ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.41.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 41/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18.června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. D., rozsudkem Zemského soudu Hof ze dne 17. 3. 1999, sp. zn. 1 KLs 292 Js 8636/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v sedmi případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Hof ze dne 17. 3. 1999, sp. zn. 1 KLs 292 Js 8636/98, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 25. 3. 1999, byl P. D. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v sedmi případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v průběhu první poloviny roku 1998, vždy po předchozí domluvě s dalšími osobami, napomáhal v ilegální přepravě jugoslávských státních příslušníků z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Činil tak jednak jako řidič dodávkového vozidla, kterým převážel osoby převedené pěšími převaděči přes česko-německé hranice dále do vnitrozemí SRN, jednak jako pěší převaděč osob přes „zelenou hranici\". Odsouzený věděl, že osoby, kterým oběma způsoby napomáhal v nedovoleném překročení státní hranice, neměly povolení k pobytu na území SRN. Konkrétně se podílel na převodu osob dne 15. 1. 1998, když do pronajatého skříňového vozu zn. Mercedes převzal mezi obcemi T. a Sch. na území SRN 16 pěšky přes hranici převedených osob, které přepravil do F. n. M. Dále pak v přesně nezjištěných dnech v lednu 1998 stejným způsobem přepravil vždy 16 osob, dvakrát do S. a jednou do F. n. M. Poté blíže nezjištěného dne, v první polovině února 1998, převedl spolu s dalšími převaděči 17 osob přes „zelenou hranici\" pěšky do SRN, kde tyto osoby předali k další přepravě. Dne 23. 6. 1998 sám stejným způsobem pěšky převedl do SRN 15 osob. Konečně dne 30. 6. 1998 opět tímto způsobem převedl sám do SRN minimálně 30 osob, přičemž byl zadržen příslušníky Spolkové pohraniční stráže. Za každou těmito způsoby přepravenou osobu odsouzený obdržel 50 DM.
Za tento trestný čin byl P. D. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Dne 4. 6. 2001 pod sp. zn. 3101/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jde o rozmáhající se nebezpečnou trestnou činnost, která narušuje zároveň zájmy České republiky. Petr Dubský se opakovaně účastnil převádění většího množství osob přes státní hranici nebo je z bezprostřední blízkosti hranic přepravoval do vnitrozemí SRN, a to za slíbenou úplatu. Byl mu také uložen poměrně vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch