ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.24.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 24/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem Okresního soudu Hof ze dne 15. 7. 1999, sp. zn. 1 Ds 292 Js 4270/99, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců ve čtyřech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53, §9 odst. 1 3. alt. trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Hof ze dne 15. 7. 1999, sp. zn. 1 Ds 292 Js 4270/99, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 15. 7. 1999, byl J. B. uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců ve čtyřech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53, §9 odst. 1 3. alt. trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že v blíže neurčené dny, od listopadu do prosince 1998, dopravil ve čtyřech případech, na žádost odděleně stíhaného L. G., cizí státní příslušníky svým vozidlem do blízkosti česko-německé státní hranice, kde byli potom tito dalšími osobami převedeni mimo hraniční přechod na území SRN. Při těchto skutcích si byl vědom, že přepravované osoby byly cizinci, kteří neměli povolení k pobytu na území SRN. Za svou činnost dostával od G. menší peněžité částky, cigarety, malé dárky nebo byl zván na jídlo. Konkrétně takto přepravil v prvním případě 3-4 osoby z Ch. do blízkosti P., ve druhém případě 2 osoby z čerpací stanice v H. do H. P. a ve třetím a čtvrtém případě vždy 3 až 4 osoby z nádraží v Ch. a z čerpací stanice E. mezi Ch. a F. L. na blíže neurčené místo v blízkosti česko-německé hranice. Za uvedený trestný čin byl J. B. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 24. 4. 2001 pod sp. zn. 3162/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jedná se o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která významně narušuje též zájmy České republiky. J. B. opakovaně (ve čtyřech případech) napomáhal organizovanému převádění cizinců přes státní hranici a činil tak za finanční či jiný prospěch. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík