ECLI:CZ:NS:2001:11.ND.262.2001.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana ve věci řízení o dědictví po J. J., roz. K., vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. D 627/2001, o návrhu účastníka řízení K. J., na přikázání věci Okresnímu soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Návrh na přikázání věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. D 627/2001 Okresnímu soudu v Hradci Králové se z a m í t á .
Odůvodnění:
Okresním soudem v Blansku jako soudem věcně a místně příslušným je pod sp. zn. D 627/2001 vedeno řízení o dědictví po zemřelém J. J., roz. K. Z dosavadních výsledků řízení vyplývá, že jedinými účastníky řízení jsou manželka zůstavitele K. J. a nezl. dcera V. J.
Dne 24. září 2001 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen Okresním soudem v Blansku návrh účastníka řízení Kateřiny Johnové (která je současně zákonnou zástupkyní nezl. dcery V. J.), jenž je svým obsahem návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Jmenovaná návrh odůvodnila změnou trvalého bydliště, které má i s nezl. dcerou v současnosti v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.) návrh projednal a shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik významná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci, zvláště když není z ničeho zřejmé, že účastník řízení se nemůže pro nějaké závažné důvody dostavit k jednání u příslušného soudu. V tomto případě K. J. v návrhu na přikázání věci žádné takové důvody ani neuvedla.
Ze spisu navíc vyplývá, že většinu úkonů probíhajícího dědického řízení je třeba provést v obvodu působnosti příslušného soudu, kde by se měla nacházet také převážná část majetku zůstavitele (zejména nemovitost).
Nejvyšší soud tedy neshledal žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. a proto návrh zamítl.
Pro úplnost se dodává, že toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nebrání v opětovném podání návrhu (podnětu) na přikázání věci, pakliže se změní procesní situace či nastanou nové závažné okolnosti odůvodňující takový postup.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík