ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.92.2000.1
sp. zn. 11 Tcu 92/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. ledna 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. K. rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi ze dne 31. srpna 1994 sp. zn. 7 Ns 230 Js 5828/94, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin napomáhání k nedovolenému vstupu do země a úmyslnému nedovolenému pobytu podle §3 odst. 1 věty 1, §92 odst. 1 čís. 1, čís. 6, odst. 2 čís. 2 cizineckého zákona, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzi ze dne 31. srpna 1994 sp. zn. 7 Ns 230 Js 5828/94, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 8. září 1994, byl F. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu napomáhání k nedovolenému vstupu do země a úmyslnému nedovolenému pobytu podle §3 odst. 1 věty 1, §92 odst. 1 čís. 1, čís. 6, odst. 2 čís. 2 cizineckého zákona, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že dne 16. února 1994 si v T. pronajal obytný automobil značky Avia a s tímto vozidlem překročil česko-německou hranici. Potom na německém území v blízkosti státní hranice do vozidla nastoupilo 38 jugoslávských státních příslušníků, kteří v noci z 16. na 17. února 1994 ilegálně překročili hranici z České republiky do SRN, a to, jak F. K. věděl, bez povolení pro vstup a pobyt ve Spolkové republice Německo. Tyto potom vezl po předpokládané trase do B. a F., za což mu byla přislíbena odměna 200 DM a náhradní díly do jeho osobního automobilu. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců
Dne 27. prosince 2000 pod sp. zn. 3145/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.
Trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo pro jiného organizuje nebo jinému umožní nedovolené překročení státní hranice.
Z výše uvedené konstrukce trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. je zřejmé, že jednání, jímž je naplňována objektivní stránka této skutkové podstaty a jež má v obou alternativách fakticky povahu účastenství na trestném činu, a to ve formě organizátorství nebo pomoci /srov. ustanovení §10 odst. 1 písm. a), c) tr. zák./, je zde pokládáno přímo za jednání pachatele samotného, nikoliv za jednání účastníka. Osoba, která sama toliko nedovoleně překročí státní hranici (tj. bez použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí - srov. §171b tr. zák.), se tímto nedopouští trestného činu ve smyslu ustanovení §171a tr. zák.; není tedy pachatelem tohoto trestného činu. Pachatelem je ten, kdo pro tuto osobu nedovolené překročení státní hranice buď organizuje, anebo jí to umožní. Jinak řečeno, organizátorství a pomoc jsou zde povýšeny na pachatelství.
V posuzovaném případě si obviněný F. K. dne 16. 2. 1994 v T. od svého známého pronajal automobil zn. Avia, aby mohl téhož dne kolem 17.00 hod. odjet tímto automobilem, který sám také řídil, přes hraniční přechod Z. do Spolkové republiky Německo, a aby tam v blízkosti státní hranice s Českou republikou podle předchozí domluvy počkal na skupinu 38 jugoslávských občanů, o nichž věděl, že v noci ze 16. na 17. 2. 1994 ilegálně překročí tzv. zelenou hranici mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo, aniž mají příslušné povolení k vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo, kde je také v noci kolem 02.00 hod. dne 17. 2. 1994 naložil do tohoto automobilu s tím, že je odveze dále do B. a F., ze což mu byla blíže nezjištěným jugoslávským občanem jménem D. přislíbena odměna ve výši 200 DM a náhradní díly do osobního auta, přičemž byl zadržen policejními orgány.
Tímto jednáním obviněný naplnil výše popsané znaky skutkové podstaty trestného činu podle §171a odst. 1 tr. zák., neboť jiným osobám umožnil nedovolené překročení státní hranice. Umožněním nedovoleného překročení státní hranice ve smyslu ustanovení §171a odst.1 tr. zák. je každé jednání pachatele, kterým napomáhá (usnadňuje) jiné osobě nedovoleně překročit státní hranici, např. ji za tím účelem převede či převeze přes státní hranici, opatří k překročení státní hranice dopravní prostředek, poskytne potřebnou radu apod. Za umožnění nedovoleného překročení státní hranice lze pokládat též slib pachatele poskytnout této osobě pomoc v jejím dalším pohybu na území cizího státu (např. přistavením vozidla a převozem této osoby dál do vnitrozemí cizího státu).
Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je splněna formální podmínka vyžadovaná ustanovením §4 odst. 2 zákona, spočívající v požadavku trestnosti činu i podle právního řádu České republiky. S ohledem na zjištění, že obviněný se činu dopustil za úplatu (resp. slib úplaty), když za odvoz osob mu byla slíbena finanční odměna ve výši 200 DM a dále náhradní díly k osobnímu vozidlu, pak lze dospět k závěru o možnosti posouzení jeho jednání jako trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst.1, odst. 2 písm. b) tr. zák., resp. jako pokusu této kvalifikované skutkové podstaty.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. F. K. se dopustil závažné trestné činnosti, v posledních letech velmi rozšířené. Pomáhal přepravit do ciziny větší množství osob za slíbenou odměnu. Cizozemským soudem mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou též splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu ministerstva spravedlnosti na zapsání výše označeného cizozemského rozhodnutí do evidence Rejstříku trestů vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík