu 1996, bez povolení zakoupil od nezjištěné osoby pistoli DESER EAGLE 044 Magnum.
Za toto jednání byl M. B. uložen podle §247 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem.
J. O. byl podle §234 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
J. Š. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 roků, pro jehož výkon byl rovněž zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Soud dále rozhodl o povinnosti obviněných nahradit způsobenou škodu, a to tak že:
Podle §228 odst. 1 tr. ř. jsou obžalovaní J. O. a J. Š. povinni společně a nerozdílně zaplatit pozůstalé J. B., škodu ve výši 1 264 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozená J. B. se zbytkem svého nároku ve výši 3 000 Kč odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
J. O. sám je povinen zaplatit:
- VZP ČR, zastoupené ředitelem OP B.-m., D. n. č. 3, škodu ve výši 5 995 Kč,
- M. K., škodu ve výši 15 185 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. se M. K. se zbytkem svého nároku odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních,
- ČS-ŽP, a. s., B., R. 6/8, škodu ve výši 42 260 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. se ČS-ŽP, a. s., , B., R. 6/8, odkazuje se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních,
- Z. K., škodu ve výši 16 260 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. se Z. K. odkazuje se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
J. Š. sám je povinen zaplatit:
- L. Š., škodu ve výši 176 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. se L. Š.r odkazuje se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění J. O. a J. Š., a dále státní zástupce, jehož odvolání směřovalo proti výroku o vině obviněných M. B. a J. O. a proti výroku o trestu obviněného J. Š.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. 3 To 2/98, rozhodl tak, že:
Podle §258 odst. 1 písm. b), písm. c), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce zrušuje ohledně obžalovaného J. O. ve výroku o vině trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, odst. 3 tr. zák. (bod 1 rozsudku) a podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (bod 2 rozsudku), ve výrocích o trestu a o náhradě škody ve vztahu k VZP ČR, zastoupené ředitelem OP B.-m., D. n. č. 3.
Podle §259 odst. 1 tr. ř. se v tomto rozsahu věc vrací Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušuje ve výroku o trestu u obžalovaného J. Š.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaný J. Š. se podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí svobody na 14 roků.
Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. se k výkonu uloženého trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §256 tr. ř. se odvolání obžalovaných J. O. a J. Š. zamítají.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu podal podle §266 odst. 1, 3 tr. ř. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných M. B. a J. O.
Uvádí v ní, že z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že se odvolací soud zabýval i odvoláním státního zástupce, podaným v neprospěch obviněné M. B. a že toto odvolání neshledal důvodným. Výrok o zamítnutí odvolání státního zástupce ohledně obviněné M. B. však napadený rozsudek postrádá.
Odvolací soud současně se zrušením výroku o vině obviněného J. O. trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. a loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. zrušil sice i celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody, vztahující se ke skutku pod bodem 2 rozsudku (§234 odst. 1 a §238 odst. 1, 2 tr. zák.), ale nezrušil výrok o náhradě škody ohledně J. O., vztahující se ke skutku pod bodem 1 rozsudku, což ve svém důsledku vedlo k absenci takového výroku v následném rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 1998, sp. zn. 10 T 5/97.
Citovaným rozsudkem porušil podle názoru ministra spravedlnosti zákon v neprospěch obviněné M. B. v §256 tr. ř. a v neprospěch obviněného J. O. v §258 odst. 2 tr. ř.
Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 1998, sp. zn. 3 To 2/98, byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. v neprospěch obviněné M. B. a v ustanovení §258 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. O. Dále aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 2 tr. ř., tj. aby vrchnímu soudu přikázal, aby o chybějících výrocích rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, respektujíc omezení plynoucí z ustanovení §267 odst. 2 tr. ř. Dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná a že zákon byl porušen v tom směru, a z těch důvodů, které rozhodnutí stížnost pro porušení zákona vytýká.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud se zabýval i odvoláním státního zástupce podaným v neprospěch obviněné M. B. a že toto odvolání neshledal důvodným. Z ustanovení 254 odst. 2 tr. ř. plyne, že je povinností odvolacího soudu přezkoumávat pouze tu část rozsudku a předcházejícího řízení, týkající se osoby, ohledně níž bylo odvolání podáno. Z toho logicky plyne, že odvolání podané ohledně kteréhokoliv z obviněných je relativně samostatné bez ohlednu na skutečnost, že bylo písemně vyhotoveno jediným podáním a že bylo takto podáno ohledně všech obviněných ve věci.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud podané odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Státní zástupce podal jedním podáním odvolání vůči všem třem obviněným, přičemž vrchní soud výrokem rozhodl pouze o odvoláních, které směřovaly proti rozsudku nalézacího soudu ohledně obviněných J. O. a J. Š. Za této situace je zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci svým rozhodnutím porušil zákon v ustanovení §256 tr. ř. v neprospěch obviněné M. B., pokud se o nedůvodnosti odvolání státního zástupce zmínil pouze v odůvodnění napadeného rozsudku, ale jeho závěr o nedůvodnosti tohoto odvolání nenašel své vyjádření ve výroku napadeného rozsudku.
Podle §258 odst. 2 tr. ř. jestli je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud napadený rozsudek jen v této části. Zruší-li však, byť je z části, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je nepochybné, že výrok o náhradě škody má vždy svůj podklad ve výroku o vině skutkem, jímž měla být škoda způsobena. Tímto ustanovením se vrchní soud dostatečně důsledně neřídil, pokud současně se zrušením výroku o vině skutkem uvedeným pod bodem 1 rozsudku krajského soudu (trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák.), nezrušil i výrok o náhradě škody, který se váže k tomuto skutku, ohledně obviněného J. O. Tím nepochybně porušil zákon v ustanovení §258 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. O.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud především vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněné M. B. v ustanovení §256 tr. ř. a v neprospěch obviněného J. O. v ustanovení §258 odst. 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky pro postup podle §271 odst. 1 tr. ř., tedy podmínky umožňující, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl sám, Nejvyšší soud postupem podle §270 odst. 2 tr. ř. per analogiam napadený rozsudek doplnil o chybějící výroky tak, že odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 1997, sp. zn. 10 T 5/97, ohledně obviněné M. B. podle §256 tr. ř. zamítl. Dále postupem podle §258 odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 1997, sp. zn. 10 T 5/97, zrušil ve výroku, jímž byl obviněný J. O. podle §228 odst. 2 tr. ř. uznán povinnosti společně a nerozdílně zaplatit poškozené J. B. náhradu škody ve výši 1 264 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 15. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman