ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.2.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 2/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. ledna 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. P. rozsudkem Zemského soudu v Pasově ze dne 26. října 1995 sp. zn. KLs 213 Js 8399/95 Jug, Spolková republika Německo, a to pro trestné činy pokusu o loupežné vydírání v souběhu se závažnou loupeží podle §255, §250 I č. 2, II, §22, §23, §49 I, §53 I, §54 I, II trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Pasově ze dne 26. října 1995 sp. zn. KLs 213 Js 8399/95 Jug, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 3. listopadu 1995, byl K. P. uznán vinným trestnými činy pokusu o loupežné vydírání v souběhu se závažnou loupeží podle §255, §250 I č. 2, II, §22, §23, §49 I, §53 I, §54 I, II trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, kterého se měl dopustit tím, že na základě předchozí dohody s rovněž trestně stíhaným P. N. se dne 14. června 1995 odebral na tržiště spotřebního zboží v Ř., kde nutil za použití plynové pistole svědky S. a F. k otevření místnosti s trezorem, což se mu nepodařilo a z místa uprchl. Dále dne 16. června 1995 v Hornorakouském bankovním domě v P. po překonání dělící přepážky vnikl do prostoru pokladen a za použití plynové pistole odcizil 1000 DM ve formě registrovaných šeků, 2700 OS a hotovost ve výši 300 DM, avšak na útěku byl dopaden a peníze mu byly odebrány. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Dne 9. ledna 2001 pod sp. zn. 832/2000-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§234 tr. zák. - loupež). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. P. se dopustil ve dvou případech zvlášť závažné úmyslné trestné činnosti, a to se zbraní, a za tuto mu byl uložen poměrně vysoký trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík