ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.86.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 86/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. ledna 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. S. rozsudkem Okresního soudu Bayreuth ze dne 29. října 1998, sp. zn. 7 Ls 10 Js 6786/98, Spolková republika Německo, pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a I čís. 1, 2, §92 I čís. 1, 6 cizineckého zákona, §69, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a trestu zákazu činnosti - řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Bayreuth ze dne 29. října 1998, sp. zn. 7 Ls 10 Js 6786/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 18. listopadu 1998, byl Z. S. odsouzen pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a I čís. 1, 2, §92 I čís. 1, 6 cizineckého zákona, §69, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, kterého se měl dopustit tím, že dne 3. června 1998 převezl pro organizaci, která napomáhá cizincům za odměnu při ilegálním vstupu do SRN, nákladním autem 38 afgánských státních příslušníků, v blízkosti hraničního přechodu B. přes tzv. zelenou hranici z České republiky na území SRN. Jmenovaný takto jednal, neboť mu byla přislíbena finanční částka ve výši 10 000 Kč.
Dne 21. prosince 2000 pod sp. zn. 5974/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený Z. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jedná se o závažnou trestnou činnost, v posledních letech velmi rozšířenou. Odsouzený přepravoval do ciziny větší množství osob za slíbenou úplatu. Byl mu také uložen poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík