ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1307.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 1307/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Městské části P. proti žalovaným 1) J. V. a 2) L. V., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 9/98, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2000, č. j. 19 Co 781/99-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.150,- Kč, k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 13. 9. 1999, č. j. 10 C 9/98-59, uložil druhé žalované povinnost vyklidit „byt 1+2, I. kategorie, ve druhém podlaží domu č. p. 580, J. 2, P. po zemřelém V. Ř.\" (dále „předmětný byt\") do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), řízení proti prvé žalované zastavil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III. a IV.).
K odvolání druhé žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2000, č. j. 19 Co 781/99-82, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke druhé žalované ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav a ztotožnil se s jeho závěrem, že na druhou žalovanou nepřešlo právo nájmu předmětného bytu podle §706 odst. 1 obč. zák. Neshledal důvodnou námitku žalované, že byla soudem prvního stupně zkrácena na svých procesních právech tím, že nebyla vyslechnuta a poukázal na to, že výslech účastníka je toliko jedním z důkazů, přičemž o tom, který z navrhovaných důkazů bude proveden, rozhoduje soud.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná (zastoupena advokátem) včas dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a f) o. s. ř., a v němž uplatněné dovolací důvody podřadila ustanovení §241 odst. 3 písm. a), b) a d) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že „nevyhodnotil a nechal bez povšimnutí dvě lékařská potvrzení, která byla založena ve spise ....\", a jejichž obsah „je zřetelným signálem pro duševní onemocnění žalované, takže nutno mít za to, že nemá žalovaná způsobilost být účastníkem řízení\". Dovozuje, že jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem; v této souvislosti namítá, že soud jí „poslal obsílku a již nereagoval na její omluvu ani důvod omluvy\", a že v průběhu celého řízení nebyla vyslechnuta a neměla možnost vyjádřit se k věci. V tomto postupu obou soudů (uvádí se dále v dovolání), nutno spatřovat i pochybení podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodly na podkladě „evidentně neúplného dokazování\", důkazy byly prováděny jednostranně, nebyl proveden navrhovaný důkaz výslechem dcery dovolatelky, a soudy pochybily i při „aplikaci\" ustanovení §132 o. s. ř. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření vyvracela argumenty dovolatelky, a ztotožnila se s právními závěry odvolacího soudu. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2001 - dále též jen „o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za podmínek uvedených v ustanoveních §237, §238 a §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť směřuje nikoli proti měnícímu, ale proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, byl jeho prvním rozsudkem ve věci.
Protože dovolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil (§239 odst. 1 o. s. ř.), a dovolatelka neučinila včas návrh na vyslovení přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř., nelze opřít přípustnost dovolání ani o ustanovení §239 o. s. ř.
Zbývá proto posoudit, zda je dovolání přípustné z hlediska §237 odst. 1 o. s. ř., které přípustnost spojuje s existencí zde vyjmenovaných vad řízení a rozhodnutí odvolacího soudu. Přípustnost (a tím i současně důvodnost) dovolání není založena již tím, že dovolatelka existenci těchto vad v dovolání tvrdí, ale teprve tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v §237 odst. 1 o. s. ř. skutečně trpí.
Dovolatelka v dovolání výslovně namítá existenci vady podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Byť je v dovolání (nesprávně) naplnění této vady odůvodňováno též tvrzením, že „žalovaná nemá způsobilost být účastníkem řízení\", nelze podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolání dovodit, že je též uplatňována vada podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť dovoláním není zpochybňována právní subjektivita žalované jako fyzické osoby, která je ve smyslu §19 o. s. ř. předpokladem způsobilosti žalované být účastníkem řízení, ale - s poukazem na její zdravotní stav - její způsobilost procesní.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen.
Podle ustanovení §20 o. s. ř. každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (má procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. U fyzické osoby tato způsobilost vzniká v plném rozsahu zletilostí (§8 odst. 1 obč. zák); pozbýt ji může pouze za podmínek vyslovených v §10 odst. 1 a 2 obč. zák. na základě rozhodnutí soudu vydaného v řízení podle §186 a násl. o. s. ř. Toto rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům má konstitutivní účinky, jež se vážou k právní moci rozhodnutí, a nepůsobí zpětně.
Z obsahu spisu se nepodává, že by druhá žalovaná byla zbavena nebo omezena ve své způsobilosti k právním úkonům; za tohoto stavu nelze učinit závěr, že v řízení neměla procesní způsobilost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod pořadovým číslem 26).
Z uvedeného je zřejmé, že řízení v souzené věci není postiženou vadou upravenou v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rovněž tak dovolací soud neshledal naplnění další z namítaných vad podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., na kterou dovolatelka též poukazuje.
Podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv a povinností, která mu zákon přiznává (kupříkladu právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjádřit se k provedenému dokazování a k právní stránce věci). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka spatřuje důvod zmatečnosti v tom, že soud „nereagoval\"na její omluvu, že nebyla jako účastnice vyslechnuta a že neměla možnost vyjádřit se k věci.
Jak je patrno z obsahu spisu (a to dovolatelka ostatně nijak nezpochybňuje), druhou žalovanou v řízení před soudy obou stupňů zastupoval na základě procesní plné moci (založené na č. l. 34 spisu) advokát. O odnětí možnosti jednat před soudem jde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže účastník v důsledku postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva ani prostřednictvím svého zástupce. Z ustanovení §49 odst. 1 věty první o. s. ř., které platí i v odvolacím řízení (§211 o. s. ř.) přitom plyne, že má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Doručení písemnosti zastoupenému účastníku je na místě tehdy, má-li účastník osobně v řízení něco vykonat (§49 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Z obsahu spisu se podává, že právní zástupce druhé žalované byl soudem prvního stupně i soudem odvolacím vyrozumíván o jednáních konaných ve věci, a v odvolání druhé žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (č. l. 63 a 64 spisu) se vyjádřil ke skutkové i právní stránce věci. Jednání před soudem prvního stupně, nařízené na 28. 6. 1999, bylo k žádosti právního zástupce druhé žalované odročeno (viz protokol na č. l. 50 spisu), jednání nařízeného na den 13. 9. 1999, při němž obvodní soud vyhlásil rozsudek (viz protokol na č. l. 57 až 58 spisu), se právní zástupce nezúčastnil, ač byl k tomuto jednání řádně a včas předvolán (viz doručenka na č. l. 52 spisu), ani se z tohoto jednání neomluvil. Obvodní soud proto nepochybil, když v souladu s §101 odst. 2 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti. V této souvislosti je třeba podotknout, že omluva neúčasti druhé žalované (předložená spolu s lékařskou zprávou - viz č. l. 55 a 56 spisu), učiněná prostřednictvím její dcery, žádost o odročení tohoto jednání neobsahovala. Přitom je třeba zdůraznit, že omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání ve smyslu §101 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 19996, sp. zn. 2 Cdon 369/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, pod pořadovým číslem 25). Žádost o odročení jednání nevyplývá ani z podání právního zástupce druhé žalované ze dne 25. 1. 2000 (č. l. 75 spisu), obsahujícího omluvu neúčasti druhé žalované (doloženou lékařským potvrzením - č. l. 76 spisu) i jejího advokáta u jednání, konaného před odvolacím soudem dne 2. 2. 2000. Odvolací soud za tohoto stavu jednal v nepřítomnosti druhé žalované i jejího právního zástupce (viz protokol o jednání na č. l. 78); jeho postup tedy odpovídal ustanovení §101 odst. 2 o. s. ř. (§211 o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že nelze učinit závěr, že druhé žalované byla upřena práva, která jí jako účastníku řízení zákon přiznává.
Vadu řízení podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. nelze spatřovat ani v tom, že žalovaná nebyla v řízení vyslechnuta jako účastnice řízení.
Ve smyslu ustanovení §125 o. s. ř., které platí i v řízení odvolacím (§211 o. s. ř.), je důkaz výslechem účastníka jedním z důkazních prostředků. Z ustanovení §120 odst. 1 o. s. ř. přitom vyplývá, že účastníci jsou sice povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak o tom, které důkazy budou provedeny, rozhoduje soud. Neprovede-li soud navržený důkaz, může jít podle okolností nejvýše o tzv. jinou vadu řízení při zjišťování skutkového stavu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř); takováto vada - i kdyby byla zjištěna - však sama o sobě přípustnost dovolání založit nemůže.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) a f) o. s. ř. přípustné. Jiné vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu se jejich existence nepodává. Nezbývá tedy než uzavřít, že přípustnost dovolání v této věci nelze opřít o žádné z procesních ustanovení, která přicházejí v úvahu. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání - aniž se mohl zabývat jeho důvodností z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř. - dle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, takže žalobkyně má ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a 146 odst. 2 věty prvé (per analogiam) o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření k dovolání) ve výši 1.000,- Kč a z režijního paušálu ve výši 75,- Kč (§7, §9 odst. 1, §11 odst. 1 písm. a/ a k/, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 21. června 2001
JUDr. Věra K o r e c k á, v. r.
předsedkyně senátu