ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.35.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 35/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. J., rozsudkem Okresního soudu v Chamu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Ls 115 Js 3466/99, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 3 Ns 115 Js 3466/99, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53, §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a zabavení věci - mobilního telefonu tov. zn. Siemens C 10.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chamu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Ls 115 Js 3466/99, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 3 Ns 115 Js 3466/99, Spolková republika Německo, byl J. J. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53, §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se měl podle zjištění soudů dopustit tím, že společně s odděleně stíhaným S. dne 14. 2. 1999 a 15. 2. 1999 napomohli vždy třem a dne 17. 2. 1999 čtyřem jugoslávským státním příslušníkům bez potřebných dokladů ke vstupu a pobytu na území SRN. Odsouzený přitom působil jako pěší převaděč, když cizince vždy okolo 05.00 hodiny převedl přes „zelenou hranici\" v oblasti hraničníku 25 do SRN a dovedl je na smluvené místo u G. K česko-německé hranici tyto osoby převážel, včetně odsouzeného, S. a tento cizince pak dále přepravoval po území SRN. Odsouzenému byla za každou převedenou osobu přislíbena částka 100 DM, přičemž tuto odměnu měl obdržet po ukončení třetího převedení dne 17. 2. 1999. Při pokusu dostat se zpět do ČR byl však tento den zadržen příslušníky pohraniční stráže F. i. W. Za tento trestný čin byl J. J. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a zabavení věci - mobilního telefonu tov. zn. Siemens C 10.
Dne 23. 5. 2001 pod sp. zn. 2815/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. J. opakovaně (celkem ve třech případech) napomáhal za přislíbenou úplatu v organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch