ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.89.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 89/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 4. ledna 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky Š. Ž. rozsudkem Zemského soudu v Nürnbergu - Fürth ze dne 30. 6. 1992 sp. zn. 7 KLs 281 Js 15338/91, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin závažné loupeže ve třech případech, vždy s úmyslným ublížením na zdraví podle §249 I, §250 I čís. 2, II, §223 I, §232 I, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Nürnbergu - Fürth ze dne 30. 6. 1992 sp. zn. 7 KLs 281 Js 15338/91, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 18. 12. 1992, byla Š. Ž. uznána vinnou trestným činem závažné loupeže ve třech případech, vždy s úmyslným ublížením na zdraví podle §249 I, §250 I čís. 2, II, §223 I, §232 I, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, kterého se měla dopustit tím, že v dny 4. 6. 1991, 12. 6. 1991 a 26. 6. 1991 se pod záminkou, že cestuje jako stopařka, nechala ve třech případech v dálničních motorestech na území SRN vzít od dálkových řidičů do jejich kamiónů, přiměla je ke konzumaci nápojů, do kterých nasypala uspávací prostředky, a odcizila jim peníze a cenné předměty. Za tuto trestnou činnost byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců
Dne 27. 12. 2000 pod sp. zn. 3728/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněná je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§234 tr. zák. - loupež). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Loupež je závažným trestným činem a odsouzené byl za něj uložen výrazný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch