ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.23.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 23/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení občana České republiky F. H., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi ze dne 28. 6. 1999, sp. zn. 3 Ds 954 Js 4933/99, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v šesti případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §53, §69 odst. 1, §69a a §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi ze dne 28. 6. 1999, sp. zn. 3 Ds 954 Js 4933/99, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 6. 7. 1999, byl F. H. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v šesti případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §53, §69 odst. 1, §69a a §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že ve čtyřech dnech, v přesněji nezjištěné době v lednu 1999, společně s odděleně stíhaným I. převzal do pronajatého osobního automobilu, v oblasti místa O. G., N. (SRN), ve třech případech 3 a v jednom případě 4 cizí státní příslušníky, kteří předtím přešli česko-německou státní hranici mimo povolený hraniční přechod, a přepravil je do B. Dále dne 1. 3. 1999 přejel vozidlem do SRN, v ranních hodinách následujícího dne překročil spolu s odděleně stíhaným I. a 3 cizinci, o nichž věděl, že neměli povolení k pobytu v SRN, mimo povolený hraniční přechod, česko-německou, hranici poblíž stejného místa jako v předchozích případech a tyto osoby pak přepravil do B. Dne 5. 3. 1999 pak sám převzal, za stejných podmínek jako v prvních případech, do osobního automobilu tov. zn. Škoda, 4 státní příslušníky Srí Lanky, aby je přepravil do B., u čehož byl zadržen. Jmenovaný věděl, že cizinci neměli povolení k pobytu v SRN. Za každou z prvních pěti jízd obdržel 500 DM, za šestou jízdu mu byla částka přislíbena. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Dne 24. 4. 2001 pod sp. zn. 3102/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. H. opakovaně (v 6 případech) napomáhal za úplatu organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje též zájmy České republiky. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch