ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.29.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 29/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení občana České republiky B. K., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 4 Ls 4 Js 12442/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §53, §69, §69a a §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 4 Ls 4 Js 12442/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 31. 3. 1999, byl B. K. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §53, §69, §69a a §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že poté, co byl v přesně nezjištěné době najat dalšími osobami, se ve třech případech účastnil převádění cizinců přes česko-německou státní hranici na území SRN, a to tak, že osoby vždy dopravil osobním vozem do blízkosti hranice a poté, co byly pěším převaděčem převedeny přes „zelenou hranici\", je na území SRN v blízkosti obce N. opět převzal a dopravil do M. Jmenovanému bylo známo, že převáděné osoby nedisponovaly žádným povolením k pobytu na území SRN. Konkrétně takto převezl v přesně nezjištěné dny, v září a na začátku října 1998, dvakrát vždy 4 jugoslávské státní příslušníky svým osobním vozem tov. zn. Ford Taunus, za což v prvém případě obdržel 100 DM a 4000 Kč a v druhém 250 DM. Poté dne 12. 10. 1998 tímto způsobem převážel v pronajatém osobním voze tov. zn. Audi opět 4 jugoslávské státní příslušníky, přičemž byl již na území SRN v oblasti obce Sch. kontrolován policií a zadržen. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Dne 15. 5. 2001 pod sp. zn. 2674/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. B. K. opakovaně (ve 3 případech) napomáhal za úplatu v organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch