ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.30.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 30/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. K., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 4 Ls 4 Js 15659/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 4 Ls 4 Js 15659/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 29. 4. 1999, byl P. K. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že 23. 12. 1998 okolo 2.00 hod. dostal od muže, který mu již dříve nabídl práci a předal zálohu ve výši 5000 Kč, mapu, na které bylo vyznačeno parkoviště mezi obcemi M. a N. jako místo pro převzetí osob. Poté naložil do vypůjčeného autobusu tov. zn. VW s německou SPZ osm jugoslávských státních příslušníků, kteří neměli povolení k pobytu na území SRN, což bylo jmenovanému známo, a přepravil tyto osoby k česko-německé hranici. Tam osoby nechal vystoupit a tyto byly převedeny neznámým pěším převaděčem přes „zelenou hranici\" na území SRN. Poté na smluveném místě mezi obcemi M. a N. naložit do autobusu 17 jugoslávských státních příslušníků, aby je přepravil do K. u R. Při přepravě byl okolo 7.40 hod. zadržen. Za tento trestný čin byl P. K. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 15. 5. 2001 pod sp. zn. 2684/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice pole §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. K. napomáhal v organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se trestnou činnost, která významně poškozuje též zájmy České republiky. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík