ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.34.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 34/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Š. P., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 2 Ds 3 Js 11294/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §69, §69a, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 2 Ds 3 Js 11294/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 27. 4. 1999, byl Š. P. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §69, §69a, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že na základě pověření neznámou osobou převzal dne 14. 9. 1998, u G., 4 jugoslávské státní příslušníky do osobního automobilu STK, přičemž věděl, že cizinci překročili „zelenou hranici\" obejitím hraničních kontrolních stanovišť a neměli pro území SRN povolení k pobytu. Kvůli nepřiměřené rychlosti sjel v blízkosti obce N. s vozidlem z vozovky a byl zadržen. Za své služby bylo jmenovanému přislíbeno zaměstnání vyhazovače v diskotéce A. v P. Za tento trestný čin byl Š. P. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 21. 5. 2001 pod sp. zn. 2682/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Š. P. napomáhal v součinnosti s další osobu v ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jde o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje též zájmy České republiky. Z rozsudku německého soudu také vyplývá, že Š. P. již byl v minulosti za trestnou činnost stejného charakteru ve Spolkové republice Německo odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu ve Schwandorfu, pobočka Oberviechtach ze dne 9. 9. 1998, sp. zn. Cs 10 Js 5405/98, pro trestný čin napomáhání při nedovoleném vstupu do země a úmyslném nedovoleném pobytu ve čtyřech případech, k peněžitému trestu 60 denních sazeb po 10 DM. Nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců, který byl Š. P. uložen, je již trestem poměrně citelným. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík