ECLI:CZ:NS:2000:9.TZ.170.2000.1
sp. zn. 9 Tz 170/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. září 2000 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného V. A., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2000, sp. zn. 11 To 179/99, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 1 T 39/99, byl obviněný V. A. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 23. 5. 1999 kolem 14.00 hodin v obci M., okr. S., v ubytovacím pokoji rekreačního střediska M. kuchyňským nožem o celkové délce 28,5 cm, délce čepele 16 cm a šířce čepele 2,5 cm, fyzicky napadl I. R., tak, že jej tímto nožem bodl do hrudníku a způsobil mu zranění spočívající v bodné ráně hrudníku, pronikající do dutiny hrudní a břišní, jež si vyžádalo specializovanou chirurgickou pomoc, následné léčení a pracovní neschopnost nejméně 3 měsíce. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále trest vyhoštění z území ČR na dobu 5 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Okresní nemocnici ve Strakonicích náhradu škody ve výši 80.877,- Kč. Poškozený I. R. byl dle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek napadl odvoláním státní zástupce i obviněný V. A. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2000, sp. zn. 11 To 179/99, byla obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v §272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného V. A. a. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal mimo jiné na to, že dokazování provedené nalézacím soudem lze sice považovat za správné, ne však za zcela úplné. Pochybení je třeba spatřovat zejména v nedostatečné názornosti znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, který je poměrně kusý a neodpovídá závažnosti trestného činu, k jehož objasnění byl vyžádán, a dále v absenci výslechu lékaře Okresní nemocnice ve Strakonicích, který poškozeného R. operoval a mohl se tak bezprostředně vyjádřit ke směru rány a její hloubce. Z obsahu citovaného znaleckého posudku nelze zjistit celkovou délku bodného kanálu, vzdálenost bodné rány od srdce ani přesný směr bodnutí ve vztahu k jednotlivým orgánům nacházejícím se v dutině hrudní (pro názornost se u těchto znaleckých posudků běžně používá zakreslení ran do předtištěného obrysu lidského těla) a není v něm ani výslovně uvedeno, zda bodná rána procházela toliko měkkými částmi těla, či zda nůž narazil na překážku, která by směr rány změnila. Z obsahu posudku sice vyplývá, že utrpěná zranění by při absenci odborné lékařské péče vedla ke smrti poškozeného, není však z něho patrno, do jaké doby by bylo třeba tuto lékařskou péči poškozenému pro odvrácení hrozícího smrtelného následku zajistit ani zda bez lékařské péče by smrt poškozeného byla neodvratná, či zda by i tak měl naději přežít.
Nalézací soud podle názoru ministra spravedlnosti, aniž by znal odpověď na shora nastíněné otázky, shledal dokazování úplným a provedené důkazy poté hodnotil způsobem odporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by obviněný záměrně vedl cílený útok proti té části těla, kde jsou uloženy životně důležité orgány (ačkoliv rána zasáhl mj. plíce a játra), neakcentoval dostatečně charakter útočné zbraně (zejména délku ostří) ani závěr soudního znalce, že k bodnutí došlo velkou silou. Naopak přecenil skutečnost, že obviněný útok nepřipravoval, nekomentoval a nebyl agresivní povahy. Z toho uzavřel, že nebylo prokázáno srozumění obviněného se způsobením smrti poškozeného, bylo však prokázáno jeho srozumění se způsobením vážné poruchy zdraví. Takový závěr by však bylo možno učinit až poté, co by byl vyčerpávajícím způsobem doplněn znalecký posudek z odvětví soudního lékařství a vyslechnut lékař, který poškozeného operoval. Teprve poté by bylo možno provedené důkazy opětovně v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. hodnotit.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze a v řízení mu předcházejícím byl ve výše uvedeném směru porušen zákon, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil stejně jako rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 1 T 39/99, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona ve lhůtě uvedené v §272 tr. ř. v souladu s ustanovením §274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl.
Předně Nejvyšší soud přezkoumal správnost postupu řízení předcházejícího napadenému usnesení a nezjistil žádné takové pochybení, které by mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí soudů obou stupňů. Také právo obviněného na obhajobu bylo plně zachováno.
Soud prvního stupně provedl při obou hlavních líčeních rozsáhlé dokazování a v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Objasňoval se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněnému i okolnosti, které svědčí v jeho prospěch, a prováděl v obou směrech důkazy nevyčkávaje návrhu stran, přezkoumával a všemi dosažitelnými prostředky ověřoval všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. provedené důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud považuje za nedůvodné námitky uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství je třeba doplnit o zjištění (případně i výslechem lékaře, který poškozeného operoval) celkové délky bodného kanálu, přesného směru bodnutí ve vztahu k jednotlivým orgánům a k případnému nárazu na překážku, která by směr rány změnila, dále o stanovení doby, do které by bylo třeba poskytnout poškozenému odbornou lékařskou péči k odvrácení smrtelného následku jeho poranění, případně zda bez takové odborné lékařské pomoci měl naději poškozený přežít. Znalec soudní lékař ve znaleckém posudku na č. l. 36 spisu přesně popisuje směr bodné rány v těle poškozeného, uvádí orgány a jejich části, které bodnutí zasáhlo, konstatuje, že bodným nástrojem mohl být velmi dobře předložený nůž, který byl nalezen na místě činu, útok musel být veden větší silou, v případě, že by nedošlo ke včasné specializované chirurgické pomoci, zranění by vedlo ke smrti poškozeného krvácením dutiny hrudní a břišní. Nejvyšší soud považuje takto zjištěný charakter poranění poškozeného a mechanismus jeho vzniku za plně postačující k výroku soudu o právní kvalifikaci jednání obviněného V. A.
Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého rozsudku na č. l. 229-231 spisu velice podrobně a přesvědčivě odůvodnil právní kvalifikaci jednání obviněného V. A. jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Na podporu argumentů soudu prvního stupně, že obviněný nebyl srozuměn se smrtelným následkem svého jednání, Nejvyšší soud uvádí, že obviněný sice útočil nožem proti hrudníku poškozeného, tedy do míst, kde jsou uloženy životně důležité orgány, avšak útok nevedl přímo proti hrudníku poškozeného, nýbrž z boku (vbod příčného průběhu je uložen mezi přední podpažní a přední klíčkovou čarou vlevo ve výši 6. mezižebří) a mírně shora dolů z pohledu poškozeného, takže nedošlo k zasažení životně důležitých orgánů takovým způsobem, který by měl za bezprostřední následek smrt poškozeného.
U nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. „Srozumění\" pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele ke způsobení následku relevantního pro trestní právo. V daném případě však nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by naznačovala aktivní volní vztah obviněného V. A. ke způsobení smrtelného následku jako útoku vůči poškozenému.
Se zřetelem na výše uvedené lze uzavřít, že správně zjištěný skutkový stav věci byl Krajským soudem v Českých Budějovicích v souladu se zákonem právně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. K pochybení nedošlo ani při ukládání trestu obviněnému V. A., který byl uložen v souladu s ustanoveními §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák., rovněž tak o náhradě škody bylo rozhodnuto v souladu s ustanoveními §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. Vrchní soud v Praze na podkladě odvolání obviněného a státního zástupce podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku i správnost postupu předcházejícího řízení a nepochybil, pokud podle §256 obě odvolání jako nedůvodná zamítl. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle §268 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona zamítnout, neboť zákon porušen nebyl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2000
Předseda senátu:
JUDr. J. P.