ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1340.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1340/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) J. H. a B) Z. H., proti povinné MUDr. I. D., provedením prací, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 40 E 1531/97, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 1999, č. j. 30 Co 304/99-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 525,- Kč, k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 2. 3. 1999, č. j. 40 E 1531/97-28, (poté, co usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 1998, č. j. 30 Co 554/98-22, bylo potvrzeno jeho usnesení ze dne 20. 1. 1998, č. j. 40 E 1531/97-3, ve výroku, kterým byl - podle vykonatelného usnesení téhož soudu ze dne 20. 11. 19996, č. j. 8 C 433/96-39 - nařízen výkon rozhodnutí k vynucení povinnosti povinné opravit způsobem zde stanoveným na své náklady hraniční zeď domu označeného ve výroku usnesení, a oprávněným povoleno, aby si dali práci, o kterou jde, provést někým jiným, a zrušeno ve výroku o povinnosti povinné zaplatit oprávněným 20.000.- Kč, jakož i ve výroku o nákladech řízení) uložil povinné zaplatit „na tento náklad\" částku 20.000,- Kč k rukám oprávněných do 30 dnů s tím, že výkon rozhodnutí k vymožení potřebného nákladu předem se provede jen na návrh oprávněných některým ze způsobů určených k uspokojení pohledávek; současně rozhodl o nákladech výkonu rozhodnutí.
K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 1999, č. j. 30 Co 304/99-41, usnesení okresního soudu potvrdil „v tom správném znění, že soud ukládá povinné, aby oprávněným zaplatila na potřebný náklad 20.000,- Kč do 30ti dnů od právní moci tohoto usnesení k jejich rukám\"; dále rozhodl o nákladech výkonu rozhodnutí a o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná - nezastoupena advokátem - dovolání, jež bylo posléze doplněno (nahrazeno) samostatným podáním sepsaným advokátkou, zastupující povinnou v dovolacím řízení na základě procesní plné moci. Uvádí, že dovolání podává „v souladu s §238a odst. 1 c/ občanského soudního řádu\", přičemž odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu její námitky, týkající se výběru firmy a rozsahu prací, které měly být provedeny. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu projednání.
Oprávnění ve svém dovolacím vyjádření dovozovali, že dovolání je opožděné a navrhli, aby bylo odmítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. To se týká i určení lhůty, ve které lze dovolání podat.
Jelikož napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 1. 6. 1999, je Nejvyšší soud (ve shodě s posledně citovaným ustanovením) povinen projednat a rozhodnout i dovolání v této věci zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., ve znění účinném do dne 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu (doručenek na č. l. 44 verte spisu), bylo napadené usnesení odvolacího soudu doručeno dne 18. června 1999 - v souladu s ustanovením §49 odst. 1 o. s. ř. - právní zástupkyni povinné JUDr. V. F. (vybavené neomezenou procesní plnou mocí pro celé řízení - srov. č. l. 35); protože oprávněným bylo doručeno až 21. června 1999, nabylo právní moci tohoto posléze uvedeného dne. Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 21. července 1999 (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno k poštovní přepravě až dne 11. dubna 2001 (viz otisk podacího razítka pošty na obálce č. l. 134 spisu), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Pokud pak bylo usnesení odvolacího soudu (nadbytečně) doručeno též povinné dne 11. prosince 2001 (srov. doručenku na č. l. 104 spisu), je třeba uvést, že bylo-li rozhodnutí ve věci doručeno zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, je doručení rozhodnutí zastoupenému účastníkovi z hlediska běhu lhůty k podání dovolání irelevantní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2001, sp. zn. 33 Odo 292/2001). Ostatně i z hlediska uvedeného data doručení povinné, by bylo dovolání dané k poštovní přepravě dne 11. dubna 2001, opožděným.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. jako opožděné odmítl, aniž se zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Dovolatelka nese procesní zavinění na tom, že její dovolání bylo odmítnuto, a je proto dle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty prvé (per analogiam) o. s. ř. povinna nahradit oprávněným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.
Tyto náklady sestávají z odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. V intencích §82 odst. 1 a §243c o. s. ř. je dovolací řízení zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení, tedy dnem, kdy soudu dojde dovolání. Jelikož dovolání v této věci bylo podáno 11. dubna 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. 1. 2001, určuje se výše odměny za zastupování advokáta podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen \"vyhláška\").
Podle §2 vyhlášky se stanoví sazby odměny pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle odstavce 1 jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem s výjimkou odměny za úkony, která patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle §147 občanského soudního řádu (odstavec 2).
Podle ustanovení §15 vyhlášky, rozhodne-li soud o odmítnutí dovolání nebo o zastavení dovolacího řízení, platí obdobně §14 vyhlášky. Ustanovení §14 odst. 1 vyhlášky určuje, že rozhodne-li soud o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, činí sazba odměny 50 % sazby stanovené podle §10 odst. 3 vyhlášky, nejméně však 400,- Kč a nejvýše 15.000,- Kč. Podle §10 odst. 3 vyhlášky pak ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak.
Podle §12 odst. 1 písm. a/ bodu 3. vyhlášky činí sazba odměny ve věcech výkonu rozhodnutí, jde-li o splnění jiné povinnosti 1.500,- Kč; odměna za dovolací řízení činí 50 % sazby ve výše vysvětleném smyslu, tj. 750.- Kč. Z ustanovení §18 odst. 1 věty první se pak podává, že učinil-li advokát v řízení pouze jediný úkon právní služby, soud sníží sazbu odměny o 50 %, nejméně na částku 250.- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně oprávněných učinila v dovolacím řízení toliko jediný úkon (vyjádření k dovolání), snižuje se sazba odměny určená částkou 750.- Kč na polovinu, tj. na 375.- Kč. Takto určená sazba se zvyšuje (vzhledem ke společnému zastoupení více osob) podle ustanovení §17 odst. 2 vyhlášky o 20 %, tj. o 75.- Kč.
Jelikož vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje - jak je zřejmé z jejího §1 odst. 1 - pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoli však již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.\"), přísluší zástupkyni oprávněných též náhrada hotových výloh advokátky v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.); úhrn nákladů dovolacího řízení, jež oprávněným vznikly, a k jejichž náhradě je dovolatelka povinna, tak činí celkem 525,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. října 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu