ECLI:CZ:NS:2001:11.ZP.33.2001.1
sp. zn. 11 Zp 33/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana v právní věci navrhovatelů 1) L. Z., 2) D. P., 3) J. M., proti odpůrci Ministerstvu vnitra ČR, v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 15. 9. 2000, č. j. VS/1-1/5101/5198/2000, takto:
Věc se postupuje Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR byla podle ustanovení §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sdružování“) odmítnuta registrace občanského sdružení s názvem Komunistické hnutí Československa.
Dne 13. 11. 2000 předložilo Ministerstvo vnitra ČR Vrchnímu soudu v Praze podání navrhovatelů ze dne 2. 11. 2000, které bylo označeno jako odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí správního orgánu.
Toto podání je nutno vzhledem k jeho obsahu považovat za opravný prostředek podaný členy přípravného výboru uvedeného občanského sdružení podle §8 odst. 3 zákona o sdružování.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 2. 2001 věc postoupil Vrchnímu soudu v Olomouci, a to s odůvodněním, že není místně příslušným k projednání věci, když je dána místní příslušnost Vrchního soudu v Olomouci na základě ustanovení §246a odst. 2 o. s. ř., ve znění platném před novelou zákonem č. 30/2000 Sb. (určení místní příslušnosti soudu dle kritéria obecného soudu navrhovatele).
Vrchní soud v Olomouci ve věci postupoval tak, že v usnesení ze dne 27. 6. 2001 poučil účastníky řízení o právu vyjádřit se k otázce věcné příslušnosti a následně přípisem 26. 7. 2001 podle ustanovení §104a odst. 3, 4 o. s. ř. (v současně platném znění) předložil spis Nejvyššímu soudu, když má zato, že věc patří do jeho věcné příslušnosti. Svůj názor odůvodnil následujícím tvrzením:
Podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, v platném znění, §8 odst. 3 proti rozhodnutí o odmítnutí registrace mohou členové přípravného výboru podat do 60 dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo jejich zmocněnci doručeno, opravný prostředek k nejvyššímu soudu republiky. V uvedeném zákoně toto ustanovení setrvalo v nezměněném znění od nabytí účinnosti zákona, tj. od 1. 5. 1990 k dnešnímu dni. Přitom zákonem č. 68/1993 Sb. s účinností od 15. 2. 1993 došlo ke změně některých ustanovení tohoto zákona, a to mimo jiné pokud jde o reflexi na vznik samostatné České republika a předchozí změnu občanského soudního řádu zákon č. 24/1993 Sb. s účinností od 1. 1. 1993. Zákon č. 68/1993 Sb. v čl. I nahradil, mimo jiné, v §11 odst. 2 slova „Nejvyšších soudů republik“ za slova „Nejvyššího soudu České republiky“, obdobně pak i v §12 odst. 3. V obou případech podle předchozí právní úpravy v případě rozhodnutí ministerstva o odmítnutí registrace bylo možné, aby členové přípravného výboru podali do 60 dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo jejich zmocněnci doručeno, opravný prostředek k nejvyššímu soudu republiky. S ohledem na vyjádření Ministerstva vnitra ČR ze dne 24. 7. 2001 nehodlá zpochybňovat skutečnost, že věci rozhodované podle zákona č. 87/1990 Sb. do vzniku samostatné České republiky byly rozhodovány Nejvyšším soudem České republiky, respektive Slovenské republiky. I přes tuto okolnost nejsou rozptýleny pochybnosti vrchního soudu o jeho nepříslušnosti, neboť na další úvaze se tím ničeho nezměnilo. Nadále totiž platí, že předmětná novelizace zákona č. 83/1990 Sb. provedená zmiňovaným zákonem č. 68/1993 Sb. nepřinesla žádnou změnu ve vztahu k ustanovení §8 odst. 3 zákona o sdružování občanů, když ponechala příslušnost k řízení ve věci odmítnutí registrace „nejvyššímu soudu republiky“. Vzhledem k vazbě na ustanovení §11 a 12 zákona má zato, že závažnost řešené problematiky podle ustanovení §8 je srovnatelná se závažností problematiky uvedené v ustanoveních §11 a 12 zmiňovaného zákona. Proto s ohledem na terminologickou nejednotnost zákonného textu soud vychází při formulování svého stanoviska z významu projednávané věci a obsahu zákona jako celku a má zato, že není žádný důvod proto, aby bylo ustanovení §8 odst. 3 vykládáno jinak než tak, že opravný prostředek ve věci odmítnutí registrace je podáván k nejvyššímu soudu republiky, tedy Nejvyššímu soudu České republiky, stejně jako další opravné prostředky, o nichž jedná týž soud podle ustanovení §11 a 12 zákona. Při výkladu tohoto pojmu pak soud nemůže ani podpůrně vycházet z přechodných interpretačních ustanovení zák. č. 24/1993 Sb. ani dalších předpisů upravujících řízení před soudem poté, kdy byly konstituovány vrchní soudy. Pod pojem vrchního soudu zahrnout nejvyšší soud republiky ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb. nelze, když podle názoru soudu přechodná ustanovení tento případ neřeší a ta, která jsou obsažená v příslušných zákonech nelze bez dalšího na uvedený případ vztáhnout, zvláště jestliže zákon o sdružování občanů byl ve svém pojmosloví stran nejvyšších soudů republik novelizován po vzniku vrchních soudů a po účinnosti zák. č. 24/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád (viz čl. III.) a předmětné ustanovení §8 odst. 3 nechal nepovšimnut.
Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §8 odst. 3 zákona o sdružování proti rozhodnutí o odmítnutí registrace mohou členové přípravného výboru podat do 60 dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo jejich zmocněnci doručeno, opravný prostředek k nejvyššímu soudu republiky.
Opravný prostředek ve smyslu shora uvedeného ustanovení je návrhem na zahájení řízení podle §250m odst. 1 o. s. ř. Soud tedy v řízení o něm postupuje podle příslušných ustanovení části páté, hlavy třetí o. s. ř., upravující rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů.
Předně dle názoru Nejvyššího soudu Vrchní soud v Olomouci při zkoumání své věcné příslušnosti a následujícím postupu nejednal zcela v souladu se zákonem.
Část pátá, hlava třetí o. s. ř. neobsahuje výslovnou úpravu zkoumání příslušnosti soudu a s tím souvisejících postupů. V §250l odst. 2 o. s. ř. je však uvedeno, že pokud v této hlavě není stanoveno jinak, užije se přiměřeně ustanovení hlavy druhé s výjimkou §250a. Teprve pro případ, že ani v uvedené hlavě druhé, příp. přímo v hlavě první této části o. s. ř. není řešení předmětné otázky přímo upraveno, užije se na základě ust. §246c přiměřeně ustanovení prvé a třetí části tohoto zákona. Zmíněná hlava druhá však úpravu postupu soudu ohledně příslušnosti k řízení obsahuje, a to v ust. §250d odst. 2, podle kterého, shledá-li soud, že není věcně nebo místně příslušný, postoupí věc usnesením soudu příslušnému. Citovaná úprava je tedy úpravou speciální ve vztahu k úpravě obsažené v části třetí, hlavě první §104a.
Z uvedeného vyplývá, že Vrchní soud v Olomouci za situace, kdy shledal, že není dána jeho věcná příslušnost, v souladu s ust. §250d odst. 2 o. s. ř. měl usnesením postoupit věc soudu příslušnému. Namísto toho postupoval nesprávně podle ust. §104a odst. 3 o. s. ř.
Jelikož však tímto postupem Vrchního soudu v Olomouci došlo toliko k nedodržení řádného procesního postupu, které nemá žádný vliv na práva a právem chráněné zájmy účastníků řízení, Nejvyšší soud v zájmu naplnění zásady rychlosti a hospodárnosti řízení věc pouze k nápravě vytknuté vady zpět nevracel.
Nejvyšší soud se po přezkoumání věci nemohl ztotožnit s právním názorem Vrchního soudu v Olomouci, týkajícím se věcné příslušnosti soudu k řízení
Jak již bylo výše uvedeno, §8 odst. 3 zákona o sdružování upravuje možnost podání opravného prostředku proti rozhodnutí o odmítnutí registrace k nejvyššímu soudu republiky.
Podle původní textace zákona o sdružování (rozuměj před účinností zákona č. 24/1993 Sb.) projednávaly opravné prostředky podané podle §8 odst. 3 nejvyšší soudy republiky, tj. Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky. Novelou občanského soudního řádu zákonem č. 24/1993 Sb., však byla věcná příslušnost k rozhodování přenesena obecně z Nejvyššího soudu na vrchní soudy. Podle čl. III., bodu 2, tohoto zákona tam, kde zvláštní předpis stanoví, že k přezkoumání správního rozhodnutí je dána věcná příslušnost Nejvyššího soudu, je věcně příslušným vrchní soud. Zákon o sdružování občanů nepochybně zvláštním předpisem ve smyslu citovaného ustanovení je. Vzápětí nato, novelou zákona o sdružování občanů (zák. č. 68/1993 Sb., čl. I, bod 5 a 7) byla znovu explicitně stanovena věcná příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí o opravném prostředku podle §11 odst. 2 a §12 odst. 3, ale nikoli o opravném prostředku podle §8 odst. 3. Příslušnost projednat opravný prostředek proti rozhodnutí o odmítnutí registrace podle §8 odst. 3, původně svěřená nejvyššímu soudu republiky, nebyla tedy novelou zák. č. 68/1993 Sb. (který je lex posterior i lex specialis ve vztahu k zák. č. 24/1993 Sb.) dotčena, a proto nyní přísluší vrchním soudům podle stavu založeného zák. č. 24/1993 Sb. Akceptování názoru Vrchního soudu v Olomouci, kdy tento určuje místní příslušnost Nejvyššího soudu s odkazem na význam projednávané věci a terminologickou nejednotnost zákonného textu, by pak bylo porušením práva účastníků řízení na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Na základě výše uvedených skutečností tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ve věci není dána věcná příslušnost jeho nýbrž vrchního soudu. Podle §250d odst. 2 o. s. ř. za užití §250l odst. 2 o. s. ř. proto věc postoupil (srovnej rozh. č. 138/1996 Sbírka soudních rozhodnutí ve věcech správních) Vrchnímu soudu v Olomouci, když má za to, že tento soud je rovněž místně příslušným, a to na základě ust. §246a o. s. ř., ve znění účinném před 1. 1. 2001 (viz. část dvanáctá, hlava I, bod 2 zákona č. 30/2001).
Poučení: Proti tomuto usnesení není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch