ECLI:CZ:NS:2001:11.TZ.107.2001.1
sp. zn. 11 Tz 107/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. června 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Stanislava Rizmana a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Z. M., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 15. 12. 2000, č. j. 2 Zt 767/2000-20, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř., takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 15. 12. 2000, č. j. 2 Zt 767/2000-20, a v řízení, jež mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve prospěch obviněného Z. M.
Toto usnesení se zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Trutnově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Odůvodnění:
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 15. 12. 2000, č. j. 2 Zt 767/2000-20, bylo podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Z. M. pro skutek spočívající v tom, že dne 25. 11. 1999 kolem 18.00 hod. ve svém bydlišti v D. B. převzal od J. Š. osobní automobil zn. Renault 19 1,9 T-D B53 KO5, který má v držení do současné doby a odmítá ho vrátit majiteli, firmě FIAT AUTO Š. J., čímž způsobil škodu ve výši nejméně 225 000 Kč, v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry podle 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 12. 2000.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. M. stížnost pro porušení zákona. V podané stížnosti namítá, že státní zástupkyně rozhodla nesprávně o zastavení trestního stíhání za situace, kdy sama konstatuje, že existují rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků. Podle názoru stěžovatele bylo povinností orgánů přípravného řízení tyto rozpory odstranit. Konkrétně mělo být dokazování doplněno objasněním okolností, za nichž firma FIAT AUTO Š. získala technický průkaz k předmětnému autu, tj. k autu Renault 19. V tomto směru bylo třeba vyslechnout svědky Š., N. a Ing. K. Měla být provedena konfrontace mezi obviněným M. a těmito svědky za účelem odstranění rozporů ohledně uzavření kupní či nájemní smlouvy na uvedené auto. Měla být také blíže objasněna praxe této firmy při prodeji motorových vozidel bez technických průkazů. Rovněž tak bylo třeba zjistit stav řízení před Okresním soudem v Nymburce stran občanskoprávní žaloby obviněného na určení vlastnictví k předmětnému vozidlu. Podle názoru stěžovatele nebylo možno v posuzované věci učinit jednoznačný závěr o zastavení trestního stíhání z důvodů uvedených v ustanovení §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo napadeným usnesením v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve vztahu k §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., a to ve prospěch obviněného Z. M., aby napadené usnesení zrušil a současně zrušil i další na něj navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby dále podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu státnímu zastupitelství v Trutnově a aby ji v potřebném rozsahu znovu projednalo a rozhodlo.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") přezkoumal v intencích ustanovení §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a poté shledal, že podané stížnosti pro porušení zákona lze přisvědčit v rozsahu a z důvodů v ní uvedených.
Obviněný Z. M. je trestně stíhán na základě opatření vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Trutnově, pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jehož se měl dopustit v podstatě tak, že dne 25. 11. 1999 ve svém bydlišti v D. B. převzal od J. Š. osobní auto Renault 19, v hodnotě nejméně 225 000 Kč, přičemž toto vozidlo poškozené firmě FIAT AUTO Š, J., dosud nevrátil a nakládá s ním jako s vlastním.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že státní zástupkyně na základě provedených důkazů dospěla k závěru, že obhajoba obviněného o tom, že toto vozidlo řádně zakoupil nebyla spolehlivě vyvrácena, když ve věci byly opatřeny dvě skupiny navzájem si odporujících důkazů; na jedné straně tvrzení obviněného, jeho manželky a dcery, jakož i obsah kupní smlouvy ze dne 26. 11. 1999, na druhé straně výpovědi svědků z firmy FIAT AUTO Š. J., jakož i obsah nájemní smlouvy ze dne 25. 11. 1999, resp. 17. 12. 1999. Za této situace pak nelze spolehlivě prokázat, že se stal skutek, pro který se trestní stíhání vede.
Především je nutno souhlasit s podanou stížností pro porušení zákona v tom, že v posuzované věci nebyly splněny zákonné (formální) podmínky pro zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. Ostatně i v napadeném usnesení státní zástupkyně výslovně uvádí, že jsou zde dvě skupiny důkazů, které jsou ve vzájemném rozporu, a že tyto rozpory je ovšem třeba vyhodnotit ve prospěch obviněného. K tomuto postupu však zákon státního zástupce za těchto okolností ustanovením §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. neopravňuje. Aplikace tohoto ustanovení v přípravném řízení přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže byl ve věci opatřen takový důkazní materiál, který nevyvolává žádné důvodné pochybnosti, zda se stal skutek či nikoliv, a kdy tedy na jeho podkladě lze učinit jednoznačný závěr, že se skutek nestal. K užití ustanovení §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. pak nelze přikročit, jsou-li zde pochybnosti o tom, zda se skutek stal. V tomto směru stížnost pro porušení zákona přiléhavě argumentuje poukazem na rozdíl ve znění §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. na straně jedné, a §226 písm. a) tr. ř. na straně druhé.
Podle názoru Nejvyššího soudu nebylo možno v posuzované věci na základě dosud opatřených důkazů učinit takový závěr, jaký učinila státní zástupkyně v napadeném usnesení. Je zřejmé, že dokazování bylo zaměřeno na objasnění základní sporné skutečnosti, tj. zda obviněný Z. M. předmětné auto od firmy FIAT AUTO Š. J. zakoupil, či zda mu bylo touto firmou toliko pronajato po dobu opravy jeho vlastního vozidla Fiat Marea. V tomto směru z obsahu spisu vyplývá, že jednak byly opatřeny důkazy, podle nichž obviněný Z. M. auto řádně zakoupil, jednak důkazy, že auto mu bylo pouze dočasně zapůjčeno. Ohledně zakoupení auta je třeba poukázat na výpověď obviněného, jeho manželky B. M. a jeho dcery B. H. V neposlední řadě je třeba připomenout též obsah kupní smlouvy na předmětný automobil ze dne 26. 11. 1999 (č. l. 22 spisu).
Na druhé straně jsou zde ovšem výpovědi J. Š., Ing. R. K., J. N. a P. Ž. (všichni z firmy FIAT AUTO Š. J.), kteří v zásadě shodně vypověděli, že předmětný vůz byl obviněnému Z. M. toliko zapůjčen po dobu opravy jeho vlastního vozidla, a že jen s ohledem na to, že ve firmě se nenacházely doklady ohledně tohoto auta, byla sepsána „fiktivní\" kupní smlouva, ačkoliv ve skutečnosti bylo auto toliko zapůjčeno, a tudíž nemohlo dojít ani k předání kupní ceny 225 000 Kč.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona je nutno konstatovat, že ve věci nebylo vykonáno dokazování v rozsahu vyžadovaném ustanovením §2 odst. 5 tr. ř., a za této situace důkazy ani nemohly být hodnoceny v souladu s požadavky §2 odst. 6 tr. ř.
Podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř. totiž platí, že orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Přitom důkazy hodnotí podle svého vnitřního předsvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Protože státní zástupkyně plně nerespektovala výše citovaná ustanovení, nemůže obstát ani její rozhodnutí podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze zastavit trestní stíhání jen tehdy, je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede.
V posuzované věci je třeba vytknout, že nebyly využity všechny dostupné možnosti k náležitému objasnění věci. S ohledem na zcela protichůdná tvrzení bylo nepochybně namístě provést konfrontaci přinejmenším mezi obviněným Z. M. a svědkem J. Š., a to zejména k otázce předání peněz za předmětné auto a k okolnostem a povaze uzavíraných smluv mezi poškozenou firmou a obviněným. Obviněný Z. M. totiž uvádí, že svědku Š. předal jako kupní cenu v jeho kanceláři částku 225 000,- Kč, zatímco svědek Š. uvádí, že žádné peníze od obviněného nepřijal. Stejně tak bylo potřeba objasnit, zda skutečně ve firmě FIAT AUTO Š. J. byly i v jiných případech sepisovány tzv. fiktivní kupní smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo pouze o pronájem automobilů. K této otázce bylo třeba podrobně vyslechnout svědka J. Š., popřípadě další pracovníky poškozené firmy. Jestliže budou zjištěny takové případy, tak bude nutné opatřit i další konkrétní smlouvy ohledně tohoto postupu firmy, případně i účastníky těchto smluv vyslechnout. V neposlední řadě bylo třeba se zabývat i stavem občanskoprávního řízení ve věci žaloby obviněného na určení vlastnictví předmětného auta a připojit příslušný spis Okresního soudu v Nymburce (sp. zn. 8 C 488/2000), přičemž není vyloučeno, že s ohledem na obsah tohoto spisu vyvstane potřeba opatřit i další důkazy.
Je třeba připomenout, že pokud by po doplnění dokazování ve výše naznačeném směru a rozsahu i nadále přetrvávaly pochybnosti o tom, zda se stal stíhaný skutek, a tyto pochybnosti by nebylo možno odstranit provedením dalších vyšetřovacích úkonů, tak je nutno vycházet z dikce ustanovení §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. (tzn. posuzovat takové odůvodněné pochybnosti je oprávněn toliko soud v hlavním líčení). Ovšem v tomto směru s ohledem na výše vytýkané nedostatky v dokazování zatím pochopitelně nelze předjímat rozhodnutí ve věci samé.
Na základě všech výše uvedených skutečností proto Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v §172 odst. 1 písm. a) tr. ř., a to výlučně ve prospěch obviněného Z. M.
Nejvyšší soud za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil a současně zrušil i všechna další, na něj obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Trutnově, aby věc v tom smyslu a rozsahu jak je výše již podrobně rozvedeno, znovu projednala a rozhodla.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána rozhodnutím Nejvyššího soudu vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 18. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík