ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.22.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 22/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky S. B., rozsudkem Okresního soudu v Plauenu ze dne 4. 1. 1999, sp. zn. 1 Ds 651 Js 27379/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění většího počtu cizinců za příslib finančního prospěchu podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §69b, §56 odst. 3 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a zákazu řízení vozidel vyžadujících řidičské oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Plauenu ze dne 4. 1. 1999, sp. zn. 1 Ds 651 Js 27379/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 11. 2. 1999, byl S. B. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění většího počtu cizinců za příslib finančního prospěchu podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §69b, §56 odst. 3 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu měl dopustit tím, že dne 20. 10. 1998 okolo 6.00 hod. vzal, v oblasti města B. B., do vozidla tov. zn. Avia, které řídil, 31 osob, o kterých věděl, že přicestovaly přes česko-německou hranici mimo povolený hraniční přechod, neměly platné povolení k pobytu a nebyly proto oprávněny ke vstupu a pobytu na území SRN. Odsouzený měl tyto osoby za odměnu 80 DM za každou převedenou osobu přepravit do H. Za tento trestný činy byl S. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a zákazu řízení vozidel vyžadujících řidičské oprávnění na území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Dne 24. 4. 2001 pod sp. zn. 3100/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jedná se o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně narušuje i zájmy České republiky. S: B. napomáhal ilegálnímu převádění značeného počtu osob (31) přes státní hranici na území cizího státu, a to za slíbenou odměnu. Navíc z opisu Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, vyplývá, že se této trestné činnosti dopustil bezprostředně po ukončení zkušební doby podmíněného odsouzení českým soudem za jiný trestný čin. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík