ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.38.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 38/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. V., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu ze dne 13. 4. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 15597/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v pěti případech podle §92a odst. 1 bod 1, 2, odst. 2 bod 1 cizineckého zákona, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu ze dne 13. 4. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 15597/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 21. 4. 1999, byl K. V. uznán vinným ze spáchání trestného činu ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v pěti případech podle §92a odst. 1 bod 1, 2, odst. 2 bod 1 cizineckého zákona, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v době od 3. 10. 1998 do 5. 11. 1998 působil jako pěší převaděč pro další osobu, která organizovala v německo-české hraniční oblasti ilegální převádění cizinců z ČR, a napomáhal cizincům bez dokladů při vstupu na území SRN, a to za odměnu 40 DEM za osobu, kterou měl dostat vždy v případě úspěšného převedení do cíle v SRN. Jmenovaný převzal osoby určené k převedení na českém území a převedl je přes „zelenou hranici\" k motorizovanému převaděči, který čekal na německém území a který tyto osoby měl převést do cílového místa. Konkrétně se dopustil převedení cizinců v těchto případech:
1. dne 3. 10. 1998 převzal v ČR, u L., 24 kosovských Albánců, tyto osoby převedl k obci I., kde je převzala další odděleně stíhaná osoba,
2. dne 19. 10. 1998 převedl dalších 20 kosovských Albánců přes „zelenou hranici\" na smluvené místo předání v blízkosti obce A., kde je převzala další odděleně stíhaná osoba,
3. dne 26. 10. 1998 převzal opět 20 kosovských Albánců a převedl je přes česko-německou hranici na smluvené místo převzetí v T., kde je převzala další odděleně stíhaná osoba,
4. dne 2. 11. 1998 převedl s dalším pěším převaděčem 16 kosovských Albánců na místo převzetí na německém území, které již nelze blíže zjistit, k další přepravě do vnitrozemí,
5. dne 5. 11. 1998 převedl znovu 25 kosovských Albánců mimo povolený hraniční přechod, u N. se 5 osob oddělilo, zbývajících 20 osob přivedl odsouzený podle dohody na parkoviště „W.\" mezi obcemi I. a A., kde je převzala další spoluodsouzená osoba.
Za tento trestný čin byl K. V. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Dne 28. 5. 2001 pod sp. zn. 2676/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jde o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která narušuje rovněž zájmy České republiky. K. V. opakovaně nedovoleně přepravoval v rámci organizované skupiny velký počet osob za slíbenou úplatu. Byl mu také uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík