ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.61.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 61/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 4. 3. 1999, sp. zn. 251 Ls 148 Js 070905/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 4. 3. 1999, sp. zn. 251 Ls 148 Js 070905/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 12. 3. 1999, byl J. S. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se dle zjištění soudu dopustil tím, že v druhé polovině roku 1998, po předchozí dohodě s další osobou, napomáhal v ilegálním převádění cizích státních příslušníků do Spolkové republiky Německo, a to tak, že na německém území v blízkosti státní hranice přebíral do automobilu osoby převedené přes hranici pěšky a tyto pak dále přepravoval do vnitrozemí. Konkrétně se uvedeným způsobem účastnil ilegálního převádění v těchto případech:
1. blíže neurčeného dne v srpnu či září 1998 okolo 6.00 hod. u obce K. převzal do osobního automobilu zn. Škoda 3 cizí státní příslušníky a dopravil je do L.;
2. blíže neurčeného dne v září či říjnu 1998 okolo 5.00 hod. u obce K. převzal do osobního automobilu 3 jugoslávské státní příslušníky a dopravil je do L.;
3. dne 23. 11. 1998 okolo 4.00 hod. u obce K. převzal do nákladního automobilu zn. Ford Transit, české státní poznávací značky, který předtím dne 17. 11. 1998 za tímto účelem pronajal, 16 jugoslávských státních příslušníků, aby je přepravil dále do vnitrozemí. Při jízdě směrem na D. byl po neuposlechnutí výzvy k zastavení a následném pronásledování zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic.
Ve všech případech odsouzený jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují potřebnými doklady pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. V prvních dvou případech vždy obdržel za svou účast při převádění v přepočtu částku 400 DM, která mu byla odečtena z dluhu, v posledním případě mu byla přislíbena částka 1500 DM. Za tento trestný čin byl J. S. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Dne 18. 10. 2001 pod sp. zn. 3233/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. S. opakovaně napomáhal za finanční prospěch v ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání, které (s ohledem na to, že podle německého právního řádu čin spáchal jako tzv. mladý dospělý a bylo přiměřeně použito trestu mládeže) již nelze označit za krátké. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík