ECLI:CZ:NS:2001:11.TZ.32.2001.1
sp. zn. 11 Tz 32/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného ml. J. P., proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 1995, sp. zn. 8 T 216/95, doručenému dne 3. 2. 2000, který nabyl právní moci dne 12. 2. 2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 1995, sp. zn. 8 T 216/95, b y l v neprospěch obviněného mladistvého J. P. p o r u š e n z á k o n v ustanovení §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. a čl. 14 odst. 1 písm. a) Evropské úmluvy o vydávání uveřejněné pod č. 549/ 1992 Sb.
Tento trestní příkaz se zrušuje . Dále se zrušují všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 1995, sp. zn. 8 T 216/95, byl obviněný mladistvý J. P. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců podmíněně, odloženému na zkušební dobu 2 roků.
Uvedených trestných činů se dopustil tím, že společně s mladistvým J. H., stíhaným samostatně v období od 25. 2. 1994 do 4. 3. 1994 v B. - J., v místě zvaném J., vnikli po odtržení spodní části dveří do dílny, náležející k chatě č. 1059, kde odcizili elektrickou vrtačku v ceně 600 Kč ku škodě Z. W.
Trestní příkaz byl obviněnému doručen, jak bylo výše uvedeno, po jeho zadržení dnem 2. 1. 2000, dne 3. 1. 2000.
Proti uvedenému pravomocnému trestnímu příkazu podal ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti. Poukazuje v ní na skutečnost, že obviněnému byl trestní příkaz doručen v době, kdy byl vydán do České republiky k trestnímu stíhání orgány Spolkové republiky Německo pro jiný skutek, než byl skutek, kterým byl trestním příkazem uznán vinným, což je v rozporu se zásadou vyplývající z ustanovení §378 odst. 2 tr. ř. Ministr spravedlnosti proto navrhuje, aby Nejvyšší soud vyslovil, že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 1995, sp. zn. 8 T 216/95, byl v neprospěch obviněného mladistvého J. P. porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §378 odst. 2 tr. ř., ve vztahu k ustanovení §376 odst. 3 písm. b) tr. ř., aby napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě této stížnosti pro porušení zákona výroky napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen, a to v podstatě z důvodů, které byly uvedeny ve stížnosti pro porušení zákona.
Ze spisového materiálu vyplývá, že mladistvý obviněný byl vydán orgány Spolkové republiky Německo, kde se delší dobu zdržoval, k trestnímu stíhání do České republiky a že k jeho zadržení dne 2. 1. 2000 v R., předcházejícímu doručení posuzovaného trestního příkazu, došlo právě v souvislosti s tímto vydáním. Podle přípisu Spolkového ministerstva spravedlnosti SRN ze dne 25. 1. 2000, sp. zn. II B 5 a-9351 E-7 c-419/99, vydání obviněného k trestnímu stíhání do České republiky bylo povoleno na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu vydaného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 7 Nt 4468/96 ze dne 19. 7. 1999. Tento trestní příkaz byl vydán podle §376 odst. 1 tr. ř. na obviněného J. P. pro trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že dne 9. 2. 1995 v Brně, na ul. O. č. 8, vnikl do bytu S. S. tím, že překonal odpor, kladený mu J. K., která mu na zaklepání otevřela a nechtěla jej do bytu pustit. Poté vykopnutím dveří vnikl do uzavřeného pokoje, který v té době obýval jako podnájemník J. J.
Vydání obviněného mladistvého J. P. k trestnímu stíhání do České republiky bylo uskutečněno na základě Evropské úmluvy o vydávání uveřejněné pod č. 549/1992 Sb. Podle čl. 14 odst. 1 písm. a) této Úmluvy (tzv. zásada speciality) proti osobě, která byla vydána, nebude vedeno trestní stíhání, nebude odsouzena ani zbavena svobody z důvodu výkonu trestu nebo ochranného opatření pro jakýkoli jiný trestný čin, spáchaný před jejím předáním, než pro ten, pro který byla vydána, ani ze žádného jiného důvodu nebude omezena její osobní svoboda, s výjimkou následujících případů:
a) pokud strana, která ji předala, souhlasí. Žádost o souhlas bude podána spolu s doklady uvedenými v článku 12 a protokolem obsahujícím výpověď vydané osoby k danému trestnému činu. Souhlas bude dán, pokud trestný čin, pro který se žádá o vydání, podléhá vydání v souladu s ustanoveními této Úmluvy,
b) pokud tato osoba měla možnost opustit území smluvní strany, do které byla předána, a neučinila tak do 45 dnů od propuštění nebo se na toto území po jejím propuštění vrátila.
Podle §11 odst. 1 písm. c) tr. zák. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán.
Za popsané právní situace měl Městský soud v Brně dříve, než přistoupil k doručování trestního příkazu, zajistit ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. c) tr. zák. (srov. k tomu i č. 55/2000 Sb. rozh. tr.), aby bylo dosaženo souhlasu Spolkové republiky Německo s rozšířením trestního stíhání na skutek uvedený v trestním příkazu a teprve podle výsledku tohoto řízení, popř. pokud by nastaly podmínky uvedené v ustanovení §14 odst. 1 písm. b) Úmluvy i na základě tohoto ustanovení, zvážit, zda je možno trestní příkaz obviněnému doručit a pokračovat tak v trestním stíhání, nebo zda je nutné trestní stíhání zastavit. Doručením trestního příkazu, což je úkon směřující k trestnímu stíhání pro skutek uvedený v tomto trestním příkazu (mimo jiné je nezbytný k tomu, aby toto rozhodnutí, rovnající se svým významem odsuzujícímu rozsudku, nabylo právní moci a stalo se vykonatelným), v době po vydání obviněného do České republiky k trestnímu stíhání pro jiný trestný čin (skutek), porušil Městský soud v Brně uvedené ustanovení Úmluvy, jakož i ustanovení §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. Pro úplnost je k tomu třeba dodat, že zásadu speciality a její důsledky, pro další postup orgánů činných v trestním řízení v České republice, upravuje i trestní řád v ustanovení §378 odst. 2. S ohledem na obecné ustanovení §375 tr. ř., podle kterého se ustanovení hlavy dvacáté čtvrté trestního řádu použijí jen tehdy, nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva postup jiný, nepřipadá aplikace uvedeného ustanovení trestního řádu v tomto případě, kdy je zásada speciality upravena v příslušné mezinárodní smlouvě, v úvahu.
Nejvyšší soud proto vyslovil, že pravomocným trestním příkazem napadeným projednávaným mimořádným opravným prostředkem byl v uvedeném směru porušen zákon v neprospěch obviněného, tento trestní příkaz zrušil a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Brně bude dále postupovat při projednání obžaloby podané v této trestní věci způsobem naznačeným v rozsudku Nejvyššího soudu při vytýkání vad, ke kterým došlo doručením trestního příkazu. Zváží přitom na základě všech potřebných podkladů i právní důsledky vyplývající ze skutečnosti, že od spáchání činu uplynula delší doba a že obviněný byl potrestán v jiných věcech.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch