ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.27.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 27/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. P., rozsudkem Zemského soudu Nürnberg-Fürth ze dne 27. 8. 1998, sp. zn. 12 KLs 508 Js 1073/97, Spolková republika Německo, a to pro trestné činy krácení daně páchané ve skupině a padělání listin páchané ve skupině podle §369 odst. 1 č. 1, §370 odst. 1 č. 2 daňového řádu, §267 odst. 1, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Nürnberg-Fürth ze dne 27. 8. 1998, sp. zn. 12 KLs 508 Js 1073/97, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 27. 8. 1998, byl P. P. uznán vinným trestnými činy krácení daně páchané ve skupině a padělání listin páchané ve skupině podle §369 odst. 1 č. 1, §370 odst. 1 č. 2 daňového řádu, §267 odst. 1, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil následujícím způsobem: V přesně nezjištěné době, koncem měsíce dubna 1997, pověřil spolu s další osobou dva české občany, řidiče kamiónu F. H. a J. H., aby převzali z bezcelního skladu v L. v Řecku alkohol a převezli ho z Řecka přes Itálii, Francii a Německo do České republiky, v tzv. řízení nepodléhajícím zdanění v rámci Evropské unie, s tím, že při vstupu do České republiky bude vyměřena příslušná daň. H. a H. dne 2. 5. 1997 skutečně převzali, za asistence a dohledu P. a dalšího českého občana K. v palírně alkoholu v L. v Řecku každý 128 sudů po 220 litrech vysokoprocentního alkoholu (96,9%), aniž by zaplatili příslušnou daň, a převáželi alkohol do České republiky po trase určené P., který s nimi byl v každodenním kontaktu prostřednictvím mobilního telefonu a takto kontroloval dodržování stanovené trasy a časového harmonogramu. Když H. a H. dne 10. 5. 1997 přijeli na německo-český hraniční přechod W., podle stanoveného plánu na provedení činu, zaměnili dva další čeští státní příslušníci nezjištěné totožnosti, originály přepravních dokumentů pro naložený alkohol za padělané celní a přepravní doklady, a to pro každý kamión na 15 000 lahví čističe WC. U padělaných dokladů se jednalo o faktury neexistujících společností se sídly v H. a.P., o přihlášení k vývozu, která byla již opatřena padělanými razítky hlavní celnice W. a H. St. A. a o mezinárodní nákladní listy. Záměnou nákladních a celních dokladů nebylo možné provést úřední celní kontrolní opatření týkající se vysoce zdanitelného alkoholu a na který se nevztahují daně pouze proto, že ho odsouzený obdržel pouze za účelem vývozu a přepravy z Evropské unie, takže byl takto alkohol vyjmut z řízení podléhajícímu zdanění. Tak vznikla okamžitě splatná daň z pálení kořalky v celkové výši 1 372 680,30 DM. Procházka, H. i H. o provedené záměně dokladů věděli, když jako přepravci alkoholu měli daň neprodleně přihlásit a nechat vyměřit. Při konečné kontrole na celnici W. byly uvedené skutečnosti zjištěny, obě vozidla zajištěna a alkohol zabaven. Za tyto trestné činy byl P. P. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Dne 15. 5. 2001 pod sp. zn. 2114/01-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky /trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil spolu s dalšími osobami závažného trestného činu se značným daňovým únikem, provedeného rafinovaným a nebezpečným způsobem, za využití snížené kontroly při překračování hranic v rámci Evropské unie. Významné také je, že by při řádném vývozu vznikla daň ve prospěch České republiky. Odsouzenému byl uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch