ECLI:CZ:NS:2001:11.TZ.181.2001.1
sp. zn. 11 Tz 181/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2001 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné L. N., proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 1 Zt 81/2001, jímž bylo podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněné zastaveno a rozhodl takto:
Podle §224 odst. 5 tr. ř. per analogiam se řízení o stížnosti pro porušení zákona přerušuje, neboť soud má zato, že ustanovení §272 tr. ř. je v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod uveřejněné pod č. 2/1993 Sb. a věc se předkládá Ústavnímu soudu.
Odůvodnění:
L. N. bylo dne 2. 11. 2000 sděleno obvinění pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., jehož se měla dopustit tím, že prostřednictvím prodejce WS T. I. pana V. dne 13. 10. 1999 uzavřela s leasingovou společností H. C., a. s., B., leasingovou smlouvu na elektrický hrnec Hot Pot v prodejní ceně 4 999 Kč. V den uzavření smlouvy zaplatila pouze zvýšenou splátku 499 Kč a první běžnou splátku 272 Kč, další splátky již nezaplatila, přičemž již v době uzavírání smlouvy jednala v úmyslu po převzetí věci další splátky nesplácet a tak se obohatit a využila takto omylu jiného, vše ke škodě H. C., a. s., B..
Po provedeném vyšetřování předložil vyšetřovatel státnímu zástupci spis na podání obžaloby. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi svým usnesením 1 Zt 81/2001 ze dne 4. 4. 2001 trestní stíhání obviněné pro tento skutek, v němž byl spatřován trestný čin podvodu, podle §172 odst. 1 písm. a) zastavila. Dospěla totiž k závěru, že je nepochybné, že skutek, pro který se trestní stíhání vede, se nestal. V odůvodnění přitom uvedla, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněné, podle které předmětné zboží zaplatila ve dvou splátkách v květnu a prosinci 2000, a proto nemá na finančním pronájmu žádný dluh.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněné ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. Uvedl v ní, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve prospěch obviněné. Podle názoru ministra spravedlnosti státní zástupkyně rozhodovala na podkladě neúplných skutkových zjištění, opatřené důkazy nehodnotila důsledně podle procesních pravidel, a tak dospěla k nesprávnému závěru, že se skutek nestal. Dále vytýká napadenému rozhodnutí fakt, že nerespektuje svým obsahem ustanovení §134 tr. ř. V podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti po citaci zákonných ustanovení, jejichž chybnou aplikací mělo k porušení zákona dojít, analyzuje důkazy provedené v dosavadním řízení a dospívá k závěru, že skutkový stav nebyl dostatečně objasněn. Nebylo ověřeno tvrzení obviněné, jak s věcí naložila (obviněná tvrdí, že věc dala své dceři), nebyla ověřena její výpověď, pokud tvrdila, že přestala splácet příslušné splátky, protože byla hospitalizována v nemocnici, nebylo ověřeno její tvrzení, zda skutečně dodatečně svůj dluh vůči společnosti H. C., a. s., uhradila apod. Ministr spravedlnosti je přesvědčen, že pouze po objasnění všech skutkových okolností, které v podané stížnosti pro porušení zákona uvádí, je možné ve věci správně v souladu se zákonem rozhodnout. Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi byl porušen zákon ve prospěch obviněné, a to v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále navrhuje, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu státnímu zastupitelství v Mladé Boleslavi, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednalo a rozhodlo.
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že v projednávané věci mohlo dojít k porušení zákona ve prospěch obviněné v podstatě z důvodů ve stížnosti pro porušení zákona uváděných, a to způsobem, který by odůvodňoval vedle vyslovení porušení zákona i zrušení vadného rozhodnutí. V takovém případě Nejvyšší soud ke zrušení vadného rozhodnutí opravňuje ustanovení §272 tr. ř., pokud jsou jeho podmínky splněny. Ze žádosti o vyjádření zaslané podle §49 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dne 11. 6. 2001 Ústavním soudem předsedkyni Nejvyššího soudu však bylo zjištěno, že III. senát Ústavního soudu přerušil řízení o ústavní stížnosti v jiné trestní věci a předložil věc k rozhodnutí plénu Ústavního soudu s návrhem na zrušení §272 tr. ř., neboť dospěl k závěru, že toto ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem.
Na základě této okolnosti musel senát Nejvyššího soudu zvažovat svůj další postup při projednávání této stížnosti pro porušení zákona. Při rozhodování o ní by totiž nezbytně musel v případě, že by jí vyhověl, aplikovat právě ustanovení §272 tr. ř. Přitom podle názoru senátu Nejvyššího soudu je institut stížnosti pro porušení zákona v rozporu s koncepcí demokratického právního státu, protože právo použít tento mimořádný opravný prostředek je svěřeno pouze do rukou představitele exekutivy - ministra spravedlnosti. Obviněný sám se nemůže domoci podání tohoto mimořádného opravného prostředku ve svůj prospěch a vždy je odkázán na rozhodnutí ministra spravedlnosti. Ten až na výjimku předpokládanou rehabilitačním zákonem nemá povinnost tento mimořádný opravný prostředek použít. Jeho aplikace je pouze na jeho zvážení, zda skutečně došlo k porušení zákona a zda případné porušení zákona je tak závažné, že vyžaduje zásah do principu stability soudních rozhodnutí.
Všechny uvedené nedostatky vystupují ještě více do popředí u stížností pro porušení zákona podávaných v neprospěch obviněných. Zejména pak v případech, kdy je tímto mimořádným opravným prostředkem napadáno meritorní rozhodnutí z přípravného řízení, jímž bylo stíhání obviněného zastaveno. Projednání takového mimořádného opravného prostředku v podstatě Nejvyšší soud nutí k tomu, aby ve svém rozhodnutí předjímal rozhodnutí nižších orgánů trestního řízení, zejména pokud se jedná o otázku viny, aniž by se věcí meritorně zabýval byť jen soud I. stupně. Senát Nejvyššího soudu proto zastává názor, že existence tohoto institutu je popřením rovnosti všech účastníků řízení vyjádřené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a nerespektuje právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Senát Nejvyššího soudu České republiky dospěl na základě těchto úvah k závěru, že ustanovení §272 tr. ř., které dává Nejvyššímu soudu ve věci, ve které nebyl zákon porušen v neprospěch obviněného vedle oprávnění vynést tzv. akademický výrok o porušení zákona i zrušovací kompetenci, je v rozporu s uvedenými články Listiny a Úmluvy. Jelikož jde o ustanovení trestního řádu, jehož aplikace v této věci připadá v úvahu, přerušil Nejvyšší soud podle §224 odst. 5 tr. ř. per analogiam řízení o stížnosti pro porušení zákona a předložil věc Ústavnímu soudu, aby posoudil ústavnost tohoto ustanovení trestního řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2001
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman