ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.31.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 31/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. H., Bor, rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 18. 9. 1996, sp. zn. 4 Ls 4 Js 5450/96, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §52, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 18. 9. 1996, sp. zn. 4 Ls 4 Js 5450/96, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 26. 9. 1996, byl P. H. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §52, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že na základě předchozí domluvy s blíže neurčenými členy převaděčské organizace převedl dne 16. 4. 1996, spolu se spoluodsouzenými B. a B., 6 makedonských, 9 jugoslávských a 1 bosenského státního příslušníka mimo povolený hraniční přechod z České republiky na uzemí SRN, a to tak, že B. dopravil oba spoluodsouzené a cizince v osobním automobilu tov. zn. Ford Tranzit na české straně do blízkosti hraničního přechodu W., kde H. s přepravovanými osobami vystoupil a převedl je pěšky přes „zelenou hranici\" do SRN, zatímco B. a B. přejeli přes hraniční přechod W., aby tyto osoby opět naložili do vozidla a přepravili dále do vnitrozemí. Následně byli odsouzení spolu s přepravovanými osobami zadrženi příslušníky ochrany hranic W. Odsouzení věděli, že přepravované osoby neměly nezbytné povolení k pobytu na území SRN. Za úspěšné převedení osob byla každému přislíbena odměna 1500 DM. Za tento trestný čin byl P. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 17. 5. 2001 pod sp. zn. 2711/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. H. napomáhal za slíbenou úplatu v organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Taktéž z opisu Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, vyplývá, že odsouzený byl v minulosti opakovaně trestán, zejména pro majetkovou trestnou činnost. Uvedená skutečnost, týkající se osoby odsouzeného, významným způsobem zvyšuje společenskou nebezpečnost jeho jednání. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch